Jak hodnotíte svůj výkon na Beskydské laťce?
215 centimetrů je málo, chtěl jsem skočit aspoň 220, 224 by bylo fajn. Nebyl to můj den, neodjíždím odsud spokojený.
Na předchozích dvou závodech jste přitom skočil 220 centimetrů. Zdálo se, že by forma mohla gradovat. Co se stalo?
Poslední dobou se mi v Třinci vůbec nedaří. Je mi to líto, protože jsou tady výborní lidi, skvělá atmosféra i organizace. Ale v té nové Werk Areně se mi prostě nedaří. Nevím, jak to zlomit.
Na výšce 220 centimetrů vypadlo ze soutěže rovnou pět závodníků včetně Procenka. Byl tam i nějaký problém s podložkou?
Je to o tom, že všude je jiný povrch. V Hustopečích je hodně pružný povrch, tady je to tvrdé, i když pod to letos přidali OSB desky. Ty změny nejsou jednoduché, já jsem se s tím pral už při rozcvičování. Ve staré hale v Třinci to bylo pružnější, ale nepojalo by to tolik diváků.
Jste rád, že jste zde mohl po loňském zranění startovat?
Ano, těšil jsem se. Možná to bylo naposledy, těžko říct. Pokud se v létě nedostanu na mistrovství Evropy, asi to bude konečná. Pokud se dostanu, budu nejspíš uvažovat o dalším skákání.
ME v Berlíně je tady hlavní sezonním cílem?
Přesně tak. Na halovém mistrovství světa je limit 233, což je hrozně vysoko. Bude tam rovnou finále s dvanácti závodníky a pro mě je téměř nemyslitelné, abych ten limit během tří týdnů skočil. Na letní mistrovství Evropy je únosnější limit 226, bude to pro mě vrchol sezony.
Kde hledáte ve 33 letech motivaci k dalšímu skákání?
Skákání mě pořád hodně baví, ale už je těžké to tělo přemlouvat. Po ránu mě toho spoustu bolí a trvá, než se rozhýbu. Je to těžší, už zkrátka nejsem tak pružný a mladý, jak jsem býval. Svaly už jsou trošku ztuhlejší a tvrdší, ale věřím, že nějaký hezký úspěch můžu předvést. Třeba na mistrovství Evropy, že bych mohl třeba bojovat o medaili, pokud se zadaří. Potřebuju čas. Vloni jsem skoro nezávodil, chci mít ještě jednu sezonu takovou, abych mohl odejít nějak důstojně. Proto se snažím.
Mnoho vrstevníků ve startovním poli už nemáte, že? Skok vysoký tedy není sportem, který by se dal dělat tak dlouho.
Je to tak. Tomáš Janků si snad ve 33 letech skočil osobní rekord, ale to je takový přírodní úkaz. Já věřím, že se k 230 můžu dostat. Musím si věřit na vyšších výškách. Vloni jsem skákal kulový, snad to letos zvednu.
Skáčete pořád i proto, že nevidíte v Česku svého nástupce?
Vloni vypadalo, že nástupce bude, ale letos má Martin Heindl poraněná záda a je po operaci achilovky. Matyáš Dalecký byl tuším taky na operaci s kotníkem, snad se dá do léta dohromady. Ale bude muset ke svému osobáku něco přidat. Takže jsem pořád nejlepší v republice a skáču. Je mi 33, přes 35 let už to asi nepůjde. Blíží se to ke konci.
Česká atletika prožívá u mužů výškařský útlum. Souhlasíte?
Asi ano, nevím, čím to je. Zase se to překlopilo k holkám, ty skáčou hezky. Míša Hrubá je ve světě špička. Je to jednou tak, jednou tak.
Jak vnímáte nejasnou situaci okolo ruských atletů, kdy někteří závodí pod neutrální vlajkou, jiní mají zákaz?
Je to těžké, jsou všichni bití. Dopingové hříchy byly i u jiných států jako Keňa nebo USA a nejvíce to schytali Rusové. Někteří splňují podmínky WADA a IAAF, mají za sebou kontroly a můžou závodit, jiní čekají. Je to taková divná politika, myslím, že to Rusové schytali za všechny.
Je to téma i mezi závodníky?
Moc to neřešíme. Mnoho Rusů tu teď není, i když ve výšce vždycky bývalo. Ta jejich úroveň je veliká. Někteří sice nezávodí, ale jsou šikovní.
Nedávno se objevila kauza při závodě v Irkutsku, kde se atleti začali s ohlášením příjezdu dopingových komisařů hromadně odhlašovat. Zažil jste někdy něco podobného? Co na to říkáte?
To jsem teda nezažil a nejspíš už ani nezažiju. Jsou nějaké důkazy, že je to řízené státem, ale je to sporné, těžko říct. Možná to časem vyšumí a možná v té době už ani skákat nebudu (úsměv).
Možná největší talentem současnosti je přitom Rus Danil Lysenko. V Třinci skočil počtvrté v lednu přes 235. Jak se vám líbí?
Daří se mu špičkově. Uvidíme, s čím přijde Mutaz Essa Baršim. Tuším, že bude mít první start v Banské Bystrici 6. února. Tam Lysenko nebude a Baršim bude chtít nejlepší světový výkon (237) přetáhnout na svou stranu. Zajímavý bude jejich souboj na HMS v Birminghamu. Lysenko je úžasně vyrovnaný a klidný skokan. Má toho hodně před sebou, určitě je adept na světový rekord. Je mladý, snad se mu nic nestane.
Čím to je, že se na halové mítinky v Česku daří lákat hvězdy jeho formátu? Je lákadlem ta atmosféra, kdy se diváci soustředí na jedinou disciplínu? Není to jako venku na stadionu.
Já myslím, že jinde by se to asi nepodařilo. V Třinci má Beskydská laťka obrovskou tradici a úžasnou podporu diváků. Je až neuvěřitelné, kolik jich přišlo. Říkal jsem si, že když bude přes tři tisíce diváků, bude to opravdu super. A přišlo jich 4 115. Tohle by se podle mě ani v Ostravě nepovedlo. Závodníci to vidí a rádi tady startují.
Je ta atmosféra velkou součástí sportovcova výkonu?
Samozřejmě. Ovlivní to hudba na rozběhu, lidi si stoupají. A když začne hučet celý stadion, je to uprostřed slyšet. Je to pořádný hukot. Mně závod nevyšel, ale byl jsem rád, že Lysenko překonal rekord mítinku. Diváci v Třinci si to opravdu zasloužili.
