Nejrychlejší muž historie běhal nakřivo. Soupeřem mu bylo i vlastní tělo

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Stovku původně běhat neměl, trápila ho skolióza a první olympiáda skončila fiaskem. Přesto Usain Bolt přepsal hranice lidské rychlosti.

Dnes čtyřicetiletý fenomenální sprinter Usain Bolt měl být především dvoustovkař. Stovku si musel u svého trenéra Glena Millse doslova vyhádat.

Mills mu v roce 2007 slíbil, že ho na nejkratší sprint pustí, pokud překoná letitý jamajský rekord Dona Quarrieho na 200 metrů. Bolt zaběhl 19,75 a okamžitě se připomněl.

„Musíš dodržet slib,“ řekl trenérovi. Mills kapituloval. V Řecku pak Bolt zvládl svou první profesionální stovku za 10,03 sekundy. „Pak už ho nešlo zastavit,“ vzpomínal kouč.

Jak přesná tato slova byla, se ukázalo o rok později v Pekingu. Olympijské finále na 100 metrů bylo teprve Boltovým třináctým závodem na této trati a pouze osmým finále.

Přesto soupeřům zmizel, ještě před cílem začal slavit a časem 9,69 sekundy vytvořil světový rekord. „Bylo to šílené, fenomenální,“ říkal nevěřícně po závodě.

Dnes je skoro obtížné uvěřit, jak krátká cesta vedla od experimentu na stovce k nejslavnějšímu sprinterovi planety.

Bolt přitom rozhodně nebyl atletickou verzí dokonale sestaveného stroje. Naopak. Jeho tělo mělo zvláštnosti, které by na papíře měly elitnímu sprinterovi spíš překážet.

Bolt trpí skoliózou, tedy zakřivením páteře. Sám popsal, že jeho pravá noha je kvůli tomu přibližně o půl palce, tedy 1,27 centimetru, kratší než levá.

„Když jsem byl mladší, nebyl to velký problém. Ale jak člověk roste, zhoršuje se to,“ vysvětloval v rozhovoru pro stanici ESPN. V počátcích kariéry podle něj potíže souvisely i s opakovanými zraněními. Pomohlo až důsledné posilování zad a středu těla.

Pozdější biomechanická analýza navíc ukázala, že Bolt běhal nápadně asymetricky. Jeho pravá noha působila na dráhu přibližně o 13 procent vyšší maximální silou než levá, zatímco levá zůstávala v kontaktu se zemí asi o 14 procent déle.

Vědci ze Southern Methodist University v americkém Dallasu tak narazili na fascinující otázku: byl Bolt nejrychlejší navzdory této nerovnováze, nebo mu právě jeho osobitý pohyb nějakým způsobem pomáhal?

Jak absurdní rychlost dokázal vyvinout, ukázal v květnu 2009 v Manchesteru. Na speciálně postavené rovince v centru města zaběhl netradičních 150 metrů za 14,35 sekundy.

Ještě působivější byl mezičas: úsek od 50. do 150. metru, tedy letmou stovku, proletěl za 8,70 sekundy.

„Nejsem v nejlepší formě a pořád mám před sebou hodně práce,“ prohlásil poté. Svolení ke startu po autonehodě přitom dostal teprve týden před závodem.

O to větší kontrast nabízí jeho první olympiáda. Do Atén 2004 přijel osmnáctiletý Bolt jako držitel juniorského světového rekordu na 200 metrů 19,93, ale s vleklým zraněním zadního stehenního svalu.

V rozběhu se protrápil k času 21,05 a pátému místu. „Věděl jsem, že je to úplná ztráta času,“ vzpomínal později. Do dalšího kola se nedostal.

Za čtyři roky v Pekingu už byl z neúspěšného teenagera fenomén. A ze stovky, kterou mu trenér původně ani nechtěl dovolit běhat, se stala disciplína, v níž Bolt změnil představu o tom, jak rychle se člověk může pohybovat.