V úterý jste závodil v Düsseldorfu (20,89 metru), ve středu už v Ostravě (20,91). Prožil jste hektických 24 hodin, viďte?
To ano. V den závodu jsem vstával asi v pět dvacet, ale ani mě to moc nekleplo. Hektické to každopádně bylo, přijel jsem, honem něco odfotit, pak na představení a sotva jsem se trochu poválcoval, už nás odváděli do haly. Stihl jsem se rozcvičit, cítil jsem se dobře.
V závodě jste to neprodal, měl jste jen dva pokusy za 20 metrů.
Jsem měsíc u nového trenéra, měníme různé věci. Na konci tréninku to k nějakým hodům vede, ale v závodech, kde to chci pořádně rozjet, je to zatím jeden velký guláš starého a nového stylu. Je to složité, halová sezona bez zrušeného mistrovství světa bude zkrátka zastřelovací.
Ovlivnil závod v Düsseldorfu váš následný výkon v Ostravě?
Nehrálo to velkou roli. Možná kdybych se vykašlal na halovou tour a šel jenom Ostravu, bylo by to lepší. Možná ne, těžko říct. Doufal jsem, že se tady po Německu na rychlejším kruhu najdu, že mi to půjde snáz. Jenže trefuju v závodech jeden z patnácti pokusů. A když je to na šest, je to blbé.
Jak jste cestoval z Německa do Ostravy?
Ráno z Düsseldorfu letecky do Varšavy, pak do Katovic a autem hoďku do Ostravy. Přijel jsem kolem jedné, dal jsem oběd, kafe a šel jsem na to.
Cestoval jste s polskými soupeři, nebo po vlastní ose?
S Poláky. S Bukowieckým, ale zároveň daleko od něj. (úsměv)
Co jste říkal na to, když vám právě velký rival Bukowiecki v poslední sérii hodem dlouhým 21,88 metru sebral rekord mítinku?
Říkal jsem to trenérovi už před posledním pokusem, když začali všichni házet. (Portugalec Francisco) Belo hodil k 21 metrům, i když má obvykle problémy s dvacítkou, tak jsem říkal, že teď ještě Bukowiecki hodí 22 metrů a bude to ideální. Mohl bych dělat bookmakera.
V Ostravě byla i Helena Fibingerová, která vám v tréninku pomáhá, dostala ocenění evropské atletiky. Motivovalo vás, že tady byla?
Rozhodně, i proto jsem chtěl hodit daleko. Na daleké hody to je, ale bohužel zůstávají jen v tréninku. V Ostravě jsem byl tváří mítinku, chtěl jsem se před domácím publikem vytáhnout, ale nevyšlo to.
Před závodem říkala, že vypadáte skvěle. Bylo tomu tak?
Já jsem vypadal skvěle, ale je to technická disciplína. Můžete vypadat, jak chcete, a cítit se živě, ale když to nepřenesete do dráhy koule, nic z toho není. Při rozcvičování mi vypadl pomalý pokus a měřil 20,50. Potom jsem chtěl zarvat daleko, ale šlo to všechno špatně. Občas to rozjedu, ale stejně se to nechytne. Chce to čas, vyházet se.
Jaké závody vás čekají v nejbližší době?
V sobotu pokračuje halová tour v Toruni, tam bude doma zase Bukowiecki. Pak je v plánu halové mistrovství republiky. Něco si k tomu s trenérem řekneme, abych se už tolik netrápil a konečně to prolomil. Snad se to v Toruni nebo na jiném mítinku podaří a doženu body do žebříčku.
