Washington – Jestliže byl středeční boxerský trénink před víkendovým galavečerem vstupem do nového světa nejen pro Lukáše Konečného, ale také pro mě coby českého novináře zvyklého na trochu jiné dění kolem bojových sportů, pak čtvrteční tiskovka jako kdyby byla z jiného světa.
Obrovský konferenční salónek pětihvězdičkového hotelu necelou míli od Bílého domu byl více než důstojným místem pro setkání Konečného, Petera Quillina, Bernarda Hopkinse, Bejbuta Šumenova a dalších bojovníků se zástupci sedmé velmoci.
Přehnaný přepych a prostor? Ale kde že. Více jak sto židliček bylo s přehledem rozebráno a pozornost všech směřovala za stůl, kde se po představení z úst momentálně nejmocnějšího muže světového boxu – výkonného ředitele stáje Golden Boy Promotions Richarda Schäfera – u pultu s mikrofonem protočilo všech šest aktérů tří televizní duelů ze sobotní show.
Jako první se dostali cti promluvit před novináři českého vyzývateli o titul mistra světa WBO ve střední váze Lukáši Konečnému. A svojí roli zvládl skvěle a poprvé na americké půdě se mu dostalo potlesku. Nenuceného, kterým „počastovali“ novináři i pozvané VIP hosté, i jeho následovatele.
Zatímco v Česku nepřijde ani na přílet olympioniků více jak 30 novinářů, zde bylo na padesát žurnalistů, které zajímá jen jediný sport – box! Navíc o nás bylo komfortně postaráno, včetně v tuzemsku mezi mými kolegy tolik oblíbeného rautu. Před mojí cestou jsem byl varován, že ne všude v Americe berou za samozřejmost připojení na wi-fi. Musím říct, že v hlavním městě Spojených států, to zatím berou za samozřejmost všude.
Kromě počtu zástupců médií byla změna ještě v jednom – zatímco v Česku se na tiskových konferencích vždy snaží pořadatelé „donutit“ novináře k několika otázkám na zúčastněné a až poté je „volná zábava“, zde se protočili u pultu Schäffer, boxeři, sešlo se z pódia a všichni byli rázem k dispozici na individuální interview.
Možná to zaskočilo i právě Konečného, který si to zamířil za manželkou Jarkou a pozapomněl na společné foto všech boxerů z hlavního televizního programu. Na „svůj puntík“ před fotografy se tak musel vracet (i když se mu příliš nechtělo) dodatečně.
Všichni toto ale přešli s profesionálním úsměvem ve stylu krásných Ring Girls, které profesionální „keep smiling“ nesundali během více hodinového programu ani na vteřinu. Amerika se holt učí poznávat, kdo že je ten pohodový plešoun z Česka – jak jej v nadsázce označil i jeho soupeř Peter Quillin – ale to samé platí také naopak.
Jen s jedním mají i profesionálové z Golden Boy Promotions neustále problém – s jeho jménem. Konečný už byl překřtěn několikrát (a to i na papíře na oficiálních formulářích), ale správně jsem jeho jméno vyslovit zatím nikoho neslyšel. Kdo ví, třeba se to naučí v noci na neděli. Tedy v případě, pokud se mu povede svého soka porazit...
