"Navíc limity Mezinárodního olympijského výboru jsou tak náročné, že získat letenku do Tokia bude i pro zkušené reprezentanty velice obtížné," netají Jan Netscher, který se v létě po Tomáši Dvořákovi stal atletickým šéftrenérem.
V čem vidíte hlavní příčinu letošního nevydařeného roku?
V minulých letech reprezentovaly českou atletiku vždy jedna až dvě osobnosti s reálnou šancí na některou z medailí a tu také získaly. Také letos odlétali do Kataru Zuzana Hejnová a Tomáš Staněk s oprávněnou nadějí na zisk některého z cenných kovů, ale nevyšlo jim to. Oba však bojovali v nesmírně silné světové konkurenci, která se na překážkách představila světovým rekordem a v kouli hned několika výkony přes 22 metrů. Je jen škoda, že se finálový závod nepovedl oštěpařskému kvartetu. Hlavní příčinu horšího českého vysvědčení z Dauhá tedy vidím v tom, že světová špička se v řadě disciplín výrazně rozšířila, zatímco česká atletika tento posun nezachytila a celá sezona se hodnotí jako neúspěšná. Přitom všechno nevydařené nebylo, o čemž svědčí pět medailí z mistrovství světa v běhu do vrchu.
Koulař Staněk mluvil o tom, že se mu nelíbí systém přípravy, chybí mu její centralizace. Jaký je váš názor?
Já s ním souhlasím. Je však potřeba, aby se na jednom místě sešli závodníci z několika disciplín a v takovém případě je svaz schopen je nejen finančně zabezpečit. Je však důležité, aby v tomto případě došlo k dohodě mezi trenéry, kteří nám pak včas musejí sdělit, kdy a kde by přípravu chtěli absolvovat. Teprve potom můžeme udělat další potřebné kroky a poskytnout prostředky na lékaře, maséra, fyzioterapeuta a podobně. Když však chce jet každý na jiné místo, tak je to pro svaz ekonomicky neřešitelné.
Dost atletů muselo letos řešit zdravotní problémy. Nejsou hlavně v preventivních prohlídkách určité rezervy?
Letos opravdu hodně atletů brzdily zdravotní problémy, které možná v některých případech nemusely být tak velké. Svaz totiž možnosti preventivních prohlídek nabízí. Je tedy na atletech, abychom od nich dostávali požadavky, přání či žádosti a svaz se pokusí jim vyhovět. Vždyť to dělají pro sebe a ne pro svaz, jak si snad někteří myslí. Důležitá je spolupráce mezi svazem, resorty a trenéry. Atletům je potřeba vysvětlit, že jde o jejich zdraví. V této oblasti je nutné toho hodně změnit.
Jak jste spokojen s průběžným doplňováním znalostí trenérů?
Máme několik závodníků starších třiceti let a čeká nás generační výměna. Podobná situace je i u trenérů. Dost jich má za sebou šedesátiny i sedmdesátiny a v současné počítačově době je potřeba být i technicky vyspělý. Je pro ně také složité vydat se třeba na měsíc do Afriky nebo někam do hor. Bude proto nutné, aby trenéři ve vyšším věku začali předávat své zkušenosti trenérům mládeže, kteří by časem postupně přebírali jejich funkci. Je to úkol hlavně pro šéfy resortů z Dukly, VSC či Olympu, z nichž vychází téměř 90 procent reprezentantů. Zatím nějaká spolupráce mezi staršími a mladšími trenéry moc neprobíhala, mělo by se udělat víc. Někomu se možná tento krok nebude líbit, ale bez plného trenérského zabezpečení se vrcholová atletika dělat nedá.
Neuvažujete o zavedení biomechanických rozborů, které by mohli atleti využívat?
Zase jde o, aby si trenéři v přesném požadavku řekli, co, kdy a kde chtějí. Svaz bude potom jen řešit, kolik peněz na to může poskytnout. Potřebujeme však včas vědět, že například oštěpaři budou na delší dobu požadovat fyzioterapeuta, a my jsme mohli dát potřebné výdaje do rozpočtu.
Kdo by se z mladé generace mohl už v příštím roce uplatnit mezi dospělými?
Pokud jde o účast na olympijských hrách, tak moc možností není. Nominační kritéria MOV jsou postavena hodně vysoko, některá až na hranici českých rekordů. Hodně napoví body získané v jarních závodech, především na halovém mistrovství světa v Číně. Teprve potom se uvidí, jaké kdo má na letenku do Tokia šanci. Zatím k ní mají z českého atletického mládí nejblíž pouze čtvrtkařky Lada Vondrová a Barbora Malíková.
Kde by měla probíhat zimní příprava špičkových reprezentantů?
Někteří už do ní vstoupili a další pak čeká. Téměř celá oštěpařská parta se vydá na tříměsíční soustředění do Jihoafrické republiky, kam pojedou i Zuzana Hejnová a sprinteři. Dost jich má namířeno na Kanárské ostrovy, ale někteří dávají přednost domácím podmínkám, třeba i na Štrbském plesu. Začátkem března všichni nominovaní na halové mistrovství světa stráví kvůli aklimatizaci týdenní soustředění v japonské Okinavě.
Má atletický svaz dostatek finančních prostředků, aby mohl splnit všechny požadavky?
Jsme schopni zajistit kvalitní přípravu pro všechny reprezentanty, včetně jejich zdravotního zabezpečení. Dbáme však na to, aby se s finančními prostředky zacházelo hospodárně, což platí zase na trenéry, kteří tento proces řídí, aby včas dávali své požadavky. Všichni tuto povinnost neplní a pak se diví, že svaz jim v něčem nevyhoví. Přitom mají k dispozici směrnici, kterou by měli plně respektovat.
A v jakém světle vidíte příští, tedy olympijský rok?
Na olympijské hry se těším, ale vzhledem k nominačnímu systému MOV optimismem nehýřím. Limity k účasti mají splněny Hejnová, Ogrodníková, Staněk a Vadlejch. Od nich už jen chceme, aby svoji výkonnost potvrdili ještě v některých jarních závodech. Spíš jde o to, aby byli zdravotně v pořádku.
Co další závodníci?
Všichni ostatní musejí buď splnit předepsaný limit, nebo čekat, zda jim získaný počet bodů z různých jarních závodů bude k účasti stačit. Organizátorům jde o to, aby na olympiádě bylo hodně vlaječek, takže dveře může mít otevřené třeba sprinter z Malty, který běhá stovku za 14 sekund, a spousta lepších, třeba českých závodníků zůstane doma. Už po zkušenostech z atletického šampionátu v Dauhá je jasné, že do Tokia pojedou z různých atleticky exotických zemí ti, kteří potřebnou výkonnost nemají.
