reklama
 
 

Jaroš se vrátil z Hnízda kondorů. Není tu sníh, divil se na vrcholku Aconcaguy

23. 1. 2019 18:05
Po výstupech na nejvyšší vrcholky v šesti kontinentech našel horolezec Radek Jaroš se svým parťákem Jiřím Tůmou 6. ledna cestu i na nejvyšší horu Jižní Ameriky Aconcaguu, vysokou 6959 metrů. "Samozřejmě jsem rád, že se nám to v předpokládané době podařilo, ale musím přiznat, že mám za sebou dlouhou řadu náročnějších výstupů,“ řekl skromně v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Co vás vedlo po získání Koruny Himaláje k pokusu stejně tak uspět i v Koruně světa?

Slyšel jsem názory, že až na výjimky to bude obyčejná procházka a pro mě až nedůstojná. Avšak zatímco například tenisté a mnozí jiní sportovci znají třeba jen města, stadiony a hotely, tak horolezci jsou nadšeni nádhernou přírodou, bohatou historií v málo známých zemích, seznámí se s jejich obyvateli, krásnými památkami a čeká je spousta dalších zajímavostí. Proto jsem se před třemi lety rozhodl, že se vydám i po této dráze.

Jaké byly vaše první dny na přelomu loňského a letošního roku v Jižní Americe?

Příjemné i méně radostné. Nejdřív to byl nedostatek peněz, protože v Argentině chtěli za všechno platit v hotovosti. Během přesunu do Mendozy mně někdo na nádraží ukradl mobil, v němž jsem měl kromě důležitých kontaktů spoustu různých zajímavých fotografií. A potom jsem vlastní vinou na cestě do tábora ztratil kameru, v níž byly záběry z několika mých předchozích výstupů.

A co bylo naopak příjemné?

Ze základního tábora ve výšce něco přes tři tisíce metrů, kam jsme dorazili na Boží hod, jsme si na Silvestra do Hnízda kondorů ve výšce 5600 metrů vynesli všechny nutné věci pro výstup. Cesta zpátky nám trvala jen necelou hodinu, takže jsme šampaňským a skopovým oslavili příchod nového roku. Kvůli velkému větru a potřebné aklimatizaci jsme výstup posunuli na šestého ledna. Vynechali jsme však dva výškové tábory a mířili přímo bez přestávky na vrchol.

Bylo něco na této vaší cestě výjimečné?

Vyšli jsme ve čtyři hodiny ráno a přibližně po pěti hodinách ve výšce asi 6400 metrů nás přibrzdila vichřice, která nás trápila několik set metrů. Je to prý úsek, kde se vyskytuje i za velice pěkného počasí. Na vrcholu jsem byl přesně pět minut před dvanáctou, Jirka o něco později. Po zkušenostech z dlouhé řady výstupů na jiné velehory si nepamatuji, že by někde ve výšce sedmi tisíc metrů nebyl sníh. Až tady! Jinak výstup na nejvyšší jihoamerickou horu v písku a kamení byl bez problémů.

Co už v Koruně světa máte za sebou a co vás, případně kdy, ještě čeká?

V Asii jsem vystoupil na Mount Everest, v Severní Americe na Denali, v Evropě na Elbrus, v Austrálii na Mount Kosciuszko, v Antarktidě na Mount Vinson a teď na už zmíněnou jihoamerickou Aconcaguu. Zbývají mně poslední dvě hory. V prosinci se chci vydat do Afriky na Kilimandžáro a někdy na podzim příštího roku na Puncak Jayu do Oceánie.

autor: Jaroslav Pešta | 23. 1. 2019 18:05

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama