Vraťme se ještě do období olympijských her. S jakými představami jste tam odjížděl?
V roce 2012 na olympiádě v Londýně jsem dojel ve sprintu desátý a do Ria se vydal jako úřadující mistr Evropy, takže mým záměrem bylo zase umístění v elitní desítce. To se mi nepodařilo, takže nebudu zakrývat zklamání. Když jsem si však časem připomněl současnou situaci v české dráhové cyklistice s jediným splněným olympijským limitem, tak jsem se utěšoval tím, že úspěchem vlastně byla pro mě už samotná účast.
Čekal jste však sám od sebe víc. A zjistil jste po určité době největší příčiny vašeho nevydařeného vystoupení?
Bylo jich víc. Na mém výkonu se zřejmě podepsalo náročné předolympijské cestování s časovými posuny na závody Světového poháru, které se konaly na Novém Zélandu, v Číně a Hongkongu. Tělu se patrně moc nelíbila ani závěrečná příprava ve vysokohorském prostředí a nelze přehlédnout rychle se zvyšující výkonnost špičkových cyklistů z Evropy i ze zámoří. Mně naopak na startu dvou olympijských závodů chyběla potřebná energie a obvyklý elán.
Zmínil jste se o současné situaci v české dráhové cyklistice. V jakém světle ji vidíte?
Nemá nutnou popularitu ani závodní dráhu. Nebýt finanční pomoci Dukly na moji přípravu, tak jsem se na olympiádu asi díval jen v televizi. Naopak například Angličané testovali svá kola i kombinézy v tunelu McLarenu za peníze z fondu královny. Výborné podmínky mají rovněž Němci.
Přitom v české dráhové cyklistice je několik talentovaných mladíků, kteří se už mohou pochlubit i pěknými výsledky. Bude hodně záležet na jejich dalším přístupu k tréninku, ale i na tom, jaká bude možnost s nimi v jejich dalším sportovním rozvoji pracovat.
Jaký jste měl program po olympiádě?
Plný měsíc jsem po dohodě s trenérem odpočíval, takže jsem vynechal i mistrovství Evropy. Od konce září jsem začal na silnici polykat kilometry a minulý víkend jsem se už zúčastnil prvního závodu ve Švýcarsku. Ten svojí důležitostí patří hned za Světový pohár, ale já ho bral hlavně jako trénink. V předchozích týdnech jsem se věnoval spíš vytrvalosti než rychlosti – a přitom v keirinu jsem skončil sedmý a ve sprintu dokonce čtvrtý, takže neskrývám spokojenost. Dokonce mě nemrzí ani v semifinále keirinu má neregulérní diskvalifikace.
A co vás čeká v prvních měsících nového roku?
Nejprve Světové poháry v Kolumbii a ve Spojených státech. V březnu pak mistrovství světa v Hongkongu, na němž bych rád vylepšil letošní účet z olympiády. Příští rok je opět evropský šampionát a vůbec bych se nezlobil, kdyby se mi stejně jako loni zase podařilo najít cestu na stupně vítězů. (úsměv)
