reklama
 
 

Froome projel Tour jako nůž máslem, konkurence mu to však příliš neztížila

25. 7. 2016 9:23
Letošní ročník Tour de France toho nabídl spoustu zajímavého. O vítězství Frooma však ihned od úvodních etap pochyboval málokdo. Přečtěte si shrnutí třítýdenního závodu.

Praha - 103. Tour de France je historií. Tradičně ji zakončila slavnostní, spurterská etapa končící v hlavním městě Francie. Žlutý trikot do Paříže přivezl stejně jako loni Chris Froome, pro něhož se jednalo pravděpodobně o nejhladší z jeho tří triumfů.

Také zelený trikot pro vítěze bodovací soutěže má stejného vítěze jako loni, je jím již popáté za sebou Peter Sagan. Romanu Kreuzigerovi se pak počtvrté v kariéře podařilo na Tour obsadit místo v první desítce.

Vítěz bez konkurence

21 etap a 3512 závodních kilometrů mezi Mont Saint Michel, Pyrenejemi, Alpami a Paříží uteklo jako voda a na konci celého tohoto martyria byl na Champs-Elysées k vidění ve žlutém trikotu stejný muž jako loni. Byl jím již potřetí v kariéře Chris Froome. A je třeba si přiznat, že souboj o vítězství příliš vzrušení nenabídl.

Alberto Contador byl ovlivněn sérií pádů a už v deváté etapě odstoupil. Vincenzo Nibali, druhý muž startovní listiny s vítězstvím na všech třech Grand Tour rovněž zvyklý vždy útočit na první místo, měl v nohách Giro a do Francie nepřijel s ambicemi na celkové pořadí. Nairo Quintana tak dlouho sliboval, že jeho ataky přijdou v Alpách, až byl rád, že ubránil aspoň třetí příčku.

Fabio Aru se zrovna nepotkal s formou. A Romain Bardet je sice také závodník, jehož přirozeností je útočení, výkonnostně má však od vítěze stále velký odstup. Rodák z Nairobi tak závodem projel jako onen pověstný nůž máslem a zvítězil s náskokem čtyř minut a 5 sekund.

4 muži ve žlutém

103. Tour viděla čtyři držitele "maillot jaune“, po Cavendishovi, Saganovi a Van Avermaetovi se ho po osmé a pro něj vítězné etapě do Bagneres de Luchon chopil právě lídr týmu Skya až do Paříže jej nepustil. Co se týče boje o vítězství, bylo nejnapínavějším okamžikem Tour čekání na verdikt rozhodčích po Froomově běžecké vložce na Mont Ventoux.

Jury tehdy rozhodla poměrně sporně a Froomovi s Portem, kteří na náraz do doprovodné motorky doplatili nejvíce, přiřkla stejný čas jako Mollemovi v inkriminovaný okamžik jedoucímu s nimi ve skupině. Pád v propršené devatenácté etapě už s vědomím obrovského náskoku Britovým fanouškům tlak příliš nezvedl.

Dominance černých dresů

Černá letka týmu Sky se svým žlutým pilotem předvedla ještě výraznější dominanci než v případě předchozích Froomových vítězství, srovnání snese snad jen s rokem 2012 a triumfem Bradleyho Wigginse, tedy s ročníkem, který byl podobně nudný jako ten letošní. "Vzali jsme tentokrát jednoho vrchaře navíc, což se vyplatilo,“ vysvětloval v průběhu závodu jeho dnes již trojnásobný vítěz.

Henao, Landa, Thomas, Nieve a hlavně Poels dokázali v horách závod držet pod absolutní kontrolou. Ale ani sebelepší tým jezdci nepomůže, když na to nemá fyzicky. Ale Froome byl opět v excelentní formě. Bohužel se jej po celé tři týdny nikdo ani na okamžik nepokusil dostat výrazněji pod tlak, a tak nebyl nucen ukázat plný rozsah svých možností.

Vítězná horská časovka a osmá etapa s útokem v závěrečném sjezdu však leccos napovídají. Právě sjezd do Bagneres de Luchon či přidání se k útoku Sagana s Bodnarem v 11. etapě a závěrečný spurt muže ve žlutém proti v zeleném jedoucímu Slovákovi budiž Froomovou odpovědí na výtky, že je jeho závodní styl nudný. A nutno dodat, že za rozkývání bicyklu ve zmíněném finiši proti Saganovi by se nemusel stydět ani legendární Džamolidin Abdužaparov blahé paměti.

