Pardubice – Existují dvě možné varianty, co jsme v neděli viděli po 123. Velké pardubické. První varianta zní, že nejpopulárnější český žokej Josef Váňa ohlásil konec své více než třicetileté kariéry a uzavřela se tak pozoruhodná kapitola české sportovní historie.

Druhá možnost je, že máme před sebou další variantu "efektu Dominika Haška" a příští rok nás čeká ještě jeden comeback a derniéra. Bookmakeři můžou vypsat kursy, co je pravděpodobnější, my se však kloníme k názoru, že Josef Váňa to v neděli myslel vážně.

Pokud se mu během příštích měsíců neotevře žádná možnost k návratu, například pronikavá forma Tiumena, skutečně svou jezdeckou kariéru uzavřel. Za posledních patnáct let se nestalo, aby odhodlání skončit opakoval tak důsledně a při tolika příležitostech. Ale názory občas měníme všichni.

A nebyl by to Josef Váňa, aby všeobecně diskutované loučení neopepřil něčím nečekaným. Jen pár minut poté, co se jeho Tiumen po kolizi s koněm bez jezdce špatně odrazil nad poslední překážku, spadl a Váňa poprvé v kariéře musel po Velké pardubické projít celou cílovou rovinu pěšky, prohlásil do televizních kamer: "Nevyhráli jsme Velkou pardubickou, ale myslím, že kdyby vyhrál volby pan Babiš, aby tenhle sajrajt, který tady přetrvává, dal do pořádku, tak bych byl hrozně rád."

Mnohé diváky nečekaným spojením dostihu s volbami šokoval, ve skutečnosti je ale máloco tak vaňovského jako tato hláška. Osminásobný vítěz Velké pardubické "product placement" ve svých výrocích umí podobně suverénně jako kdysi král komiků Vlasta Burian.

Tu v rozhovoru zmíní krmivo, které dává svým koním, tam zase povypráví o výživových doplňcích spřátelené firmy. A se svým charismatem to umí podat tak samozřejmě, že se tyto výroky pak často v médiích skutečně objeví. Podnikatel a začínající politik Babiš má nyní určitě podobnou radost jako před ním výrobci krmiv či výživových preparátů.

Z inventáře opět hvězdou

Odcházení Josefa Váni je samozřejmě více hrou na loučení než skutečným loučením. Konec jeho kariéry intenzivně vnímá především laická veřejnost, která šedesátiletého Váňu vnímá právě jen jednou ročně při Velké pardubické. Veterán v sedle je pro většinu Čechů jediným pojítkem s koňmi a dostihový sport logicky sledují právě přes něj.

Váňovou skutečnou profesí je přitom už řadu let trénování dostihových koní. V posledních sezonách se vyhoupl do sedla už jen při Velké pardubické a jednom dvou přípravných dostizích ročně.

O ježdění Velké pardubické Váňa v posledních deseti letech mluvil způsobem, jako mnozí z nás mluví o svém hobby. Prostě bez slavného dostihu nemohl být, a když se dvakrát z různých důvodů ocitl "na zemi" a musel své soupeře sledovat dalekohledem, těžce to nesl. Doby největší slávy přitom byly pryč, Váňa se ve Velké sice pravidelně umisťoval na předních místech, ale vítězili jeho mladší soupeři: Peter Gehm, Josef Bartoš či Dušan Andrés.

Nečekaný návrat z role nezbytného inventáře Velké pardubické do pozice její největší hvězdy přišel v roce 2009, kdy Váňa po dvanácti letech zvítězil. Setkání s Tiumenem – vynikajícím skokanem a vytrvalcem – přišlo ve správný čas a pro Váňu znamenalo skutečný elixír mládí.

Najednou měl k dispozici dobře ovladatelného koně, se kterým se v dostihu nemusí "tahat" a s nímž se výborně doplňuje. Tiumen měl jako jeden kůň ze sta všechny potřebné vlastnosti, které bezmála šedesátiletému veteránovi kompenzovaly přirozené fyzické nevýhody oproti mladším soupeřům. Tři roky za sebou neměli konkurenci, až loni narazili na klisnu Orphee des Blins.

Od začátku bylo jasné, že "druhé jezdecké jaro" slavného žokeje nemůže trvat věčně. Nyní Josef Váňa správně pochopil, že nastal čas začít novou kapitolu. Někdejší Tiumenova dominance s rostoucím věkem pomalu bere za své a za současné konstelace se zdá, že čtvrté vítězství už bude nad jeho síly. Váňa se zároveň musí starat o svou firmu a řešit množství věcí okolo.

"Rozum říká, že už toho bylo dost," připustil, že se s myšlenkou na konec ježdění smiřuje těžce.

Dostihy o Váňu nepřijdou

Váňa i po skončení jezdecké kariéry zůstává na scéně, a tak dostihovému sportu nehrozí, že by přišel o svou nejvýraznější osobnost. Navíc mu neustále rostou nové hvězdy.

Třicátníci Josef Bartoš, Jan Faltejsek, Jaroslav Myška nebo ještě mladší Josef Váňa junior mají všichni předpoklady na to, aby jednou současnou ikonu v přízni publika nahradili.

O tom, kdo z nich to bude a jak brzy, rozhodne do značné míry jejich bilance ve Velké pardubické. Ta zůstává sítem, přes které tento sport vnímá veřejnost, a právě takto vznikl fenomén Josefa Váni i jeho předchůdců.

Váňa poprvé dosáhl na obrovskou popularitu v éře vítězství se Železníkem a na této vlně pokračoval i v 90. letech a později s Tiumenem.

Jeden muž jako synonymum pro dostihy

Muž, který bude novým ambasadorem dostihového sportu u laické veřejnosti, musí splnit několik předpokladů.

Starší generace si vzpomene, že v 70. a 80. letech měl podobné výsadní postavení Václav Chaloupka. I v jeho případě byl základem popularity rekordní výkon ve Velké pardubické (tehdy čtyři vítězství) a fascinující životní příběh.

Mladík z moravské vesnice Chaloupka totiž jezdil slavného Koroka, který i přes vrozenou vadu na přední noze dokázal porážet všechny soupeře. Zároveň byl stejně jako Váňa vstřícný vůči publiku i novinářům. Chápal, že ve své pozici propaguje dostihy jako takové a že je to zodpovědný úkol, často na úkor vlastního pohodlí a volného času.

Jak Češi v posledních 30 letech vnímají dostihy a koně obecně, je do značné míry právě zásluha Josefa Váni a Václava Chaloupky. Zrychlená doba a potřeby masmédií si samozřejmě žádají určité zjednodušení i idealizaci, což oba dokázali výborně prodat a léta to měli v různé míře "na talíři" od dostihových znalců, kteří obor i jeho hvězdy znají výrazně lépe než sváteční diváci Velké pardubické.

Josef Váňa před dvaceti lety navázal na Václava Chaloupku a nyní pomalu končí i jeho éra. Dostihy budou v příštích letech vyhlížet jejich nástupce. Ti to budou mít o to těžší, že dnes mají na upoutání pozornosti laiků méně než kdykoli předtím - 9 minut ročně. Právě tak dlouho se dnes běží Velká pardubická.