Film o Váňovi překvapil. Záběry legendy se zaryjí pod kůži

Josef Váňa a Karel Gott.
Na pražském Andělu se promítala premiéra dokumentárního filmu o žokeji Josefu Váňovi. Premiéry se zúčastnil jeho hlavní aktér se svou ženou.
Nebyl však zdaleka sám. Středem pozornosti byl také kůň Decent Fellow.
Právě jeho měly nejraději děti.
Na hřbetu urostlého koně se svezla i dcera Elišky Kaplické Johanka.
Foto: CPA - Eduard Erben
Martin Cáp Sport Martin Cáp, Sport
6. 9. 2012 5:00
Josef Váňa je v novém dokumentu přesně ten chlapík, kterého znáte z televize. Přesto budete chvílemi překvapeni

Praha - Svíral v ruce vodítko se svou bývalou hvězdou Decent Fellowem a pózoval v záplavě blesků fotoaparátů.

Josef Váňa se ale neradoval na závodišti z dalšího velkého vítězství, nýbrž uváděl do světa časosběrný dokument o sobě a své stáji na pražském Smíchově.

Kromě filmového štábu se po boku osminásobného vítěze Velké pardubické a jeho koně vystřídal početný dav celebrit v čele s Karlem Gottem.

Bere to jako propagaci

Scéna ze středeční premiéry filmu "Váňa: Největší závod je život sám“ jakoby obsáhla cestu, kterou bezmála šedesátiletá legenda dostihového sportu ušla během posledních dvaceti let.

Už dávno to není ten nesmělý sportovec z Bruntálska, který v roce 1987 vyhrál svou první "Velkou" se Železníkem jako amatér jezdící ve volném čase.

Mnohem spíš ceněná značka, kvůli níž si jednou za rok našprtají základní minimum o dostizích i různé celebrity show byznysu, cítící příležitost alespoň trochu se přiživit na jeho slávě.

A Váňa to přijímá zcela profesionálně.

"Z toho dokumentu nic nemám, beru to jako propagaci dostihového sportu. Třeba je to způsob, jak ke koním dostat víc mladých lidí a nadějných jezdců," prohodil v předvečer premiéry.

Znáte ho z televize

Dost možná na tom něco bude. Režisér Jakub Wagner byl se svým štábem Váňovi v patách po celý uplynulý rok a pořídil materiál, který se zaryje pod kůži.

Mohlo by se zdát, že o překážkovém jezdci a trenérovi z Chyše na Karlovarsku už bylo řečeno, napsáno a natočeno prakticky všechno.

Wagner a producent Krystor Šafer, podporovaní dalším filmařem a Váňovým dlouholetým klientem Jaroslavem Boučkem, však dokázali pohotově číst mezi řádky.

Přitom ukazují přesně toho Josefa Váňu, jehož zná celý národ.

Nezdolného muže, který nedbá fyzické bolesti ani všemožných útrap, aby dosáhl svého cíle, tvrdého k sobě i svým podřízeným a vzor bytostného "koňaře" s nepřebernými zkušenostmi.

Z některých momentů mrazí

Receptem Wagnerova úspěchu je maximální blízkost, do jaké se filmaři ke svému protagonistovi dostali.

Známé rysy dokázali obalit zákulisními souvislostmi, ze kterých místy povstává úplně nový Váňův obraz.

Nápaditá a bytostně filmová kamera Viktora Smutného zabírá Váňu i jeho koně v každodenních situacích a dává si načas, aby postihla přesně to zákulisí a ústraní, kde se rodí základy budoucích vítězství.

Nejen vítězství a prohry v dostihové sezóně mezi jarem a podzimem, ale hlavně klidné soustředění a tvrdou práci v zimních měsících.

Činí tak bez jakékoli senzacechtivosti či škodolibosti, vtipné momenty vyvstávají samy, i když z některých chvílemi mrazí.

Například hned z otevírací scény, ve které si zraněný Váňa volá z hlubokých lesů kolem vrchu Vladaře záchranku a nepříliš pohotová operátorka nechápe ani po dlouhých vteřinách, co se děje.

"Dej tomu klid"

Neméně spiklenecky vytahují tvůrci i záběry z archivu.

Mnohé fanoušky, kteří posledních deset let sledují Váňovi výroky o brzkém konci kariéry a jejich následné popírání, možná zaskočí, že původně chtěl Váňa skončit už po prvním vítězství ve Velké pardubické.

