Reklama
Reklama
Sport

„Díky, už ne.“ Za předčasným koncem může být puberta, test talentu i necitlivý trenér

Pavel Hartman
Pavel Hartman
Pavel Hartman

V první třídě chtějí být všichni fotbalisty, hokejisty, gymnastkami nebo atletkami. Tribuny jsou plné rodičů a trenéři mají problém najít dost místa pro všechny zájemce. Jenže o pár let později se začínají počty tenčit. Proč? Kolik dětí ze soutěžního sportu skutečně odchází? Jak si stojí Česko v porovnání s Evropou?

Kids Playing Soccer Match on Green Field – Youth Football Game with Boys in Action in Sports Uniforms
Ilustrační fotoFoto: Profimedia – [email protected] / Alamy / Profimedia
Reklama

Představte si fotbalový tým desetiletých dětí. Hřiště je plné energie, rodiče povzbuzují, každý chce dát gól a víkendový zápas je událostí týdne. O pět let později už některé děti nehrají. Některé přešly jinam, jiné sportují jen příležitostně a část se přestala hýbat úplně.

Podobný příběh se odehrává napříč sportovními odvětvími a evropskými zeměmi. S přibývajícím věkem se sport postupně mění z přirozené součásti dětství v činnost, která soupeří o čas, peníze, energii i psychickou pohodu dospívajícího. A právě tehdy se rozhoduje, zda sport zůstane celoživotním společníkem, nebo se stane jen vzpomínkou na dětství.

Přesné číslo, kolik českých dětí definitivně skončí se soutěžním sportem mezi desátým a osmnáctým rokem, není možné poctivě vyjádřit. Výzkumy totiž vznikají na základě různých metodik. Některé měří konec fotbalové kariéry, jiné opuštění týmového sportu a další se zaměřují pouze na frekvenci pohybu.

Alarmující trend

Přesto leccos naznačují. Co třeba? Jeden z nejvýraznějších evropských výzkumů se soustředil na mládežnický fotbal. Systematická analýza 12 studií zahrnující celkem 724 036 mladých fotbalistů ve věku 10 – 18 let z pěti zemí zjistila průměrnou roční míru odchodu z fotbalu 23,9 %. U dívek dosahovala 26,8 %, u chlapců 21,4 %.

Reklama
Reklama

Neznamená to však, že každý rok definitivně skončí se sportem téměř čtvrtina všech mladých fotbalistů v Evropě. Někteří se poté hýbou aspoň rekreačně, ať už na zelených trávnících nebo v tělocvičnách či fitness centrech. Takže z pohledu zdraví nemusí jít o prohru.

Potíž nastává až ve chvíli, kdy mladý člověk neopouští pouze soutěžní sport, ale postupně ztrácí i chuť k pohybu jako takovému.

Jak je na tom Česko z hlediska sportovní úmrtnosti mládeže v porovnání s Evropou?

Přímé mezinárodní srovnání počtu dětí, které ukončí soutěžní sport mezi 10 a 18 lety, komplikuje nedostatek jednotných statistik. Navzdory tomu ty dostupné naznačují určitý kontext.

Reklama
Reklama

Evropský průzkum Eurobarometr z roku 2022 zjistil, že alespoň jednou týdně sportovalo 71 % respondentů ve Finsku, 59 % v Dánsku a 59 % ve Švédsku. V Česku se podíl lidí, kteří konstatovali, že nikdy nesportují ani necvičí, snížil mezi lety 2017 a 2022 zhruba o 15 procentních bodů na 26 %.

Jde sice o údaje za celou dospělou populaci, nikoli o statistiku dětského soutěžního sportu, ale vypovídají o širším pohybovém podhoubí v jiných zemích.

Žádná sláva to však není globálně.

Podle Evropské komise více než 80 % mladých lidí ve věku 15–30 let v EU v roce 2024 uvedlo, že alespoň jednou týdně cvičí nebo sportuje. S věkem ovšem klesá podíl těch, kteří sportují velmi často.

Reklama
Reklama

Proč odrůstající děti nejčastěji praští se sportem? Výzkumy identifikují těchto pět hlavních příčin.

1. Trenér, který zapomněl, že před ním stojí děti. Kouč může být důvodem, proč dítě sport miluje, ale také tím, kdo ho od něj odradí. Neustálá kritika, ponižování před spoluhráči, zvýhodňování nejlepších nebo minimální herní čas mohou mladému sportovci postupně vzít radost.

2. Z radosti se stane povinnost. V šesti letech dítě běhá, protože ho to baví. Ve čtrnácti už může mít čtyři tréninky týdně, zápas o víkendu, individuální přípravu a očekávání, že se bude neustále zlepšovat. Pokud se z každého výkonu stane test talentu a každá chyba důkaz nedostatečných schopností, sport přestává být místem, kde se dítě cítí dobře.

3. Škola, přijímačky a nedostatek času. Přechod na druhý stupeň základky, přijímací zkoušky, náročnější studium a později střední škola mění každodenní režim. Trénink, který byl v deseti letech samozřejmostí, se v patnácti může dostat do konfliktu s učením, kamarády i potřebou odpočinku.

Reklama
Reklama

4. Pocit, že na to nemám. V dětském věku se rozdíly mezi sportovci často ještě stírají. S dospíváním se však začíná více rozhodovat o sestavách, výkonnostních skupinách a postupu do vyšších kategorií.

5. Peníze, dojíždění a únava celé rodiny. Soutěžní sport nestojí jen členský příspěvek. Přibývají soustředění, výstroj, cestování na turnaje a někdy i individuální tréninky. S vyšší výkonnostní úrovní rostou také časové nároky na rodiče. Ne každá rodina si zkrátka může dovolit pravidelně jezdit desítky kilometrů na tréninky nebo platit nákladné sportovní vybavení.

Nástrahy puberty

Proč bývá nejkritičtější období mezi třinácti a osmnácti? Protože dospívání přináší změny, které se nedají vyřešit pouhým přidáním dalšího tréninku. Mění se tělo, vztahy s vrstevníky, sebevědomí i představa o vlastní budoucnosti.

Mladý sportovec chce mít větší kontrolu nad tím, co dělá. Potřebuje také čas na kamarády, první lásky, školu a vlastní zájmy. Jestliže klub očekává stejnou míru podřízenosti jako u malých dětí, rodí se konflikt.

Reklama
Reklama

Zároveň se zvyšuje význam sociálního prostředí. Když odejde nejlepší kamarád, může s ním odejít i motivace pokračovat. Pokud se dítě v týmu cítí přehlížené nebo má pocit, že už se nemůže zlepšovat, jeho vztah ke sportu také slábne.

Co s tím? Více možností, méně slepých uliček. Dítě, které už nechce závodit na vysoké úrovni, by mělo mít možnost pokračovat v rekreační skupině, hrát pro radost nebo přejít do jiného sportu. Právě na tohle dbají ve Skandinávii.

Trenér jako průvodce, nejen coby leštič talentů. Úspěšný trenér mládeže nerozvíjí pouze nejlepší hráče. Dokáže vytvořit prostředí, ve kterém se i méně talentované dítě cítí jako součást týmu.

Prostor pro více sportů. Předčasné zaměření na jediný sport může některým dětem přinášet vysokou zátěž a zvyšovat riziko únavy či ztráty motivace. Pestřejší sportovní zkušenosti mohou pomoci udržet vztah k pohybu.

Reklama
Reklama

Když čtrnáctiletá dívka skončí s gymnastikou, ale začne běhat, jezdit na kole a chodit s kamarády plavat, nemusí to být prohra. Pokud však odejde s pocitem, že sport znamená stres, neustálé srovnávání a strach z chyby, přicházíme všichni mnohem víc než o jednu závodnici.

Generace bez pohybu

Vzhůru na kroužky. Ale s rozumem. Jinak se to prodraží

Talent přitahuje pozornost, disciplína ji udržuje. To vystřelilo Ronalda i Nadala

Sebevědomí nevzniká z toho, že rodič dítěti opakuje, ať si věří, říká mentorka

Co mají společného Koller, Djokovič, Bolt i Ledecká? Vyhnuli se rané specializaci

Kdo nevyměkne, dočká se odměny. Jak zvládnout návrat z prázdnin bez hektiky

Alarmující výsledek: víc než polovina sportovních klubů nemá peníze na činnost

Deset mýtů o cvičení. Kdy doopravdy spalujete tuk? A jak vyrýsovat břicho jako Ronaldo?

Kdo zkusí, neprohloupí. Ve hře je nezvyklý fotbal, prak i honba za pokladem

Inteligence víc než centimetry a tři P. Tady stvořili Yamala i Messiho

Zázrak versus česká ostuda. Norskou pohádku nestvořila kouzla, ale promyšlené kroky

Prázdniny v Alpách: obří lezecká zahrada, adrenalinové traily i koupel v tyrkysu

Tipy na prázdniny: plavání v jezerech, adrenalin v bahně nebo špičkový volejbal

„Trenér mládeže nemůže brát jako brigádník na stavbě." Gymnathlon vrátil ke sportu přes 20 tisíc dětí

Hrál jsem ping-pong, hokej, házenou... A pak jsem vyhrál ve fotbale Ligu mistrů!

Šikana či obtěžování na tréninku? Říkat „vyřeš si to sám“ není cesta

I z vás může být Guardiola. Expert odhaluje recept superúspěšných trenérů

Djokovič popsal boží zásah. Důležitou roli v jeho příběhu hrálo deset marek

„Obrana slabší než babiččina wi-fi." Ke kritice i humor, chvála není dávka dopaminu

Pěkné děvčice, Barvám neutečeš i kocour Mikeš. Na jaře může běhat celá rodina

Sport je důležitý pomocník teenagerů proti emočním potížím. Fyzická aktivita není totéž

Na Mlýnici jako při Tour de France. Drsňáky zase přivítá Král Šumavy

Ferguson dobře věděl, proč se jen dívá. S trémou pomůže fígl z Londýna


Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj
Reklama
Reklama
Reklama