Praha - Kristiina Mäki se v roce 1991 narodila ve Finsku, ale od tří let má trvalé bydliště ve Žďáru nad Sázavou. V Praze na ČVUT studuje stavitelství a zároveň se věnuje atletice. Od roku 2013 má ve své sbírce už osm medailí z mistrovství ČR v bězích na tratích 1500 metrů a delších.

Tři cenné kovy si přivezla i z šampionátu Finska. O víkendu se na domácím atletickém mistrovství v Táboře představí v bězích na 1500 a 5000 metrů.

"Olympijský limit jsem zatím nesplnila, ale čeká mě ještě několik závodů, v nichž udělám vše, co je v mých silách, abych v české výpravě do Brazílie nechyběla,“ svěřila se v rozhovoru pro Aktuálně.cz

Čeho si v posledním období nejvíc ceníte?

Zlaté medaile z loňské Letní univerziády a splněného limitu na mistrovství Evropy, které se koná koncem června v Amsterdamu.

S jakým záměrem se do Nizozemska vydáte?

Určitě tam poběžím 1500 metrů a měl by to být ve velké konkurenci rychlý závod. To by mně vyhovovalo, protože po víkendovém startu na šampionátu v Táboře  budu mít další možnost splnit olympijský limit. Dělí mě od něj přesně 2,77 vteřiny, což je v mých silách, abych svého cíle dosáhla.

Pětikilometrovou trať na mistrovství Evropy nepoběžíte?

To záleží na tom, zda se mi v Táboře podaří splnit limit i na tuto trať. Kdyby mně to o víkendu vyšlo, tak bych se potom i v Amsterdamu pokusila splnit limit do Ria i na pětikilometrové trati.

Není pro vás příliš vyčerpávající věnovat se oběma velice náročným disciplinám?

Nikdy jsem se nevěnovala pouze jedné disciplíně, toto střídání mně vyhovuje. Na rychlost z jedné trati navazuje speciální tempo z vytrvaleckého závodu. Obojí se dobře doplňuje. Spíš záleží na tom, zda běžím ve skupině s rychlými holkami, nebo úplně sama, což se samozřejmě odráží v horším čase.

Neuvažovala jste také o třech kilometrech s překážkami?

Uvažovala, ale nikdy jsem tuto trať nezkusila. Překážky ve mně vzbuzují respekt, zvláště vodní příkop. Avšak nevylučuji, že to někdy zkusím.

Studujete na fakultě ČVUT. Jak lze úspěšně zvládnout školu a vrcholový sport?

Není to jednoduché, ale školu se snažím zvládnout dopoledne, abych se odpoledne mohla věnovat atletice. A potom je důležité, že si díky pochopení školy mohu sama rozhodovat o zkouškách. Bakalářské práce jsem nyní posunula do zimního semestru a státnici pak po nich až na podzim.

Jaký je váš nejbližší program, který je zaplněn touhou splnit aspoň jeden olympijský limit.

Po mistrovství republiky v Táboře to je evropský šampionát, potom mistrovství Finska a mítink v Irsku.

A potom olympijské hry v Riu...

To by bylo skvělé. O účast na olympiádě budu všemi silami bojovat, ale když se mi to nepodaří, tak rozčarovaná z toho nebudu, svět se nezboří.