„Kanibal“ Pogačar to někdy přehání, tvrdí Tesař. Řeči o dopingu? Všichni se modlíme

Zobrazit
13 fotografií

Co jste říkal na způsob, jakým Pogačar v úterý vyhrál svou třetí etapu na letošní Tour? Najednou se zvedl ze skupiny jezdců na celkové pořadí a minutový náskok uniklého Richarda Carapaze smazal snad během 700 metrů.

Ani nevím, co k tomu říct… (úsměv) Momentálně je někde jinde, co se týče wattového výkonu. Vy se tady bavíte o vteřinách, ale dneska se to měří mezi cyklisty už jen takhle. Pogačar je v tom jinde než ostatní, je to vidět od začátku. Já pořád věřím, že se Vingegaard probere později v delších kopcích, ale je to otázka, jestli ho Tadej těmi svými útoky neutavil natolik, že už z toho nic neuplete.

V polovině závodu ztrácí Dán ze druhého místa už tři minuty a 36 vteřin.

Jonas má na to, aby byl v delších kopcích konkurenceschopný. Na Tourmaletu se v porovnání s časy z minulosti ukázalo, že je na tom možná nejlépe, co kdy byl, ale na toho „mimozemšťana“ to nestačí. V úterý Jonas ztratil i v souboji s dalšími jezdci, takže to může být spíš hodně zajímavá bitva o druhé místo, ale ještě bych to nechal otevřené. Musí čekat na nějakou Pogačarovu chybu. Tadej před tím svým úterním útokem zůstal vlastně sám.

Myslíte bez podpory zbytku týmu UAE?

Ano, on už tam sice nikoho z týmu nepotřeboval, ale do budoucna se to může vymstít. Isaac del Toro to v úterý odnesl, byl prošitý. Tadej si vlastně zlikvidoval kluka v týmu, kamaráda, který mu má hodně co dát. Zmenšil mu šanci na to, aby byl v celkovém pořadí na bedně. Ta Tour bude ještě dlouhá a tým UAE musí Tadejovi jet. Závěr bude extrémně těžký, dvakrát je tam Alpe-d‘Huez. Pokud někde tam zůstane Tadej bez týmu, možné je všechno.

Takže rozhodnuto z vašeho pohledu není, byť vypadá Pogačar v tuto chvíli neohroženě?

Spěje to k tomu, že rozhodnuto je. A pokud bude mít na konci náskok třeba sedmi minut, tak s tím někdo těžko něco udělá. Ale v úterý jsem viděl, že ani ten jeho silný tým není nesmrtelný.

V prvním týdnu ale spolupráce Pogačara s dvorním domestikem Mexičanem Del Torem fungovala bezvadně, co myslíte?

To ano, nechal mu tam jedno etapové vítězství, což byl pěkný tah. Na druhou stranu v cyklistice je to běžné, není to nic extra výjimečného. To už by jinak byl „kanibalismus“ i ve vlastním týmu, jak já říkám. Tadej neměl zapotřebí tu etapu vyhrát.

Není na místě obávat se, že vzhledem k náskoku a síle Pogačara pojmou ostatní týmy zbytek Tour už jen jako souboj o druhé místo? Byť u dvojnásobného šampiona Vingegaarda to nedává smysl.

Jeho tým Visma stoprocentně ještě něco zkusí, pokud se bude cítit. Ale není to jen o Vismě, máme tady Red Bull, nesmírně silný je Decathlon. Pokud se nějak poskládají a dostanou UAE pod takový tlak, že tam Pogačar s Del Torem zůstanou sami někde daleko před cílem, tak se to ještě může zamotat. Opakuju, že zatím to tak nevypadá, ale i takové příběhy cyklistika nabízí.

Letos je však ta Pogačarova dominance nejen na Tour snad ještě výraznější než v minulosti, a proto se mezi laiky asi častěji ozývají názory, že „bez nějakého dopingu tohle snad není možné“. Setkáváte se s nimi i v cyklistickém prostředí?

Samozřejmě. Vždycky když někdo vyčnívá, tak se tohle téma probírá, ale já bych se tady zdržel komentáře. Řeknu to tak, že nás všechny, kteří se v České televizi nějak spolupodílíme na tom komentáři Tomáše Jílka, Tour baví a všichni se modlíme, aby nikoho z těch hvězd na nic nechytili.

Pokud to Pogačar na Tour dotáhne, vyhraje ji popáté a vyrovná čtveřici rekordmanů. Uniká mu ještě slavný monument Paříž-Roubaix, kde byl letos druhý. Jaká může být dál jeho motivace?

Je to komplexní závodník a má hodně prostoru k motivaci. Ještě jsou závody, které nevyhrál, ale ubývá jich a bude to složitější. Na druhou stranu on je ten typ, kterého baví závodit, trápit ostatní a odjíždět jim 80 kilometrů před cílem. (úsměv) Já jsem mu vždycky fandil a obdivoval ho, sám jako závodník jsem měl rád aktivní cyklistiku. Nicméně takový ten „kanibalismus“, o kterém se mluvilo v souvislosti s Eddym Merckxem a teď i s Pogačarem, kdy chce jezdec vyhrát za každou cenu všechno, úplně rád nemám. Není to vždy úplně fér.

Jak to myslíte?

Třeba tím myslím to, že Tadej vlastně na celý rok úplně vymazal dres pro mistra Evropy. Jel vloni na mistrovství Evropy týden poté, co vyhrál mistrovství světa, a vyhrál i tam. Pro mě je to neúcta k tomu dresu. Tadej jezdí v duhovém dresu mistra světa a dres mistra Evropy, který by ostatní nosili rádi, rok vůbec nevidíme. Za mě už nemusel na to ME jezdit.

To je ale v rozporu s tou jeho závodnickou náturou.

Já to chápu, to jsme u toho… Ale jak říkám, viděli jsme to i v úterý na Tour, kdy Pogačar útočil, i když nemusel. Ano, vyhrál etapu, zvýšil náskok v celkovém pořadí, ale odnesl to jeho týmový parťák Del Toro. Ten v boji o bednu ztratil.

Související

Brutalita Pogačara šokovala všechny, druhý den byl „bez nálady“. Ránu utrpěl i rival

Nepohání tady Pogačara i rekord v počtu vyhraných etap na Tour? Už jich má 24, rekordman Mark Cavendish 35.

Nabízí se to, jasně. Rozhodli se pro útok, nikdo nečekal, že Del Toro odpadne, měli to naplánované. Já nevidím do toho, co si v týmu řekli, jaká byla komunikace. Je to jen čistě moje spekulace, ale takový pohled mám.

Jak se vám líbí české výkony na Tour?

Každý z té trojice má trochu jiné úlohy a pro nás je super, že všichni kluci jsou vidět. Pavel Bittner to má nesmírně těžké, protože kvalita a síla spurterů na Tour je obrovská. Vidíme, že dojezdy jsou dneska už totální divočina. Nedostanou se tam ani ty spurterské vlaky, každý má jednoho superdomestika. Pavel s tím bojuje, tlačí se tam a třeba mu to s trochou štěstí někde vyjde. Kuba Otruba si nastupuje do úniků, vyhrál prémii, což je skvělé. Nic víc dělat nemůže, většinou je ten únik odkázán, že bude dojet.

Sám ale říkal, že to bude zkoušet dál.

Pamatuju si, že Jens Voigt měl jednou za Tour přes 700 kilometrů v únicích. Kuba má teď přes 300. Uvidíme, kam se dostane, musíte na to mít nohy, není to zadarmo.

A co Mathias Vacek? V prvním týdnu vezl dokonce bílý dres pro nejlepšího mladého závodníka, celkově byl třetí.

To je kapitola sama pro sebe. Před Tour zářil na Švýcarsku, na domácím mistráku rozprášil veškerou konkurenci českou i slovenskou. A tady si formu přenesl. Je mi trochu líto, že nemůže jet sám na sebe, mohl by bojovat o ty přední příčky, bohužel bylo jasné, že to přes Tourmalet nedá. Je ale neuvěřitelné, co odvádí pro tým. Pracuje pro Juana Ayusa, Mattiase Skjelmoseho a hlavně Madse Pedersena. Lidl-Trek má Tour rozjetou dobře, ale pro Matesovy osobní ambice je to špatně. (úsměv) Jak říkal on sám, možná dostane jednu šanci na etapu, jenže tu chce využít dalších 50 lidí. Je to složité. Ve 24 letech má ale pořád všechno před sebou.

Na závěr ještě návrat k boji o celkové pořadí. Mluvil jste o silném týmu Red Bullu, ale co jste říkal na drobný spor jeho lídrů Remca Evenepoela a Floriana Lipowitze v prvním týdnu?

V týmech, kde se jede na dva lídry, vždycky nějaké půtky jsou. U Evenepoela navíc víme, že je někdy lehce psychopatický. Čekalo se, kdy to v něm bouchne a pustí něco do novin, než aby si to vyřešili v týmu. U profíků jsme měli zásadu, že do 20 minut po dojezdu se nic neřeší. Ani v týmu, natož před médii. Jestli to Evenepoel nectí, tak to asi jen ukazuje, že vzešel z jiného světa než z toho čistě cyklistického.

Související

„Jsem po právu naštvaný.“ Dusno v týmu za Pogačarem, nejvyšší příčky Tour jsou v tahu