Reklama
Reklama

Dahlmeierovou našli visící na laně. Svědkyně promluvila o možné příčině tragédie

Alexander Formáček

I rok po tragické smrti biatlonistky Laury Dahlmeierové v pohoří Karákóram se stále objevují nové detaily o průběhu katastrofy. V dokumentu “Laura Dahlmeierová… Jeden krok navíc“ podali svědectví jak záchranáři, tak horolezkyně Maria Martinová, která se snažila Němku před nebezpečím varovat.

Laura Dahlmeierová
Laura DahlmeierováFoto: Stejskal Ivo – ČTK / Stejskal Ivo
Reklama

Byl to obrovský šok pro celý sportovní svět. Přesně před rokem přišla o život ve výšce 5 700 metrů nad mořem dvojnásobná olympijská vítězka Laura Dahlmeierová. Jednatřicetileté Němce se stal osudným sesuv kamení, který ji trefil přímo do hlavy.

„Laura měla být okamžitě mrtvá,“ vysvětlil v rozhovoru pro Bild otec Andreas.

I přesto, že držitelka velkého glóbu byla zkušenou horalkou, vydala se na expedici se svou kolegyní Marinou, přestože panovalo nepříznivé počasí.

„Bylo proměnlivé. Dvě hodiny slunce denně, jinak déšť. V základním táboře neustále padaly laviny, kameny a led,“ nechala se v novém dokumentu slyšet sedmatřicetiletá horolezkyně María Martinová.

Reklama
Reklama

Obě ženy se snažila varovat ještě v základním táboře. Věděla, že vyrazit za těchto podmínek může být život ohrožující. Jenže jak v dokumentu sama přiznala, neovládá angličtinu na potřebné úrovni. Při komunikaci s Dahlmeierovou tak mohlo dojít k nepochopení.

„Lámanou angličtinou jsem se snažila vysvětlit: Je to nebezpečné, nemožné! Jenže mě nevyslyšela. Ty nejhorší laviny přitom přišly až poté, co spolu s kolegyní opustily základní tábor,“ líčila Martinová.

Neobyčejně nepříznivé podmínky pak vedly k obrovské tragédii. Dvojnásobné olympijské vítězce se stal osudným sesuv kamení, padající kus horniny jí údajně rozpůlil helmu. Když na místo činu dorazil záchranný tým, bylo už pozdě.

„Nejdříve jsme viděli jen stan a pak Lauřino bezvládné tělo. Visela na laně a sníh kolem ní byl úplně černý od kamenů a bláta,“ popisoval záchranář Alan Rousseau.

Reklama
Reklama

Bezvládné tělo nakonec ani nebylo možné zajistit a vytáhnout.

„Všichni jsme věděli: Každý, kdo tam půjde, riskuje svůj vlastní život,“ dodal Rousseau.

I přesto, že se tělo nikdy nevrátilo k rodině, otec Dahlmeierové, který šéfuje horské službě Ga-Pa, si myslí, že to tak možná být mělo. „Třeba si tohle přála. Laura je pohřbena tam, kde byla šťastná a cítila se svobodná.“

Reklama
Reklama
Reklama