Zúčastnit se nestačí. Sedmatřicetiletý překážkář Svoboda chce na MS do finále

Jaroslav Pešta Jaroslav Pešta
17. 3. 2022 8:31
Ve třináctičlenné české výpravě na halové mistrovství světa v atletice, které se tento víkend koná v Bělehradě, je i 37letý překážkář Petr Svoboda. Ten svoji první velkou medaili na mezinárodní scéně vybojoval už v roce 2009 na halovém mistrovství Evropy a poslední kov stejné hodnoty získal o osm let později také v evropské konkurenci. Prosadit se chce i o víkendu mezi světovou elitou.
Petr Svoboda chce na MS do finále. Potřebuje na to čas kolem 7,55. Tak rychle ještě letos neběžel.
Petr Svoboda chce na MS do finále. Potřebuje na to čas kolem 7,55. Tak rychle ještě letos neběžel. | Foto: ČTK

"Říká se, že štěstí přeje připraveným - a já připravený jsem," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz někdejší evropský šampion a úřadující mistr republiky.

Jak jste se na halovou sezonu připravoval a do jaké míry splnila vaše představy?

Od listopadu do ledna jsem byl deset týdnů na Kanárských ostrovech, konkrétně na Tenerife. Ve zdravotní pohodě, v ideálních tréninkových podmínkách a při teplotách kolem 20 stupňů Celsia. Své představy o přípravě na halovou sezonu se mi proto podařilo splnit. Vrátil jsem se ve výborné kondici a se záměrem prosadit se i v soubojích se zahraničními překážkáři.

Co vám napověděly první závody v Praze a v Düsseldorfu?

V prvním únorovém závodě v pražské Stromovce jsem 60 metrů překážek zvládl za 7,66 vteřiny, což nebyl špatný čas. Jenže potom mě přepadla chřipka a po ní přibrzdila i malinká trhlinka třísla, takže v dvoutýdenní přestávce jsem trochu ztratil na síle. Proto také výkon v Düsseldorfu (7,68 a 7,74) nemohu považovat za kvalitní, ale ani za směrodatný.

Generálkou na mistrovství světa byla vaše vítězná vystoupení na domácím šampionátu v Ostravě a minulý týden na mítinku v Bělehradě. Takže spokojenost?

V Ostravě jsem jen potvrdil roli favorita, a protože jsem ve finále pokazil start, tak s časem (7,77) jsem spokojený nebyl. Do srbské metropole jsem se pak vydal autem přes Prahu a letadlem s mezipřistáním v Mnichově. Cesta trvala deset hodin, takže jsem byl trochu unavený a dokonce uvažoval, zda se mám závodu zúčastnit. Přesto i za tohoto stavu jsem šedesátku běžel za 7,65, a navíc při vedení trochu vypustil závěrečné metry. A tak jsem zjistil, že při plné síle mám určitě na lepší čas.

Máte za sebou spoustu dlouhodobých a vážných zdravotních problémů. Jak na náročnou současnost reaguje vaše tělo?

Až se někdy divím, že ji zvládá velice dobře, i když samozřejmě na větší náročnost reaguje jinak než ve třiceti. Techniku mám zažitou, takže jde spíš o sílu a dynamiku. Proto jsme s trenérem zavedli v přípravě víc volna a hlídáme optimální zátěžovou hranici, abychom ji nepřekročili.

S jakými záměry se na šampionát vydáte?

Už nemám čas na spokojenost, že se mi podařilo splnit stanovený limit a mohu se mistrovství světa zúčastnit. Na posledním šampionátu před čtyřmi lety jsem skončil v semifinále časem 7,61. Teď si věřím, že z rozběhu zase postoupím do semifinále, a v něm chci úspěšně bojovat o finále, což je mé jednoznačné přání. Bude to asi chtít čas kolem 7,55, ale tělo mi prozrazuje, že je v mých silách ho dosáhnout.

Do kdy byste chtěl mezi vrcholovými atlety zůstat?

Vždy jsem měl sen zúčastnit se tří olympijských her. V roce 2008 jsem se kvalifikoval do Pekingu a osm let později do Ria. Londýn a Tokio mi "utekly", takže mi nezbývá nic jiného než vydržet ještě dva roky do olympiády v Paříži. Mezi českými překážkáři nemám zatím vážnějšího soupeře, nikdo se na moji pozici netlačí, takže při dobrém zdravotním stavu by se mi to snad mohlo podařit.

 

Právě se děje

Další zprávy