Hejnová měla moc velké ambice, myslí si Kratochvílová. A Semenyaová? Běhá skvěle, zlato si zaslouží

České oštěpařské hody, loučení Bolta i polská jízda. Podívejte se na nejlepší fotky atletického MS
Právě skončený atletický šampionát, který hostil Londýn, se do českých kronik zapíše, či spíše zapíchne, hlavně díky kompletní medailové sadě českých oštěpařů.
Jakub Vadlejch a Petr Frydrych zase stříbro a bronz.
Jen kvůli oštěpu ale londýnský šampionát památný nebyl. V Londýně se totiž loučila největší hvězda atletiky poslední dekády, Usain Bolt.
Loučení to bylo hořké. Bolt na stovce prohrál jak s Justinem Gatlinem, tak s Christianem Colemanem a v závěrečné štafetě na 4x100 metrů ho zradil sval. Organizátoři mu dokonce na dráhu přivezli vozíček, ale Bolt svůj poslední velký závod nakonec do cíle s pomocí kolegů z týmu došel.
Foto: Reuters
Jaroslav Pešta Jaroslav Pešta
14. 8. 2017 14:21
Legendární atletka Jarmila Kratochvílová zůstává i po včerejším finále v běhu na 800 metrů na MS v Londýně držitelkou světového rekordu, který časem 1:53,28 vytvořila v roce 1983 v Mnichově. Je to nejstarší platný světový rekord pod širým nebem. V rozhovoru pro Aktuálně.cz se však soustředila především na vystoupení českých atletů na tomto šampionátu. S třemi medailemi a celkem osmi umístěními v bodované tabulce považuje tento výsledek za velice pěkný.

Už 34 let jste držitelkou světového rekordu na 800 metrů. Jak jste prožívala včerejší finále v Londýně, které ovládla Caster Semenyaová?

S mimořádnou pozorností, napětím a trochu i obavami, že Jihoafričanka Semenyaová můj rekord překoná. Viděla jsem každý její letošní závod a také v Londýně dosáhla pěkného času. Za mým rekordem zůstala o více než dvě vteřiny, ale vyhrála zaslouženě.

Jediné české zlato získala oštěpařka Barbora Špotáková. Věřila jste, že vybojuje po deseti letech titul mistryně světa?

Čekala jsem vyrovnanou bitvu, v níž Bára najde cestu na stupně vítězů. Je báječné, že i při mateřských povinnostech a loňské zlomenině nártu jí zase právem patří světový primát. Těšila ji dobrá forma a na svém oblíbeném stadionu sama cítila velkou příležitost. Navíc papírově její největší soupeřka Chorvatka Kolaková, olympijská vítězka z Ria, při svém mládí atmosféru mistrovství světa vůbec nezvládla. Prosadit se nedokázala ani úřadující šampionka Němka Molitorová.

Po druhém zlatém hodu začaly Báru zlobit dvě Číňanky, ale naštěstí se k ní jen přiblížily. Teď se možná začne uvažovat, zda ve své kariéře ve 36 letech bude pokračovat. Myslím si, že rozhodující bude její zdravotní stav. Pokud ji nepřibrzdí nějaké větší zdravotní problémy, tak s vrcholnou atletikou se loučit ještě nebude, což by bylo vynikající.

Další dvě medaile získali zase oštěpaři. Patřili podle vás k favoritům?

Především je úžasné, že se jim to podařilo. Jakub Vadlejch se sice před šampionátem mohl pochlubit pěknými a vyrovnanými výkony, ale také se vědělo, že především Němci Röhler a Vetter na sebe letos upozornili několika hody za hranici 90 metrů a na přední umístění mohlo právem myslet i několik dalších oštěpařů. Jakub však potvrdil, že už je závodníkem světového formátu. Skvělým hodem a osobním rekordem zůstal jen těsně pod bájnou hranicí a pouhých 16 centimetrů za vítězným Vetterem. Skvělá stříbrná příčka.

A pokud jde o Petra Frydrycha, tak jeho vystoupení je bez nadsázky jedním slovem fantazie. Vždyť nominaci na šampionát si vybojoval se štěstím teprve dva dny před její uzávěrkou. Plných sedm let se doslova trápil a najednou se hodně nečekaně z kvalifikace dostal do finále. V něm pak doslova zářil. Forma s nádherným osobním rekordem přišla v pravý čas, doslova v hodině dvanácté.

Na nepopulární čtvrté příčce skončili Tomáš Staněk a Zuzana Hejnová. Jak jste prožívala jejich zklamání?

