"Znala jsem ho jako kluka, který jezdil k nám do Čáslavi na soustředění s mladými atlety z Mladé Boleslavy. Díval se na mě, jak trénuji, a já se dívala na něho, jak tam hází klacky, které mu tam táta u potoka  uřízl a s nimiž ho učil.

Právě otcově škole a  Železného talentu přikládá největší váhu v otázce, jak mohl tento oštěpař vydržet dvacet let mezi elitou.

"Když začínal, hodně ho naučil táta. Nic neuspěchali, měli svoji cestu, kterou šli. Myslím, že základy od táty byly to nejdůležitější. Podstatné bylo i jeho zdraví."

Jaké obecné předpoklady vlastně musí atlet splňovat, aby se tak dlouho udržel na vrcholu?

"Hlavně je nutné mít rád tu dřinu, odříkání a vše, co sport obnáší. A když to člověk má rád, tak se s tím pak těžko loučí. Proto Honza závodí tak dlouho, protože on opravdu oštěp miluje."

Bude dobrý trenér

Jarmila Kratochvílová rovněž doufá, že láska k atletice přiměje Železného na stadionu zůstat: "Věřím, že tam často bude i jako trenér. Až s oštěpem skončí, bude mu to strašně chybět."

Nemá strach, že by nebyl dobrým koučem: "Něco v něm z trenérského řemesla určitě je. Už v současné době se s ním radí spousta našich oštěpařů, trénovali s ním  i jeho konkurenti ze zahraničí.  Navíc by byla velká škoda, kdyby všechno, co se za těch dvacet let naučil, někomu nepředal," dodává.

Až Jan Železný se závodní kariérou skončí, zbude po něm  mimo jiné zatím nedostižný světový rekord.  Ten Kratochvílové na 800 metrů přečkal již 23 let. Jak dlouho vydrží jeho a kdo ho překoná?

"Musí se najít talent, který to bude mít trochu od Boha, bude mít oštěp tak rád jako Honza a bude také tak trénovat. Věřím, že se nějaký takový borec najde. I letos se hází přes 90 metrů. Ale těch 98 metrů je pořád hodně daleko."

Mezi její největší zážitky ze závodů Jana Železného patří  jeho vítězné olympiády. Nezapomenutelné však také  pro ni bylo pozorovat začátky tohoto mimořádného atleta: "Nejdřív jsem ho viděla házet s klacky a pak jsem ho viděla stát na olympijských stupních. To jsou mé dva nejsilnější zážitky."