Praha - Sedmadvacetiletá bikerka Tereza Huříková čekala po zisku titulu mistryně světa v cross country v roce 2007 na další „velkou“ světovou medaili dlouhých sedm let. Dočkala se na v maratonu, v jihoafrickém Pietermaritzburgu vybojovala o minulém víkendu bronz.

Čerstvá mistrně Evropy se ze světového klání vrátila s úsměvem a s plnou spokojeností s vybojovaným cenným kovem.

Bylo pět dní dost na aklimatizaci a potřebnou závěrečnou přípravu?
Let byl dlouhý, ale celkem příjemný a hned druhý den jsem se vydala na prozkoumání aspoň desetikilometrového úseku vyznačené trati. Na celý úsek dlouhý 74 kilometrů čas ani možnosti sice nebyly, ale určitý obrázek cesty, která nás čekala, jsem si udělala. V závodě pak byl velkým překvapením z tréninku neprozkoumaný kilometrový seběh mezi kameny.

Na jak náročné trati se světový šampionát konal?
Po technické stránce poměrně dost a v každém případě byla úplně jiná, než na evropském šampionátu. Projíždělo se i dlouhými úseky na soukromých pozemcích a rezervacích, kde bylo hodně zvířat. Po cestě nám přebíhaly zebry, krávy a opice, ale naštěstí jsem se nějakému kontaktu s nimi stačila vyhnout. I při jízdě jsem stačila poznat kus Afriky.

Jaká byla cesta k cenné třetí příčce?
Hned od startu více než čtyřicetičlenného pole jsem se zařadila do vedoucí skupiny a už na sedmém kilometru se rozhodlo o konečném pořadí. Dvě soupeřky mně sice ujely, ale usadila jsem se na třetí pozici a až do cíle jsem čtyři hodiny jela sama. Za vítěznou Dánkou Langvadovou jsem zůstala přibližně devět minut, za druhou Němkou Spitzovou něco přes tři minuty a v pořadí na čtvrtou bikerku jsem měla náskok kolem čtyř minut.

Maraton byl dlouhý 74 kilometrů, musela jste se vyrovnat s nějakou krizí?
Byla jsem stoprocentně připravena, a proto se mi podařilo zvládnout celý závod v plném nasazení. Šlo hlavně o správné rozložení tekutin a živin během jízdy, což se mi podařilo. Správné stravování se ukázalo jako klíč ke konečnému úspěchu.

Získat dvě medaile za dva týdny je úcty hodný výkon…
Je to můj životní úspěch. Pro dobrý pocit jsem nutně potřebovala dobré výsledky, ale se dvěma medailemi jsem v žádném případě nepočítala. Vždyť maraton je vlastně moje nová disciplína a přitom se mi podařilo porazit hned několik špičkových světových soupeřek. Mám obrovskou radost.

Jak budete pokračovat v úspěšně rozjeté sezoně?
Po dvou vydařených maratonských závodech se samozřejmě zase vrátím ke cross country. Po mistrovství republiky se vydám na závody Světového poháru do Kanady, USA a Francie a vrcholem sezony bude v září mistrovství světa v Norsku. Mým cílem bude nejen zařadit se do elitní desítky, ale zároveň toužím ještě jednou najít cestu na pódium. Třetí letošní medaile by pro mě byla fantazií.