Bardetův životní úspěch, Mollemův výbuch

O co jednoznačnější byl budoucí vítěz, o to vyrovnanější byl boj o příčky za ním. Druhé místo dlouho držel a po s přehledem životním výsledku sahal Bauke Mollema. Výbuchy v posledních dvou horských etapách jej však odsunuly až do druhé desítky. Ani dlouho třetí britský mladíček Adam Yates nakonec kvůli jedinému slabšímu dni pódium neudržel. Čtvrtá příčka a bílý dres pro nejlepšího mladíka je však pro třiadvacetiletého závodníka stále výsledek nad očekávání.

Druhé místo díky zdařilému ataku v devatenácté etapě, jímž zajistil jediný francouzský etapový triumf v ročníku, získal domácí Romain Bardet a životním úspěchem navázal na dva roky starou stříbrnou příčku svého o generaci staršího týmového kolegy Jeana-Christopha Pérauda. Radost po skončení závodu tomu odpovídala: "Je to velký okamžik. Má radost je obrovská za mě i za tým. Teprve si ale musím uvědomit, co se stalo.“

Quintanu trápila alergie

Frooma s Bardetem na pařížském pódiu doplnil letos nemastný neslaný Nairo Quintana, který nedokázal využít přítomnost týmového kolegy Valverdeho (nakonec šestý) v elitní desítce k vyvinutí tlaku na lídra závodu. Slabší formu dává za vinu alergiím, které mu nedovolily dostatečně rozvinout fyzický potenciál. V jeho slovech ale nespokojenost s výsledkem nenajdeme: "Jel jsem Tour třikrát a třikrát jsem byl na pódiu. S tím musím být spokojen. Froome byl na této Tour nedotknutelný a mnohem silnější.“

Za již zmíněným Yatesem dojel na páté příčce Richie Porte, pro něhož se také jedná o životní úspěch. Porte hned v jedné z úvodních etap kvůli defektu ztratil cenný čas. Na konci druhého a v první polovině třetího týdne pak byl jediným, kdo se odvážil útočit, v posledních horských etapách už ale vadl, výsledkem je páté místo.

Joaquin Rodriguez se s Tour de France rozloučil sedmým místem. Osmá příčka je velkým příslibem pro africkou cyklistiku, kterou reprezentuje další mladík Louis Mentjes. Deváté místo uhájil Daniel Martin. Na desátou příčku se pak díky velkému výkonu v poslední horské etapě vyhoupl Roman Kreuziger, který se tak počtvrté v kariéře dostal do elitní desítky.

Sagan byl blízko historickému zápisu

Ani další dvě soutěže vedené paralelně s bojem o žlutý trikot příliš napětí nenabídly. Pro puntíkatý dres nejlepšího vrchaře si po odstoupení Alberta Contadora šel tvrdě jeho týmový kolega Rafal Majka, kterému konec týmového lídra nabídl tuto příležitost, a získal jej s obrovským náskokem 79 bodů na druhého De Gendta. Polák sice ke dvěma vítězným etapám z roku 2014 a jedné z minulého roku další nepřidal, v Centrálním masívu, Pyrenejích, Juře i Alpách však dokázal při náročných horských zkouškách dojet do třetího místa a zaslouženě podruhé v kariéře ovládl hodnocení vrchařů. "Je to můj druhý, ale ne poslední puntíkovaný dres,“ prohlásil Majka sebevědomě v Paříži.  

Souboj o zelený trikot byl pak ještě jednoznačnější než vrchařská soutěž. Peter Sagan s bilancí 3 výher, 2 druhých a 3 třetích míst vyhrál suverénně o 242 bodů před druhým Kittelem, nasbíral tedy více než dvojnásobek bodů než jeho německý pronásledovatel. Pátým vítězstvím v bodovací soutěži Tour se před Seanem Kellym osamostatnil na druhém místě historických tabulek a v příštím roce může útočit na vedoucího Erika Zabela s šesti triumfy. A to, považte, zatím na Grand Boucle startoval pětkrát! Tým Tinkoff tedy na své poslední Tour de France sice nebojoval o trikot žlutý, zato získal ten zelený a červenobílý. 

autor: Ondřej Kurečka | 25. 7. 2016 9:23

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama