reklama
 
 

Hanzlíčková si na ME překousla jazyk, tanga nahradila trenýrkami a dovezla stříbro

15. 4. 2019 14:12
Pětadvacetiletá volnostylařka Adéla Hanzlíčková si z evropského šampionátu v Bukurešti ve váze do 68 kilogramů přivezla stříbrnou medaili, což je pro český zápas první medaile z této vrcholné soutěže po deseti letech. "S tímto mým životním úspěchem jsem samozřejmě spokojena a považuji to i za motivaci na mé další sportovní cestě,“ netajila v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

S jakými představami jste na mistrovství Evropy do Bukurešti odjížděla?

Třetím místem na předchozím turnaji v Bulharsku jsem byla příjemně naladěna a cítila dobrou formu. Dosud jsem sbírala medaile pouze v mládežnických a juniorských kategoriích. Mezi dospělými jsem před pěti lety skončila pátá a mým přáním bylo toto umístění vylepšit, čili přivézt si některou z medailí.

Hned první zápas s Litevkou Domikaityteovou byl alespoň podle těsné bodový výhry 5:3 hodně vyrovnaný…

Jednou jsem ji už porazila, takže vím, že máme podobný styl. Závěr tohoto duelu byl doslova infarktový, ale naštěstí se mi tento nesporně nejtěžší zápas z celého mistrovství podařilo zvládnout.

Naopak Němku Selmaierovou a v semifinále i Lotyšku Grigorjevou jste porazila suverénním způsobem. Jaké to byly zápasy?

S Němkou jsem se střetla poprvé a mnoho jsem toho o ní nevěděla. Snad jen to, že volí hodně tvrdý způsob boje. To se mi také brzy potvrdilo, protože po její ráně do čelisti jsem se kousla do jazyku, který dost krvácel. Po ošetření jsem se však vrátila a v druhém kole se mi jí podařilo položit na lopatky.

S technicky výborně vybavenou Griorgjevou se známe, ale nikdy jsem ji neporazila. Letos se do zápasnického světa vrátila po porodu, ale pořád je to výborná zápasnice. Po prvním kole jsem vedla jen těsně 1:0, ale potom jsem svůj náskok zvýšila až na sedm bodů.

Věřila jste si i ve finále na úřadující mistryni světa Ukrajinku Čerkasovou?

Byla favoritkou a já chtěla její cestu za očekávaným zlatem co nejvíc znepříjemnit, což se mi snad podařilo. Hned od začátku byla aktivní, vedla 2:0, ale mně se podařilo útokem na nohy vyrovnat na 2:2. Ukrajinka i v dalším průběhu zápasu potvrzovala své přednosti, ale myslím si, že výrazně jsem za ní nezaostávala.

Porážku s takovouto špičkovou soupeřkou samozřejmě nepovažuji za nějaké zklamání, i když přece jen mě trošičku mrzí, že své úspěšné tažení na tomto šampionátu jsem nedotáhla až ke zlatému vrcholu.

Takže lze říci, že na šampionát budete vzpomínat jen v dobrém?

Moc mě těší stříbrná medaile, výborná byla organizace a v báječné atmosféře i velký divácký zájem. Méně příjemné bylo však mé dobrodružství s dresy. Ten první a můj jediný jsem po semifinále ztratila v šatně. Po telefonické prosbě mi můj náhradní přivezli moji kluboví parťáci z domova, ale před finálovým utkáním se mi roztrhl, a to v nejchoulostivějším místě. A tak místo obvyklých kalhotek typu tanga jsem si pod dres musela vypůjčit trenýrky. Když se nad tím zamyslím, tak jsem vlastně utekla ostudě.

Co vás letos ještě čeká za velké akce?

V létě Evropské hry v Minsku a v září pak mistrovství světa v Kazachstánu, které bude zároveň kvalifikací na olympijské hry. Pro mě bude tento šampionát největší možností získat letenku do Tokia, která bude patřit za umístění na první až šesté příčce. Myslím si, že je to pro mě reálné, protože z mimoevropských soupeřek budou silné jen Japonky a Američanky. A zúčastnit se olympijských her je pro mě to největší přání.

autor: Jaroslav Pešta | 15. 4. 2019 14:12

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama