"Když tehdy vešel do klece, dostal jsem strach. Nikdy předtím ani potom jsem ho necítil," přiznává Buchinger v rozhovoru pro Šport.sk při vzpomínkách na osm let starý duel.
Psal se rok 2012, Irovi bylo teprve čtyřiadvacet a jeho globální věhlas byl v tu chvíli teprve hudbou budoucnosti. V Dublinu, kde se bojovalo o mistrovský pás organizace Cage Warriors, už ale disponoval početnou, věrnou a pořádně šílenou fanouškovskou základnou.
Slovenský bojovník příliš netušil, do čeho jde. Dokonce před utkáním vsadil sám na sebe. McGregora podceňoval.
"Bral jsem ho jako obyčejného soupeře. Měl jsem lepší bilanci, na YouTube mě nijak nezaujal. Říkal jsem si, že ho zabiju jako nic. Nechápal jsem, proč ho sázkovky favorizují. Vsadil jsem 100 eur na své vítězství. Nebyla to nejlepší investice," uznává s odstupem Buchinger.
Krátce poté, co oba borci vstoupili do klece, Slovák pochopil.
"Když jsem viděl, jak tam dělá capoeiru, stínuje, jak lehký má pohyb a sebevědomí, nevěděl jsem, jestli jsem chlap nebo holka. Psychicky mě to nalomilo. Dostal jsem strach," vzpomíná ještě dnes na nepříjemné pocity těsně před bojem.
Vycouvat už nemohl. "Nemohl jsem narychlo hledat výmluvy. Jsem bojovník, šel jsem vstříc výzvě."
Okamžitě se dostal pod obrovský tlak energií nabitého soupeře a ještě v prvním kole ho McGregor za frenetického řevu publika uspal drtivým úderem na hlavu.
"Byl rychlejší, silnější, nemohl jsem nic dělat. Nikdy jsem se nestřetl s takovou kvalitou. Dnes už jsem moudřejší zápasník, snažil bych se přenést boj na zem," dodává.
McGregor v inkriminovaném roce vyhrál titul v pérové i lehké váze a stal se prvním Irem držícím tituly ve dvou divizích zároveň. Hned v únoru 2012 podepsal stále populárnější bojovník smlouvu s UFC.
Zatímco v dalších letech se prezentoval kontroverzním chováním v kleci i mimo ni, k Buchingerovi se choval slušně. "Tehdy ještě nebyl takový blázen jako dneska," směje se Slovák.
Za blázny ale s klidem může oznažit jeho tehdejší armádu příznivců. Ti v Dublinu rozpoutali peklo.
"Ti byli horší hež Conor, už tehdy je měl omotané kolem prstu, šli by za ním i do války. Vykřikovali na mě ty nejhorší nadávky a že mě zabijí. Vyhrožovali mi, bylo dusno. Z haly jsme s týmem utekli zadním vchodem," vypráví Buchinger.
Slovenského fightera během kariéry pětkrát oslovili z věhlasné UFC. A před sedmi lety měl dokonce před sebou na stole konkrétní smlouvu. Nakonec ale nepodepsal.
"Když chcete uspět v UFC, musíte být zajímavý nejen ze sportovního hlediska. Nemluvím anglicky, nedělám trash talk, nemám rád sociální sítě. UFC mi vyjma osmi tisíc dolarů před zdaněním neposkytlo nic. Neměl jsem podmínky, abych se adekvátně připravil," vysvětluje Buchinger.
Tehdy bylo MMA stále okrajovým sportem, s dnešními podmínkami se ty tehdejší nedají srovnat.
"Sponzoři by se nehrnuli, ve zprávách bych se dostal maximálně do rubriky Borec na konec. MMA tehdy na Slovensku nikoho nezajímalo," dodává.
Teď je to jiné a třeba český bijec Karlos Vémola o Buchingerovi i nyní tvrdí, že by po určité sérii vítězství měl na přestup do UFC.
"A Karlos ví, kolik mi je let?" směje se Slovák. "Tělo už nezvládá to, co kdysi. Výkonnostní vrchol už jsem měl. Ale ani teď bych se určitě v UFC neztratil, když naběhnu na vítěznou vlnu, může se stát cokoli."
Na domácí scénu se vrátí na turnaji Oktagon 20, který se koná 30. prosince v Praze. Jeho soupeřem bude Polák Piotr Niedzielski. V ten samý večer se v O2 aréně představí i Vémola proti Francouzovi Alexi Lohorému.
