Běžel o zlato i smlouvu. Svoboda Damoklovu meči utekl a už myslí na olympiádu

Jaroslav Pešta Jaroslav Pešta
26. 2. 2020 6:31
Překážkář Petr Svoboda si z halových evropských šampionátů přivezl tři medaile, v roce 2011 dokonce zlatou. Pětkrát se stal mistrem republiky a nejcennější kov získal také o uplynulém víkendu na domácím šampionátu v Ostravě. "Byl to můj první letošní závod, takže z času 7,66 jsem z mnoha důvodů přímo nadšený," říká v rozhovoru pro Aktuálně cz.

Proč jste letos s prvním startem čekal skoro až do konce února?

Po loňské operaci achilovky nastaly další zdravotní komplikace. Tříslo se mi podařilo vyléčit, ale horší už to bylo s kolenem. K natrženému úponu se přidal křížový vaz. Trénoval jsem jen s nutnými výpadky, bez běžecké přípravy nad překážkami a stále s velkými bolestmi. Přitom jsem pořád doufal, že budu schopen bojovat o splnění limitu na mistrovství světa v Číně, které bylo nakonec zrušeno.

Nehrozilo vám za této situace na Olympu ukončení profesionální smlouvy?

S přibývajícím časem jsem začínal ztrácet důvěru sám v sebe. A ozval se i Olymp s ultimátem, že když na mistrovství republiky nedosáhnu na trati 60 metrů překážek času pod 7,70 vteřiny, tak u nich končím.

Jaká byla vaše reakce?

Doktora Krejčího jsem poprosil, zda by mně nemohl v této složité situaci něčím pomoci. A jemu se podařilo koleno báječně opíchat, bolest po týdenním klidu ustoupila a já jsem se mohl vydat v letošní sezoně ke svému prvnímu závodu nad překážkami. Jen jsem si říkal, že se potřebuji dobře vyspat, což už se mi však nepodařilo. Čtyři hodiny spánku byly hodně málo.

Co tomu říkala vaše nervová soustava?

Byla na pochodu, nervózně jsem chodil po hale a stále jsem nad sebou cítil Damoklův meč. Proto když se mi podařilo zvítězit, tak jsem byl spokojený. Avšak z dosaženého času bez nejmenší bolesti jsem byl doslova nadšený. Zachránil mně profesionální dráhu, a navíc prozradil, že když mě nic nebolí, tak jsem zase schopen pěkných výkonů.

Takže už jste se opět mohl věnovat svému jarnímu programu?

Díky Olympu i atletickému svazu mám zase vytvořeny potřebné podmínky. Takže pro první soustředění jsem si zvolil španělské Lanzarote a druhé bude pravděpodobně v Nymburku. Potřebuji brzy závodit a po delší nucené přestávce vylepšit techniku nad překážkami.

A jaké je teď vaše největší přání?

Mám za sebou přibližně čtyři roky nemalých zdravotních problémů, z nichž některé se v mém atletickém životě jevily jako neřešitelné. Přesto za černými mraky se objevilo sluníčko, takže teď bych chtěl zažít sezonu snů bez bolesti. To znamená najít cestu na olympijské hry a potom ještě na mistrovství Evropy. Ostrý olympijský limit je sice 13,32, ale k účasti v Tokiu bude snad stačit dobré umístění ve světovém žebříčku, s časem kolem 13,65, což by pro mě mělo být dosažitelné.

 

Právě se děje

Další zprávy