Fenomenální dokument The Last Dance o basketbalové superhvězdě Michaelu Jordanovi a nezapomenutelné éře šesti titulů Chicaga Bulls v 90. letech minulého století vyvolává nadšení sportovních fanoušků, ale také vášně ohledně některých kontroverzních momentů.
Dílo koprodukované stanicí ESPN a Netflixem má na databázi ČSFD hodnocení 98 procent, což ho aktuálně řadí na druhé místo nejlepších seriálů všech dob, těsně za Zázračnou planetu a před loňský hit Černobyl.
Seriál přinášející atraktivní emotivní jízdu se ale z logiky věci nemohl vyhnout scénám, o jejichž autenticitě se bude ve velkém pochybovat.
Nejnověji se vášnivě diskutuje o takzvané Flu Game - tedy "chřipkovém duelu", jak se léta přezdívalo pátému finálovému mači NBA mezi Chicagem Bulls a Utahem Jazz v roce 1997. Tvůrci dokumentu vrhli na památný okamžik nové světlo: nešlo prý o chřipku, která dostala basketbalového boha na pokraj vyčerpání, ale o otravu z jídla.
Jordan v dokumentu vypráví, jak jej v předvečer zápasu v hotelu Marriott v Utahu dohnal hlad. Pokojová služba nefungovala, a tak členové jeho týmu řešili, odkud objednat jídlo. Našli jedinou otevřenou pizzerii z franšízového řetězce Pizza Hut.
Když pizza dorazila, v dokumentu popsali, že ji přivezlo "čtyři nebo pět chlápků".
"Pět poslíčků přivezlo jedinou pizzu. Nakukují dovnitř, vědí, že je to Mike. Zaplatil jsem, položil pizzu a říkám si: Z tohohle mám fakt špatný pocit. Bylo to divné, nezdálo se mi to," emotivně vypráví v předposledním díle seriálu Tim Grover, Jordanův osobní trenér.
Sám basketbalista dodává, že celou pizzu snědl sám, nikdo jiný neochutnal.
"Vzbudím se v půl třetí a zvracím hlava nehlava," vzpomíná Jordan. V pokoji ležel stočený do klubíčka a celý se třásl. "Nebyla to chřipka, ale otrava jídlem," tvrdí přesvědčivě.
Proti téhle verzi se ale ostře ohrazuje Craig Fite, tehdejší nově jmenovaný asistent manažera pobočky pizzerie v Salt Lake City, který osudného večera pizzu osobně udělal a Jordanovi sám dovezl. "Je to celé snůška keců," prohlásil.
Ačkoliv žil a pracoval v Utahu, byl velkým fanouškem Bulls. Když se dozvěděl, pro koho je pizza objednaná, rozhodl se, že její výrobu i dovoz sám zařídí, přestože nešlo o jeho běžnou pracovní povinnost.
"Pamatuju si, jak jsem říkal: Udělám tu pizzu, protože nechci, aby s tím někdo z vás cokoliv provedl," vzpomíná. Jeho slova dávala smysl, nenávist fanoušků Jazz k tehdejšímu týmu Bulls byla proslulá.
"Neporušil jsem žádná pravidla. Pizza byla profesionálně a perfektně udělaná. Chtěl jsem udělat dojem," říká muž, který po Jordanovi pojmenoval svého syna.
Když dorazil s pizzou do hotelu a v Jordanově patře se otevřely dveře výtahu, "do obličeje mě praštil hustý dým z cigaret", popsal Fite. Podle jeho verze se ten večer Jordanovi vymkla z rukou jeho láska k doutníkům.
Odmítá i tvrzení, že by pizzu tehdy dovezlo pět lidí. "Bylo nás pět divně vypadajících týpků, kteří toho chlápka vystrašili? Myslím, že se snažíš prodat svou knihu, ale ve skutečnosti to rozhodně nebylo tak dramatické," tvrdí Fite na adresu osobního trenéra Grovera.
"Byli jsme dva. Já a řidič. Tolik lidí tehdy v pizzerii ani nepracovalo," dodává.
Fite - ačkoli je Jordanovým velkým fanouškem - zpochybňuje domnělou otravu jídlem.
"Stanovili ti nějakou diagnózu? Šel jsi k doktorovi? Jsou to všechno jenom domněnky a narážky."
Sám Fite upozorňuje na to, že Jordan kouřil spoustu doutníků a v hotelu měl otevřená okna, v pokoji vysedával bez trička, přičemž večery v Salt Lake City nejsou z nejteplejších. Obratem se tak vrací k teorii "chřipky".
Ať už je pravda jakákoliv, Jordan tehdy po noci i dnu hrůzy nastoupil v bídném stavu k pátému duelu. Byl jako tělo bez duše, Bulls prohrávali. Ve třetí a čtvrté čtvrtině se ale zázračně zvedl, nakonec zaznamenal 38 bodů a po vítězné trojce se sesunul do náruče kamaráda a nejlepšího spoluhráče Scottieho Pippena.
V šestém zápase nasázel 39 bodů a Chicago získalo pátý titul v sedmi letech. O rok později pak svou okouzlující hegemonii uzavřelo dalším triumfem.
