reklama
 
 

Cyklokrosaři bez medaile? Peníze jsou, ale musíme začít od výchovy rodičů, říká Dlask

7. 2. 2019 16:00
Víkendovým mistrovstvím světa v Dánsku se uzavřela hlavní část letošní cyklokrosové sezony. Česká reprezentace se vrátila bez medaile a ani v předchozích závodech, především ve Světovém poháru, se svěřencům Petra Dlaska moc nedařilo. „Mrzí mě to, protože ekonomické podmínky se nám zlepšily, ale ve výsledcích se to neprojevilo,“ smutnil šéftrenér cyklokrosařů v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Kdo vás v letošní sezoně nejvíc potěšil?

Pokud jde o juniory, tak zpočátku to byl Tomáš Ježek, především třetím místem v závodě Světového poháru v Bernu. Zároveň to však byla jeho poslední medaile a na šampionátu skončil až ve třetí desítce startujících. Špatné výsledky neměl Jan Zatloukal, dařilo se mu čeřit vodu a na mistrovství světa byla jeho snaha odměněna 14. místem.

A u dospělých?

V kategorii do 23 let Tomáš Kopecký. Sbíral zkušenosti v závodech Superprestige mezi elitou, což neslo při jeho trpělivosti ovoce. Na domácím mistrovství dominoval a teď v Dánsku se čtvrtou příčkou zasloužil o nejlepší výsledek z celé české výpravy. Z žen pak ve stejné kategorii zasluhuje největší uznání Jana Czeczinkarová. Skončila čtvrtá na mistrovství Evropy i ve Světovém poháru v Táboře, v belgickém Kokside dokonce třetí, ale pak se ozvaly zdravotní problémy s nohou, musela omezit trénink i další závody a v Dánsku dojela až patnáctá.

Od koho jste naopak čekal lepší výsledky?

Především už od zmíněného Ježka a pak od Jakuba Ťoupalíka, kteří měli na víc, než čeho dosáhli. Jen málokdy skončili v první desítce. Juniorská kategorie trvá jen dva roky, takže na obě tyto sezony je potřeba být stoprocentně připraven a využít všech předpokladů i možností. Ve skupině do 23 let jsem víc čekal od Josefa Jelínka, který na mistrovství světa obsadil až 26.místo. A v trochu lepší výsledky jsem doufal u Michaela Boroše, i když jsem si plně vědom obrovské konkurence. Není jednoduché se protlačit na vyšší příčky, nicméně si myslím, že na něco se v jeho tréninku zapomnělo, cosi se mělo změnit.

Co byste řekl na adresu Kateřiny Nash?

Svá letošní vystoupení zhodnotila jednou větou: věk se nezastaví a mně je už 41 let. Samozřejmě, že mládí a dravost jejich soupeřek nelze ničím dohnat. Přesto klobouk dolů před její chutí znovu s nimi měřit své síly. Je to osobnost, která velice ráda předává své bohaté zkušenosti našemu mládí, čímž vlastně pomáhá řešit budoucnost českého cyklokrosu.

V několika závodech se po dlouhé době představil Zdeněk Štybar. Splnil vaše očekávání?

Očekávanou medaili z mistrovství republiky sice nezískal, ale čtvrté místo vzal sportovně, jako pravý profesionál. Přilákal spoustu diváků a závod výrazně zpestřil. Je potřeba si uvědomit, že naposledy startoval na cyklokrosovém mistrovství v roce 2014 a například od doby neběžel po schodech. V několika závodech si však splnil své přání a dosáhl v nich po dlouhé přestávce dobrých výsledků.

Došlo k nějakým změnám v elitní světové společnosti?

V mužích se mistrem světa stal sice Van der Poel z Nizozemska, ale jinak v kategorii elitě vládnou Belgičané. V Dánsku jich teď na startu bylo osm a všichni měli reálnou šanci na umístění v první desítce. V ženách získala zaslouženou korunovaci Belgičanka Cantová, ale velkou převahu mají elitní cyklokrosařky z Nizozemska. V podstatě se tedy nic nezměnilo, snad se objevila jen některá nová jména.

Na domácím mistrovství se kvůli vyloučení ze závodu hodně zlobil Emil Hekele. Byla jeho kritika oprávněná?

Pravidlo jasně říká, že po opuštění depa se musí pokračovat až do dalšího a nelze se vracet. Jeho defekt se stal sice hned po výjezdu, ale sudí rozhodli správně. K podobné situaci došlo nedávno i na závodech v Německu a rozhodčí jednali stejně. Proto jako nešťastnou považuji Hekeleho kritiku v televizním přenosu.

Odpovídá celkový účet letošní sezony vašim představám?

Když čtyři junioři na Světovém poháru v Táboře skončili v první desítce, tak jsem čekal, že aspoň dva budou na této cestě pokračovat, což se nestalo. V kategorii do 23 let jsem kromě Kopeckého také žádnou další radost neměl a vyšších příček elitářů jsem se rovněž nedočkal. Většině chybělo přesné nastavení celé sezony, důsledná cesta za stanoveným cílem a lepší psychika.

A v jakém světle vidíte aspoň tu nejbližší budoucnost českého cyklokrosu?

Nechci být pesimistou, spíš věřím v lepší časy. Cesta k medailí však vede od výchovy rodičů přes tvrdou, svědomitou a kvalitní přípravu. Pro špičkové zahraniční cyklokrosaře není tento sport zábavou, ale velkou dřinou. Mladí a nadějní jezdci jsou hladoví patřit do elitní společnosti a nespokojí se třeba jen s talentem a fyzickými předpoklady. A v tom máme nemalé rezervy.

autor: Jaroslav Pešta | 7. 2. 2019 16:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama