Praha - Ve velmi uvolněné náladě probíhala tisková konference členů vítězného daviscupového týmu z roku 1980.
Tým ve složení Ivan Lendl, Tomáš Šmíd, Pavel Složil a Jan Kodeš tehdy porazil ve finále v pražské Sportovní hale Itálii 4:1 na zápasy a získal pro český, potažmo československý tenis dosud jediný daviscupový titul.
Po 32 letech se Česko dočkalo domácího finále znovu, v pražské O2 areně se český tým střetne s obhájci titulu ze Španělska a všichni členové tehdejšího vítězného týmu věří, že Češi získají salátovou mísu před domácím publikem i tentokrát.
"Jsem velice rád, že po tak dlouhé době jsme tu všichni najednou. Doufám, že kluci navážou na rok 1980 a že se v neděli bude slavit," řekla za všechny tehdejší jednička týmu Ivan Lendl, který se spolu s Tomášem Šmídem postaral o rozhodující tři body československého týmu.
Pánové, jak vzpomínáte na tehdejší triumf a vídáte se ještě s ostatními členy týmu?
Kodeš: Občas se s kluky vidíme, nejhorší je to s Pavlem (Složilem), který do Evropy nejezdí a bydlí na Floridě. Například s Ivanem se vidím často, ve středu jsme třeba spolu šli na hokej. Já jako slávista jsem to těžce nesl, když Ivanovy Vítkovice vyhrály 1:0.
Složil: Na Davis Cup a náš úspěch si vzpomínám vždycky, když se na něj dívám v televizi. Je to jeden z nejkrásnějších zážitků, nejvíc, čeho může tenista dosáhnout. Jen škoda, že se nám to nepovedlo víckrát.
Lendl: Když byli kluci před třemi lety ve finále v Barceloně a letos v Argentině, tak jsem si určitě vzpomněl. Je to symbolické, že i kluci museli na semifinále jet do Argentiny. A protože tam taky vyhráli, měli by vyhrát i teď.
Šmíd: Vzpomínám si hlavně na ty střevní potíže, kterými jsem trpěl den před zápasem s (Adrianem) Panattou a jak to pak ze mě spadlo, když jsem to proti němu otočil ze stavu nula dva na sety. Vzpomínám si taky na to, jak nás pak holky po tom vítězství naháněly (rozesmál celý sál).
Kodeš: Vzpomínám si, jak mi jeho (Šmídova) manželka Helena den večer před zápasem volala, že Tomáš zvrací, tak ze mě tekl pot a bál jsem se, že budu muset na starý kolena hrát. Ale naštěstí to dobře dopadlo, Tomáš zase prokázal, jaký tehdy byl bojovník. Doufám, že to teď bude stejné jako tehdy. Radek (Štěpánek) je stejný bojovník jako Tomáš, takže věřím, že ho napodobí a (Davida) Ferrera dneska porazí.
Mluví se o tom, že Tomáš Berdych s Radek Štěpánkem jsou na tom stejně jako tehdy vy dva. Souhlasíte s tím?
Šmíd: Kvalita se porovnává podle grandslamů, takže Tomáš v tomhle na Ivana nemá. Ale může se mu vyrovnat aspoň v Davis Cupu, pokud nás teď dovede k triumfu.
Lendl: Když to říká Tomáš, tak to bude pravda.
Jak jste vnímali, že vás k triumfu dovedl Ivan Lendl, kterému tehdy bylo pouhých dvacet let?
Kodeš: Tomáš je o deset let mladší a Ivan o čtrnáct, snažil jsem se proto klukům spíš radit. Musím ale přiznat, že ve finále nám hodně pomohl i skvělej výběr povrchu.
Lendl: Musím tě opravit, Honzo. Byl tady jen jeden povrch a vybrat jsme si nemohli.
Složil: Ivan už ve dvaceti letech byl tím opravdovým lídrem, potřebovali jsme, aby porážel hráče ze světový desítky a pokaždé dělal tři body, což dělal. Měli jsme na něj připravenej jeden trik, hráli jsme s ním před zápasy vždycky mariáš a nechali jsme ho vyhrávat.
Lendl: Pamatuju si, že jsme hráli normálně o desetníky, ale před zápasy už to bylo o dvacet korun.
Čím to bylo, že se vám už nikdy nepovedlo se do finále znovu dostat?
Složil: Na papíře to s námi pak vypadalo dobře, měli jsme tam mladíka (Miloslava) Mečíře, ale bohužel to už nikdy nevyšlo. Jen se ukazuje, jak těžké je do finále se dostat.
Kdybyste měli po těch znovu hrát spolu, troufli byste si?
Lendl: Já jsem připraven na to, abychom si zahráli spolu proti sobě.
Kodeš: Já si počkám, až bude Ivanovi sedmdesát, pak bych ho snad konečně porazil.
Lendl: Ale to by u tebe museli pořád stát doktoři, ne?
Šmíd: Rád bych si taky zahrál, ale všechno mě bolí.
Složil: Já chodím hrát každý den, kromě neděle.
Lendl: Chodíš do kostela, jo?
Složil: Ne, na golf.
Jaký je váš tip na výsledek tohoto finále?
Složil: Doufám, že Tomáš vyhraje všechny zápasy.
Lendl: Já zásadně netipuju.
Šmíd: Vyhrajeme 3:2.
Kodeš: Budeme vyhrávat 2:1 na zápasy po sobotě, ale pak už tipovat nechci.
Jak byste srovnali tehdejší atmosféru s tím, co se děje před finále teď?
Kodeš: V naší době byl v televizi jen Davis Cup. Nebyly grandslamy, teď jsou i obyčejné zápasy v televizi denně a dostanou se k tomu všichni. Takže se nemůžete divit, že tedy chtěl na tenis každej a že bylo minimálně sto tisíc žádostí o lístek. Moc mě ale potěšilo, že je nyní zájem o zápas rovněž velký.
Dnes dostávají tenisté za výhry vysoké odměny, jak jste na tom v roce 1980 byli vy?
Kodeš: Nic jsem nedostal, ani kus papíru, mám vzpomínku jen na kluky.
Lendl: Já jsem si malý pohár vyprosil ITF až v roce 1990.
Šmíd: Já jsem dostal fotku.
Složil: Já jsem na tom podobně.
Pavel Složil ale přiznal, že za titul dostal 75 tisíc korun...
Kodeš: Určitě to tak horentní suma nebyla, rychle se to navíc utratilo.
Lendl: Vůbec o tom nic nevím, možná je to tím, že byl Pavel v té době voják.
Jaký vztah k tenisu máte nyní?
Lendl: Teď žiju tenisu víc, než bych chtěl.
Šmíd: Já naopak tenisem nežiju skoro vůbec, jen se na něj občas podívám v televizi.
Složil: Jsem ředitelem akademie v Naples, jsem na kurtu skoro pořád, takže se udržuju.
Kodeš: I když na to už nevypadám, pořád hraju a docela mi to ještě jde.
Na co se vůbec z víkendového klání nejvíce těšíte?
Složil: Jsem rád, že jsem nakonec mohl přijet, aby tady kluci nebyli jen ve třech.
Lendl: Nevím, jestli tady budu víc jako fanoušek nebo trenér. Budu se na to sice dívat jako trenér soupeře, ale myslím, že mě ta atmosféra strhne a budu fandit.
Šmíd: Těším se hlavně na zítřejší večeři, na kterou jsem nějaký ty holky pro Ivana pozval. On nemá doma holek dost, tak aby nevyšel ze cviku.
Lendl: To říkal Tomáš, mě se to netýkalo.
Kodeš: Já jsem tady doma, mě naopak potěšilo, že sem přijel Manuel Santana (španělský vítěz Wimbledonu) a včera jsme spolu byli na večeři.
