Kubánský režim funguje, proč někdo utíká? diví se Juantorena. Dodnes zbožňuje Ostravu

Dlouhé nohy, specifický styl i kadeře jako uhel. Obraz kubánského atleta Alberta Juantoreny nejde vymazat ze vzpomínek sportovních fanoušků ani z historických tabulek. Legendární běžec, který ve středu slaví 75. narozeniny, ale proslul i velkou loajalitou k režimu Fidela Castra.

Už ve 14 letech měřil 188 centimetrů. Není divu, že se vrhnul na palubovku a po basketbalovém míči. Spoluhráče převyšoval, dokonce se dostal do kubánského národního týmu.

Jenže pak se vývoj zastavil, povyrostl už jen o dva centimetry a časem se košíková nezdála jako ideální volba.

Ve dvaceti letech ale v Havaně potkal polského atletického trenéra Zygmunta Zabierzowského, který když viděl pohyb vytáhlého kudrnáče, okamžitě ho začal lanařit k atletice a konkrétně na čtvrtkařskou trať.

"Alberto byl jiný než ostatní. Normální je, že běžec na trati 400 metrů běží rychle prvních 350 metrů a pak zpomaluje, ale on ne, on běžel pořád naplno," vzpomínal na kubánský talent pro Sports Illustrated jeho krajan atlet Eddy Gutiérrez.

Prakticky po roce přípravy se probojoval na OH 1972 a v Mnichově mu jen těsně uniklo finále na čtvrtce. O rok později vyhrál Světovou univerziádu v Moskvě a v roce 1974 skončil druhý na Panamerických hrách.

Díky dlouhým nohám měl specifický styl, trochu jako sprintující hřebec, a tak si vysloužil přezdívku El Caballo - kůň.

Když si trenér Zabierzowski všiml jeho neúnavnosti, přišel s odvážnou myšlenkou. Kubánský rychlík začne běhat i půlku. A kde jinde si to před dalšími hrami vyzkoušet než na Zlaté tretře v Ostravě.

"Trenér říkal: ´Máš šanci dokázat něco, co nikdo nikdy nedokázal!´ I proto jsme často běhali při přípravě i delší tratě. Získal jsem tím skvělou vytrvalost a tu pak bylo potřeba spojit s rychlostí. Já jsem 800 metrů původně běžet vůbec nechtěl, ale nakonec mě přesvědčili. Zkusil jsem to zde na Tretře a sedlo mi to," vzpomínal Juantorena, když dorazil do Ostravy později už jen jako host.

Čtvrtku v Ostravě vystřihl za 44,70 a půlku za 1:44,60. "Ostrava patřila vždy k mým oblíbeným mítinkům a pořád se mi to tu líbí," dodal.

Po výkonech v Československu nebylo pochyb o tom, že by měl Juantorena startovat na hrách v Montrealu v obou disciplínách.

Tam nejenže oba závody vyhrál, na osmistovce navíc časem 1:43,50 překonal aktuálně platný světový rekord, který o rok později ještě vylepšil.

"Tajemstvím dobrého běžce je, že musíte obětovat celý život. Tvrdě trénovat, dobře jíst, nechodit na večírky, nepřehánět to se sexem. Musíte mít hodně disciplíny a hlavně chtít se sebou něco udělat," citoval Juantorenu server runnerstribe.com.

Stal se národním hrdinou a oblíbencem kubánského diktátora Fidela Castra, který ho po návratu z Montrealu objímal jako prvního hned na letišti. A hvězdný atlet mu to oplácel svou loajalitou.

"Fidel je člověk, který formoval sport v naší zemi. Sám byl vynikající sprinter, bez něj by naši sportovci nebyli na takové úrovni," nechal se slyšet dvojnásobný olympijský šampion.

Však se také brzy po konci kariéry stal vysokým sportovním funkcionářem. Pracoval jako náměstek kubánského ministra sportu, byl předsedou národní atletické federace a několikrát se ucházel o funkci místopředsedy Mezinárodní atletické federace (IAAF).

Nikdy nechápal, proč někteří kubánští sportovci raději emigrují ze země a reprezentují jiný stát.

"Proč? Vždyť režim tu skvěle funguje. Vidím ale za tím obchod s lidmi. Oni se prodávají jako zboží. Skutečná lidská bytost přece za peníze národní hrdost a věrnost nikdy nevymění," divil se Juantorena.

Olympijský unikát na dvou tratích dosud nikdo nepřekonal, i proto ho IAAF od roku 2012 eviduje v Síni slávy světové atletiky.