reklama
 
 

Strach z pádu, ale dobré výsledky. Vakoč se naplno vrátil do pelotonu

11. 3. 2019 14:08
V lednu loňského roku srazilo cyklistu Patra Vakoče při tréninku v Jihoafrické republice nákladní auto a bojoval o život. Měl šest zlomených obratlů, podstoupil tři operace, několik měsíců rehabilitoval. Po pár týdnech však začal šlapat vleže a koncem května už si sedl na kolo.

Na podzimních zátěžových testech pak překvapil úžasnými hodnotami a zřejmě i z toho důvodu mu šéf belgické stáje Deceuninck Quick-Step Patrick Lefevere prodloužil smlouvu. "Cítím se skvěle, výkonnost se stále zlepšuje, ale do někdejší formy mi několik procent ještě chybí," netajil hned úvodem rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Jaké byly vaše první krůčky před návratem do světa profesionální cyklistiky?

S vedením stáje došlo k dohodě, že závodit začnu pozvolna. V prosinci jsem však udělal další výkonnostní posun, cítil jsem se dobře a tak koncem ledna jsem už stál na startu sedmietapového závodu v Argentině.

S jakým cílem jste do tohoto závodu šel?

Stát se znovu platným členem týmu, být v něčem užitečný. Věděl jsem, že návrat bude pro mě velkou neznámou, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Po první etapě jsem byl hodně unavený, skoro až zničený, ale zároveň i spokojený.
.
Měl jste stejnou radost i po skončení této vaší "sedmietapové maturity?"

Bez nejmenší nadsázky - byl jsem přímo nadšený. Měl jsem na starost hlídat úniky, což se mi dařilo. Náš tým vyhrál dvě etapy a na druhém místě skončil Alaphilipp. Těšila mě stoupající forma a vážil jsem si i získaných zkušeností. Dopustil jsem se několika chyb, nepříjemné byly i křeče, ale vždy jsem byl moc rád, že každou etapu jsem dokončil. Tato argentinská mise mně prozradila, na čem musím dál pracovat, co mně ještě chybí, abych se vrátil do někdejší formy.

Jak vaše vstoupení hodnotilo vedení stáje?

Netajili, že toho ode mne moc nečekali, jen byli zvědavi, co jsem schopen pro tým udělat a zda bude v mých silách závod dokončit. Když se mi to, navíc bez jediného pádu, podařilo, tak byli stejně spokojeni, jako já.

Potom následoval šestietapový závod v Kolumbii. Lze říci, že to byla pro vás další užitečná škola?

Určitě! Vždyť našemu týmu se podařilo zvítězit ve třech etapách a snažil jsem se, abych na tomto úspěchu se také podepsal. Například jsem pomáhal k vysokému tempu v úvodu časovky a v další etapě mě za rychle tempo na špici pelotonu chválil vítězný Hodeg. Zase to však byla především potřebná dávka poučení, co všechno ještě musím udělat.

Můžete to prozradit?

Především se musím vžít do extrémního závodního zatížení, které asi v sebenáročnějším tréninku nelze získat. Trochu mě někdy přibrzdilo menší zaváhání, troška nervozity a za deště i strach, abych nespadl z kola. Dosavadní výkony z těchto dvou jihoamerických závodů i víkendové toskánské klasiky Strade Bianche jsou snad solidní, ale stále cítím rezervy, s nimiž si snad v dohledné době poradím. Nesmím zapomínat na každodenní aspoň čtvrthodinové cvičení se zády a pravidelné návštěvy posilovny.

Může vám na vaší cestě pomoci i tým? Jaká je v něm atmosféra?

Velice dobrá, každý jednotlivec dodržuje stanovenou taktiku. Nechybí svědomitost, která přechází na každého jednotlivce. Do každého závodu jdeme se záměrem zvítězit, ale dobře víme, že to nebude snadné, a proto také nic nepodceňujeme.

A jaký je váš nejbližší program?

Zítra odlétám za přípravou do Španělska a za dva týdny chci být na startu závodu v Katalánsku. Jinak v pestrém programu nechybí ani účast na mistrovství republiky, což považuji za jeden z mých letošních velice důležitých startů. Netajím, že bych rád dojel až na stupně vítězů.

autor: Jaroslav Pešta | 11. 3. 2019 14:08

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama