Jsi syn vlastizrádců, vtloukali mu komunisté. Janoušek pak vyhrál mistrovství světa

Když za ním před časem přišli zástupci z organizace Paměť národa, aby zaznamenali jeho životní příběh, pořád jen opakoval "hlavně ať to ti mladí vědí, ať se ta doba už neopakuje".

Jméno rodáka z Turnova znají už jen ti nejzarputilejší fanoušci vodního slalomu a olympijských her. Anglická Wikipedia ho dokonce překřtila na Václava Janouška a sám tvrdí, že jako Gabriela už ho nikdo nezná, protože odjakživa mu nikdo z okolí neřekl jinak než "Borek".

I proto rád vypráví více o příběhu své rodiny než o vlastních sportovních úspěších, přestože je mistrem světa z roku 1965 a olympijským reprezentantem z Mnichova 1972.

"Táta mi sehnal barely, které měli letci na náhradní palivo, a já si z nich udělal loď, na ní jsem pak sjížděl Jizeru, a tak začala má láska k vodě," vzpomínal pro Paměť národa Janoušek.

Tatínek byl pro něj vůbec vzorem, přestože ho v dětství viděl velmi málo. Jeho první vzpomínkou na něj je moment, kdy Gabriela Janouška staršího přivezli domů z válečného koncentračního tábora.

"Zatkli ho za odbojovou činnost, nejprve ho věznili v Terezíně, pak ho převezli do Německa. V roce 1945 se vracel z Dachau a já si vzpomínám, jak přivedli jakéhosi vyhublého pána v pruhovaném oděvu a čepici a já ani malá sestra jsme ho téměř nechtěli přijmout, protože jsme ho vůbec nepoznávali," líčil Janoušek.

Po roce 1948 se rodina odmítla smířit s komunistickým režimem a netrvalo dlouho, než otec vstoupil znovu do odboje, tentokrát protikomunistického, dokonce svou skupinu vedl.

"Ale jak to tak v odbojových organizacích bývá a jak to zažil za války i Anthropoid, v každé skupině se najde někdo, kdo se nechá přemluvit ke spolupráci, a to se stalo i v tomto případě," popsal. 

Státní bezpečnost zhatila Janouškovým i emigraci z Československa a pak nastaly kruté výslechy. Otec nakonec vyfasoval 15 let vězení, maminka pět let za to, že odmítla proti svému muži vypovídat.

"Zbavili nás veškerého majetku, vyvedli nás se sestrou na ulici a jeden státní příslušník jí serval z krku zlatý řetízek. Takoví oni byli," povzdechl si Janoušek.

Dětí se tedy ujali příbuzní a mladý kanoista se přestěhoval do Prahy. Dochodil základní školu, ale o té střední nesměla být ani řeč.

Neustále kolem sebe slýchal, že je syn vlastizrádců, který má zavřené rodiče. Musel se tedy nejprve spokojit s docházkou na učiliště, kde se měl vyučit elektrotechnikem.

"Byl tam jeden vychovatel, jmenoval se Heim, to si pamatuju dodneška, který mi dával denně najevo: 'Ty jsi ten syn zločinců!' Tam jsem si uvědomil, za co rodiče bojovali a že se nemám za co stydět," prohlásil Janoušek.

Otce nakonec osvobodila amnestie o pět let dříve a to už Janoušek mladší rozjížděl slibnou sportovní kariéru. 

"Měl jsem pořád vysoké ambice. Abych aspoň nějakým způsobem svůj vzdor vyjádřil, tak jsem chtěl být v něčem nejlepší. Kanoistika byla taková moje satisfakce, že jsem to dokázal, i když mě zadupali do hlíny. Že jsem i tak schopen postoupit někam dál." 

A to se mu povedlo náramně. V roce 1965 se po boku Ludmily Sirotkové dostal na nejvyšší stupínek mistrovství světa při závodech smíšených deblkánoí. Poté sbíral medaile i v ryze mužské kategorii C2 a dostal se tak i na olympijské hry do Mnichova, kde bral 11. místo.

Poté ukončil závodní kariéru, ale splnil se mu i profesní sen. Už během sportování se mu podařilo po večerech vystudovat jedenáctiletku a poté i ČVUT, obor kybernetiky.

"Na fakultě jsem poznal jediného dobrého komunistu v životě, který mě přijal na školu, přestože jsem měl takový škraloup, a prošel jsem tou akademickou sférou až neuvěřitelně," dodal Janoušek. 

Ze špičkového kanoisty se stal výzkumný pracovník ČVUT a po roce 1989 i profesor na fakultě. Do důchodu odešel v roce 2010.

V sobotu slaví Janoušek 85. narozeniny.