"Jenže teď jsem na vrcholu, tak to ještě chvíli zvládnu," usmívá se Váňa v plné síle na neméně mladistvého Petra Vichnara.

Obrovské sebezapření, jímž je Váňova kariéra lemovaná, se nejlépe zrcadlí ve scéně, kde legenda zrána polyká prášky po hrstech, ale i při neustálém cvičení a rozhýbávání zlomené nohy.

"Dej tomu klid," radí Váňovi jeho dvorní lékař a v další scéně už jeho pacient sedí na koni.

Vypípat? Nic jsme netutlali

Opakovaně se Váňa v dokumentu vrací na své osudové místo v Baden Badenu.

Právě na tomto německém závodišti utrpěl v roce 1994 těžký pád, po kterém prodělal klinickou smrt.

Ale také sem dodnes vozí koně coby trenér. Kamera zachycuje, jak vstřebává drtivou porážku své hvězdy Roches Crosse v největším dostihu mítinku a pak s výrazem pokerového hráče sleduje vítěznou Danedream, nejlepšího německého koně současnosti.

Hlavní hrdina nejde na filmovém plátně pro tvrdší slovo daleko a podle svých slov byl sám v šoku, když na první projekci zaznamenal svůj slovník.

"Nic jsme nevypípali ani netutlali," reaguje Wagner a člověk mu do značné míry rozumí.

Z Váňových úst nezní ani četné vulgarismy tak nepatřičně nebo rušivě. Určitá jadrnost zkrátka k životu ve stájích patří.

Mladík děkuje papalášům

Bystřejší pozorovatel si všimne něčeho důležitějšího. Váňa jako veřejná osoba udělal za těch 25 let, co uplynuly od prvního vítězství se Železníkem, obrovský skok.

Tvůrci servírují s potutelným úsměvem archivní rozhovor pětatřicetiletého Váni s redaktorem ČST Robertem Bakalářem.

V něm pardubický hrdina s plachým úsměvem a ve vší pokornosti děkuje krajským papalášům za dostavění jízdárny a přidává v posledních letech reálného socialismu několik povinných fráziček o vděčnosti a kolektivu.

Jaký to rozdíl oproti mediálně ostřílenému Váňovi roku 2012, který je se svým vtipem a pohotovostí sázkou na jistotu pro všechny tvůrce zábavných pořadů a talkshow.

To ostatně není jediný důkaz o tom, že časy se mění. Ačkoli se kino opakovaně otřásá výbuchy smíchu, několikrát zděšeně sykne – když se objeví archivní záběry "starého" Taxisu před jeho úpravou v roce 1994.

Scény, při kterých polovina pole padá na čtvrté překážce a někteří koně končí se sraženým vazem, dnes už působí jako z jiné planety.

Doba se zkrátka posunula a to je dobře. Na obrovském náboji značek Velká pardubická i Josef Váňa to ostatně nic nemění.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 25 minutami

Střelba v kostele v Kalifornii si vyžádala nejméně jednoho mrtvého a pět zraněných

Nejméně jednoho mrtvého a čtyři raněné, kteří jsou v kritickém stavu, si v neděli vyžádala střelba v kostele v americkém městě Laguna Woods v Kalifornii. Podezřelý ze střelby je ve vazbě, uvedly tiskové agentury s odvoláním na místní úřady.

"Zadrželi jsme jednu osobu a rovněž máme zbraň, ze které se nejspíš střílelo," uvedl ve svém prohlášení úřad tamního šerifa. Zadrženým je dospělý muž, jeho motiv dosud není znám.

Střelba v kostele Ženevské presbytariánské církve byla hlášena půldruhé hodiny po místním poledni, uvedl šerifův úřad. Pátá osoba, zraněná při střelbě, utrpěla lehké zranění, uvedly úřady. Všichni postižení jsou dospělé osoby. Zatím není jasné, kde přesně v kostele se střílelo.

Svědky násilí se stalo asi 30 lidí, uvedla šerifova mluvčí Carrie Braunová podle agentury AP. Většina lidí v kostele byla zřejmě původem z Tchaj-wanu. Vyšetřovatelé zjišťují, zda motivem střelby mohla být nenávist a zda střelec byl náboženské obci znám.

Zdroj: ČTK
Další zprávy