Jíchová se vrací k lásce, která ji umí i potrápit. Strach už překonala

Loni v květnu skončila česká atletka Nikoleta Jíchová s přetrženým vazem v koleni na operačním sále. Zatím však vše nasvědčuje tomu, že by se po roce měla ve své disciplíně 400 metrů překážek zase vrátit na závodní dráhu. „Věřím, že po dlouhém a náročném léčení se mi podaří navázat na předchozí dobré výkony,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Hodně vám měla pomoci podzimní rekonvalescence. Jak probíhala?

Bez větších problémů a v každodenní spolupráci s fyzioterapeutem. Věnovala jsem se hlavně kondici, snažila se eliminovat asymetrii pravé a levé nohy a pořád myslela na zraněné koleno. V listopadu jsem se vydala do Jihoafrické republiky, kde jsem ve výborných podmínkách strávila čtyři týdny. Moje pozornost tam patřila rychlosti, ale i rychlosti spojenou s vytrvalostí a už také překážkám.

Co prozradila lékařská prohlídka po návratu do Prahy?

V půli ledna mě čekaly různé testy. A po nich se k mé velké radosti rozsvítilo nad další činností zelené světlo. Verdikt lékařů byl skvělý: jsem zdravotně v pořádku a můžu začít trénovat naplno. Hned jsem se s velkou chutí začala připravovat na jarní sezonu.

I v mrazivých prvních dvou měsících?

Naskytla se mi možnost dvoutýdenního pobytu v teple, a tak jsem polovinu února strávila na Kanárských ostrovech. Nic mě neomezovalo, drobné bolístky jsem řešila s fyzioterapeutem. Těšilo mě, že po předchozí dřině jsem se vrátila do klasické přípravy.

Prožívala jste po návratu na překážky něco zvláštního?

Zpočátku jsem měla obrovský strach a velký respekt. Měla jsem obavy, aby se mi zase něco nestalo, což bylo náročné na psychiku. Přitom jsem vždycky říkala, že překážky jsou moje velká láska. Cítila jsem, že i tato láska umí potrápit, ale neztratila se. Strach postupně mizel a po jeho úplném překonání jsem už zase v předchozí pohodě.

S jakými představami?

Daří se mi, vykročila jsem po správné cestě, ale zároveň vím, že nemůžu usnout na vavřínech. V současné době je to pro mě jen jakási zastávka na znamení. Druhá část cesty k návratu do elitní atletické společnosti je teprve přede mnou. Prožívám však úplně něco jiného, než bylo období bezpočtu cviků v posilovně. Vystřídaly je zábavné tréninky s pestrou a bohatou náplní.

Co vás v nejbližší době čeká?

Do konce března se budu v Praze věnovat hlavně fyzičce. Pak se na celý duben zase vydám na soustředění do Jihoafrické republiky, kde už se plně soustředím na kvalitu, která mi zatím chybí. Možná se tam zúčastním aspoň jednoho závodu.

Kdy byste se chtěla poprvé představit na domácí či zahraniční scéně?

Pokud se nestane něco nečekaného, tak by to měla být účast na mistrovství světa štafet 2. a 3. května v Botswaně. Ta sousedí s JAR a já bych to tam ze zmíněného soustředění měla autem necelé tři hodiny. Jsem moc ráda, že ve výborné formě jsou Lada Vondrová i Lu Manuel, tedy členky naší bronzové čtvrtkařské štafety z loňského halového mistrovství Evropy. V polovině května bych se už ráda zúčastnila nějakých překážkových závodů, které napoví i další program.