Herec Václav Neužil je na vrcholu kariéry. Díky angažmá v Dejvickém divadle a řadě filmových rolí se stal v Česku natolik známou tváří, že při vyslovení jeho jména zapochybuje jen málokdo.
Vděčí za to i své svědomitosti a píli, s níž se připravuje na filmové i divadelní role. Jenže perfekcionismus v profesním i osobním životě má rovněž svoji druhou stránku.
"Mně je čtyřicet dva let let a nacházím se v životní krizi," říká v podcastu Bez frází plus, který si můžete poslechnout v záhlaví tohoto článku.
Nádoba perfekcionismu je plná
Zmíněný perfekcionismus, který se projevil v dokonalé přípravě na roli Emila Zátopka ve stejnojmenném filmu, mu sice přinesl Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli, na druhou stranu mu ale také nastavil zrcadlo.
"Zátopek je synonymum vůle, odříkání a dřiny. Byl to neskutečný dříč. A asi ne nadarmo ta role potkala v mé herecké kariéře právě mě," říká Neužil, který vidí mezi přístupem svým i Zátopkovým paralely. "Já jsem přes tu roli zjišťoval, kdo vlastně jsem. Poprvé jsem vlastně viděl, jak mě vidí lidi z venku. Tedy že mě lidi vnímají jako dokonale připraveného, toho, kdo nenechá nic náhodě."
Jak ale Neužil přiznává, tento perfekcionismus je také odrazem jeho vnitřní potřeby mít vše pod kontrolou. A také strachu, že všechno nemusí dopadnout tak, jak si naplánoval. I proto se nyní rozhodl, že chce svůj přístup změnit a více se otevřít nejistotě, improvizaci, sebedůvěře.
"Docílil jsem nějakého maxima a vidím, že bych měl jít ve své kariéře jiným směrem. Nechci lpět na tom, co je, protože pak můžu shořet," říká úspěšný herec.
Hledat vlastní flow
I tady přitom vidí podobnost s Emilem Zátopkem, který se po skončení své aktivní kariéry potýkal s životními krizemi. "Já nechci nikoho soudit, na to nemám právo, ale on se druhou polovinou života dost potácel. Běh skončil a on nevěděl, co sám se sebou. A já nechci, aby se něco takového stalo mně," říká Neužil.
Sám přitom vnímá, že podobnými krizemi si prochází mnoho lidí, ať už jde o herce, úspěšné sportovce či "obyčejné" lidi. Zmiňuje v tomto kontextu například známou odbočku světoznámého basketbalisty Michaela Jordana k baseballu nebo fotbalistu Petra Čecha, který se v závěru své kariéry vrhl na bubnování.
"Mně přijde, že se taky snaží jít za své hranice, že už mu ten jeho perfekcionismus nestačí. Tohle není nějaké gesto pro veřejnost, to není fejk. Dělají to pro sebe, hledají své flow," uzavírá Neužil.
