reklama
 
 

Jsme narušitelé tradičních sportů, ale my stojíme o spolupráci, říká šéf florbalu

30. 11. 2018 17:13
Český florbal odpočítává poslední hodiny do startu MS v Praze. Nehledě na výsledky českého týmu je patrné, že uspořádáním světového šampionátu udělá stále ještě mladý sport v českém prostředí další krok. Kam až se posunul od svých začátků v 90. letech a jak ho vnímají tradiční české sporty? Odpovídá Filip Šuman, prezident Českého florbalu a místopředseda ČOV.

Přípravy před MS ve florbale vrcholí, co je třeba zařídit na poslední chvíli před sobotním startem šampionátu?

V tuto chvíli (páteční odpoledne, pozn. red.) je nejvíce potřeba zařídit vodu. Vyrovnáváme se s následky havárie vody v Praze a obě arény máme bez vody. Mělo by se to brzy zprovoznit, ale od rána jsme zařizovali spoustu věcí, abychom měli plnohodnotný provoz obou hal i bez vody. Dotkne se to různých oficiálních akcí a tréninků, nicméně je to dobrý test ostražitosti před náročnými devíti dny. Na každé velké akci vznikne podobný problém, a pokud se tak stane den předem, je to možná ta nejlepší varianta.

Máte to v organizátorském týmu s nervozitou podobné jako hráči, kteří často říkají, že z nich po začátku prvního zápasu opadne?

Myslím, že je to podobné. Může to tak být, ale na rozdíl od hráčů, kteří jsou v akci až v té první minutě zápasu, pro organizátory běží akce už několik posledních dnů. Náročnost je spíš minutová, každou věc je potřeba vyřešit a rozhodnout urychleně, v závěru se na tom podílí už stovky lidí. Už asi týden jedeme v takovém zápasovém režimu.

Připouštíte si, že nejen sportovní výsledek, ale i celkový obraz MS bude mít velký vliv na další rozvoj florbalu v Česku?

Stoprocentně, chceme to tak. Co se týče florbalu nebo i dalších sportů, vždycky jsme chtěli ukázat, že akce v České republice jsou zorganizované na vysoké úrovni. Minulé akce se povedly a strašně si přejeme, aby to vyšlo i tentokrát.

Před deseti lety přineslo mužské florbalové MS obrovský boom, ačkoli skončil národní tým na nevděčném čtvrtém místě a do O2 arény tehdy turnaj zavítal jen na závěrečné dva dny.

Oba šampionáty na našem území v letech 1998 a 2008 byly pro český florbal hrozně důležité. Doufáme, že i tenhle letošní turnaj bude dalším krokem. Nebereme to jako vrchol, ale jako další krok na cestě, na které náš sport je. Do budoucna ho chceme někam dostat a šampionát tomu má pomoct.

Jak moc se za těch deset let od posledního mužského MS v Česku rozšířila florbalová základna?

Nejlépe se to srovnává na počtu družstev v soutěžích. Na každý tým potřebujete zhruba dvacetičlenný tým lidí. V roce 2008 jsme měli zhruba 1300 družstev v soutěžích, nyní jich máme 2350. Počty v aktivním florbale se za deset let skoro zdvojnásobily. Jedná se o muže a ženy, kteří zasáhnou do oficiálních soutěží. Nepočítáme do toho žádné školské ani neregistrované soutěže, jen družstva oficiálních mistrovských soutěží.

Vnímáte určité žárlení ostatních sportů, kde hráčů spíše ubývá? Anebo u vás na úrovni sportovních svazů je to spíše o vzájemné spolupráci napříč disciplínami?

Nemluvil bych o žárlení, zejména v poslední době se mezi týmovými sporty objevila velmi dobrá spolupráce. Když si vezmu trenérskou oblast nebo rozvoj mládeže, připadá mi, že kolektivní sporty čím dál více spolupracují. Je to cesta do budoucnosti, protože odbornost, kterou k tomu potřebujete, se dá sdílet napříč sporty, a když se bude dařit sportu jako celku, budeme z toho těžit všichni navzájem.

Reprezentant Milan Garčar říkal, že je florbal podle něho pořád v pozici narušitele tradičních sportů, pořád je tak vnímán. Co myslíte vy?

To bych klidně zachoval. Určitá změna situace to opravdu je, pozice velkých kolektivních sportů za posledních 20 nebo 30 let je poměrně stabilní, kdežto slovo florbal skoro nikdo před 20 lety neznal. Je logické, že náš vývoj je narušením nějakého statu quo a vyžaduje pozornost ostatních. Ale my máme radost, že jsme v posledních letech český sport v něčem inspirovali, a rozhodně se nikdy nevymezujeme vůči ostatním. Naopak stojíme o spolupráci.

Škarohlídové namítají, že florbal je pouze záležitostí Švédů, Finů, Švýcarů a Čechů, a proto ztrácí na zajímavosti. Ale to je něco, co se postupně bude měnit, ne?

Přesně tak. Florbal je celosvětově mladý sport, je tady zhruba 30 let a první šampionát se hrál v roce 1996. V této fázi vývoje je to pochopitelný stav, hokej měl tu situaci ještě v 80. letech, kdy bylo asi 25 mistrovství světa po sobě, kdy získávaly medaile jen čtyři země. To je zkrátka vývoj sportu, v posledních měsících se odehrál první velký mezinárodní florbalový turnaj v Africe, stává se to celosvětovou záležitostí, ale za 30 let je logicky strašně poznat, kdo s tím sportem začal dříve. Zatímco když už ten sport funguje 100 let, je jedno, jestli někde funguje 70 nebo 65 let, protože generace už jsou rozvinuté. Ve florbale to zatím pochopitelně není.

Na českém MS v roce 1998 jste pracoval jako dobrovolník a od roku 2000 vedete Český florbal jako prezident. Jak se florbal za tu dobu změnil třeba z hlediska organizace světových šampionátů?

Přesně na tom si člověk změnu toho sportu nejvíce uvědomuje. Deset let jsem měl na starosti všechny mezinárodní soutěže po světě, takže jsem měl možnost srovnávat organizaci v mnoha různých zemích. Nedal se srovnat ani šampionát v roce 2008 s tím z roku 1998, natož ten letošní. Je vidět, jak se florbal rok za rokem mění, a to nejen po stránce organizační, ale dynamicky se rozvíjí i na hřišti. Sportovci jsou rychlejší, individuálně schopnější.

Ohlásil jste útok na divácké rekordy MS, které drží v případě celkové návštěvnosti a návštěvy na finálový zápas Švédové. Jaké jsou jejich ohlasy na posun florbalu v Česku?

Myslím, že jsou v principu hrozně rádi. Pozice nejsilnější florbalové země je pro ně občas dost náročná. Jsou rádi, když je někdo v některých věcech lepší než oni, znamená to pro ně motivaci. Když jim Finové poprvé u nás v roce 2008 vzali titul mistrů světa a v roce 2010 to jednoznačně obhájili, pro Švédy to byl velký budíček. Začali strašně intenzivně pracovat a v roce 2012 to Finům vrátili i s úroky. Švédové tu motivaci odjinud potřebují.

Na ženském MS v Brně a Ostravě před pěti lety jste divácké rekordy překonali. Tehdy jste byli s organizační stránkou spokojeni?

Ano, tehdy se ženský šampionát moc povedl. Den před začátkem toho letošního MS už moc věcí změnit nejde, ale já jsem přesvědčený, že se nám celkový rekord (104 400 diváků, MS 2014 ve Švédsku) povede překonat. Moc bych chtěl všechny diváky pozvat, ať přijdou národní tým podpořit. Pro hráče bude velmi důležité, aby měli na svých utkáních co nejlepší atmosféru.

V ligovém florbale vyniká koncept velkého Superfinále v O2 areně, ale předpokládám, že byste rádi zvedli návštěvnost i na běžných zápasech českých soutěží. Mám pravdu?

Jsme spokojení, jak to postupně narůstá. U týmového sportu se nedá očekávat, že bude návštěvnost rok od roku třeba o 50 procent větší. Roste zhruba o deset patnáct procent za sezonu, v té poslední jsme byli těsně pod metou sto tisíc diváků. Průměr v superlize se pohybuje kolem 400 diváků na zápas, což je číslo, které jsme si před deseti lety nedokázali představit. Superfinále je pro kluby motivací nejen po sportovní stránce. Najednou na ligový zápas přijde 12 tisíc lidí, spousta z nich je na florbale poprvé a v příští sezoně může podpořit klub i v běžném zápase.

Ve Švédsku se florbalem uživí jen ti nejlepší, v Česku má každý hráč k florbalu ještě pracovní úvazek. Vy věříte tomu, že je třeba nejdříve zprofesionalizovat kluby a až potom hráče?

Ano, obě cesty máme naplánované, ale jednoznačně jsme si řekli, že k hráčské profesionalizaci se chceme dostat v momentu, kdy na to budou kluby dostatečně připravené. Když chcete mít třeba 15 nebo 20 profesionálů v týmu, musíte mít realizační tým profesionálů, který se o ně stará, jinak by to přece nedávalo smysl. Za posledních pět let udělaly elitní kluby velký posun, a to i po rozpočtové stránce. Řada z nich se způsobem vedení klubu může naprosto měřit s ostatními profesionálními sportovními kluby v Česku. Klub je schopný vygenerovat finanční prostředky a zkvalitňuje podmínky hráčům.

Je to postupná cesta, nic nárazového.

Ano, je to zdravý postup k hráčské profesionalizaci. Zajišťuje, že ten klub je stabilní, že to není mezisezonní skok. Je to dlouhodobý vývoj.

V roce 2015 měnila florbalová unie svou identitu a vizuál. Jste zpětně spokojený s tímto rozhodnutím?

Určitě. Chtěli jsme tím ukázat, že sport jako celek by měl mít jednotnou vizuální identitu, aby ho fanoušci a veřejnost dokázali vnímat. Byl jsem rád, jak pozitivně to celé florbalové hnutí přijalo. I kluby potom na této stránce zapracovaly. Měnil se i název organizace, což je teď Český florbal, poukazuje to na jednotu našeho sportu.

Letošní změna v hokejovém prostředí vyvolala naopak kontroverze, především kvůli odebrání státního znaku z národního dresu. Vy jste na reprezentačních trikotech státní symbol zanechali, protože jste na rozdíl od hokeje neměli problém s právní ochranou?

Ten krok, který udělal hokej, byl v tomto specifický. Dá se říct, že v hokeji nevyvolala negativní reakci ta cesta, která podle mě byla správná, ale to, že se dotkla národních dresů. Všichni musí pochopit ten důvod, proč to hokej udělal, u nás to bylo něco jiného. 

autor: Ondřej Zoubek | 30. 11. 2018 17:13

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama