Joe Cool naučil Ameriku věřit na zázraky v poslední minutě

Vyhrával, když šlo o všechno. Joe Montana se stal symbolem klidu, úspěchu a zlaté éry San Francisca 49ers.

Když se v Americe mluví o nejlepších quarterbackech historie, většinou zazní několik jmen. Tom Brady, Peyton Manning nebo Patrick Mahomes. A téměř vždy také Joe Montana.

Muž, který v osmdesátých letech proměnil San Francisco 49ers v postrach celé NFL a získal pověst hráče, jenž nikdy neztratil chladnou hlavu.

Montana, který právě slaví sedmdesátiny (narodil se 11. června 1956 v malém městě New Eagle v Pensylvánii), nebyl od dětství předurčen k tomu stát se jednou z největších sportovních ikon Spojených států.

Miloval sport obecně, hrál basketbal i baseball a dlouho nebylo jasné, kterému odvětví se bude věnovat naplno. Nakonec zvítězil americký fotbal.

Jeho cesta ke slávě vedla přes slavnou univerzitu Notre Dame. Už tam se projevila vlastnost, která ho později proslavila po celé zemi. Když ostatní panikařili, Montana zůstával klidný. Právě díky schopnosti obracet zdánlivě ztracené zápasy získal přezdívku „Joe Cool“.

Po příchodu do NFL v roce 1979 ale nic nepřišlo samo. V prvních sezonách se musel prosazovat mezi zkušenějšími hráči. Když však dostal příležitost, San Francisco začalo stoupat vzhůru. Společně s trenérem Billem Walshem vytvořili jednu z nejslavnějších dvojic v dějinách ligy.

Výsledky byly ohromující. Montana dovedl 49ers ke čtyřem triumfům v Super Bowlu a ani jednou ve finále neprohrál. Třikrát byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem zápasu. Jeho slavné přihrávky, přesnost a schopnost rozhodovat největší momenty dodnes patří k tomu nejlepšímu, co NFL nabídla.

Nejslavnější akcí jeho kariéry zůstává takzvaný „The Catch“ z ledna 1982, kterým vyvrcholila sezona NFL 1981.

Ve finále konference proti Dallasu Cowboys našel přihrávkou Dwighta Clarka v zadní části end zóny a poslal San Francisco do Super Bowlu.

Pro mnoho fanoušků šlo o okamžik, který odstartoval novou éru NFL.

Přitom Montana rozhodně nepatřil mezi nejhlasitější hvězdy své generace. Zatímco jiní budovali image před kamerami, on si vystačil s výkony na hřišti. Spoluhráči často vzpomínali, že před rozhodujícími akcemi působil až neuvěřitelně uvolněně.

Při jednom ze slavných finálových útoků prý v kruhu spoluhráčů upozorňoval na známého herce v hledišti, zatímco miliony fanoušků po celé zemi napjatě sledovaly zápas.

Jeho kariéru přitom provázela řada zdravotních problémů. Utrpěl opakované otřesy mozku, zranění zad, lokte i ramen.

V roce 1990 po tvrdém nárazu téměř nemohl používat pravou ruku. Mnozí pochybovali, zda se ještě vrátí na vrchol. Montana ale znovu dokázal, že se nevzdává snadno.

„Jsem vděčný za každou minutu, kterou jsem na hřišti strávil,“ prohlásil později. A nebyla to prázdná slova. Navzdory bolestem vydržel v NFL šestnáct sezon. Poslední dvě strávil v Kansas City Chiefs, kde pomohl nastartovat klub k novým úspěchům.

Po konci kariéry v roce 1995 se nenechal zlákat trenérskou dráhou. Místo toho zamířil do světa byznysu.

Vyzkoušel reklamu, mediální projekty a později založil investiční společnost zaměřenou na technologické start-upy. Jeho fond se podílel na podpoře řady mladých firem ze Silicon Valley.

Montana se také dlouhodobě věnuje charitě a rodině. S manželkou Jennifer vychovali čtyři děti a několik z nich se vydalo ve stopách slavného otce alespoň na univerzitní úrovni.

V roce 2020 navíc zaujal odvážným činem. Když se neznámá žena pokusila unést jeho vnučku z rodinného domu, Montana společně s manželkou zasáhli a dítě získali zpět.

Fanoušci na něj nikdy nezapomněli. V roce 2000 byl uveden do Síně slávy a splnil si jeden ze svých velkých snů. „O takovém vyznamenání jsem vždycky snil,“ řekl tehdy dojatě.

Dnes je Joe Montana symbolem éry, kdy San Francisco vládlo NFL. Jeho statistiky už dávno překonali jiní, ale respekt, který si vybudoval, zůstává.

Pro mnoho Američanů totiž není největším quarterbackem ten, kdo nasbíral nejvíc yardů. Je jím muž, který byl nejlepší ve chvílích, kdy šlo úplně o všechno.