Není tajemstvím, že medaile se čekala od překážkářky Hejnové. Sama přiznala, že si běžela pro zlato, což byla chyba. V úvodní části finále se nechala strhnout k příliš rychlému tempu a v cílové rovince jí už chyběly síly. Nelze však přehlédnout, že její sezona byla poznamenána nemalými zdravotními komplikacemi a přesto dosáhla časem 54,20 svého letošního maxima. Netajila zklamání, ale potěšilo mě, že už myslí na příští velké závody. Hlavně na mistrovství Evropy, na němž si chce příští rok spravit chuť.

Velkou spokojenost neprožíval z nepopulární čtvrté příčky ani Tomáš Staněk. Bolelo ho, že nepředvedl to, co umí. Já však jeho vystoupení hodnotím jako skvělé, vždyť porazil několik vynikajících koulařů, včetně letošního suveréna Američana Crousera a k bronzu mu chybělo pouhých pět centimetrů. Snad už si za těch několik dní všechno v hlavě srovnal a třeba mu to pomohlo k motivaci do další činnosti.

Do bodované osmičky se vešli ještě tři Češi. Bylo to pro ně maximum, kterého mohli dosáhnout?

Jakub Holuša přiznal, že svého cíle dosáhl už postupem do finále, takže s pátým místem je velice spokojen. Určitě je to velký úspěch, vždyť mezi českými mílaři nemá soupeře, který by ho nutil k lepším výkonům. Potleskem oceňuji i osmou příčku Kateřiny Šafránkové, které ve světových tabulkách patřilo až 21. místo. Stala se první českou kladivářkou, která postoupila do finále mistrovství světa a hodem přes 71 metrů dosáhla svého letošního maxima. Přitom prý ještě loni chodila uklízet a hlídat děti, ale v současných kvalitnějších podmínkách na Dukle je přesvědčena, že v Londýně neřekla ještě své poslední slovo. Její radost z tohoto krásného výsledku je oprávněná.

Na vystoupení desetibojaře Adama Helceleta se výrazně podepsaly až záhadné stíny a světla. První den po stovce a dálce se krčil až na třicáté příčce. Značnou ztrátu aspoň částečně smazal v kouli a výšce, ale ani dvacáté místo nevěstilo nic dobrého. Zato druhý den doslova zářil. Výbornými výkony v disku a hlavně rekordním hodem přes 70 metrů v oštěpu vyskočil až na cennou osmou příčku.

Co byste řekla na adresu atletů, kteří se museli spokojit s pozicí kolem desátého místa?

Dálkař Radek Juška zazářil pěkným výkonem a dokonce prvenstvím v kvalifikaci. Čekala se jeho přítomnost v elitním kvintetu, ale stejně jako u Hejnové, se i u něj potvrdilo, že finále je úplně jiná soutěž. Desátá pozice tohoto halového vicemistra Evropy moc nepotěšila, ale dobře ví o svých rezervách v rychlosti, takže zná i cestu ke zlepšení svých výkonů. Stejnou příčku obsadila Eliška Klučinová v sedmiboji. Ta naopak může být spokojená, v žádné disciplíně nepropadla.V průběhu soutěže byla dokonce i čtvrtá, ale nedávná operace ramene se na ní podepsala, nejvíce v oštěpu. Proto na lepší výsledek asi nemyslela.

Podobné platí i pro jedenáctou výškařku Michaelu Hrubou, která ve svých devatenácti letech stále sbírá potřebné zkušenosti. Je velice důležité, že její výkonnost se ustálila na 190 centimetrech, což je příslib dalšího zlepšování. Za výborné považuji 14. místo Evy Vrabcové v maratonu, který ovládly vytrvalkyně černé pleti. Byl to na této trati její první letošní závod a přitom v něm z Evropanek skončila na skvělé druhé příčce v osobním rekordu pod 2:30 hodiny. Původně jako lyžařka uvažovala o svém čtvrtém startu na zimních olympijských hrách v Koreji, ale s úspěchy na silnici si uvědomila, že na kvalitní přípravu před olympiádou nemá čas. Navíc koncem roku se má zúčastnit renomovaného maratonu v New Yorku.

Nečekala jste víc od čtvrtkaře Pavla Masláka, který je ozdoben tituly halového mistra světa a Evropy a skončil až sedmnáctý?

Ani v Londýně svým nejlepším letošním časem 45,10 nezklamal. Tato disciplína však šla ve světě velice rychle nahoru, konkurence je přímo obrovská. Na první dvě místa v semifinále, která zajišťovala postup, neměl. Pokud jde o jeho nesporné úspěchy v hale, tak tyto šampionáty dost špičkových čtvrtkařů z různých důvodů vynechává, neboť po zimní přípravě ještě nejsou v optimální formě.

Nejpříjemnějším překvapením byl pro vás Frydrych. Kdo vás nejvíce zklamal?

Tyčkař Jan Kudlička, který se na velké závody umí velice dobře připravit. Navíc letos už přešel přes laťku ve výšce 580 centimetrů, takže v Londýně byl hodně zklamaný výkonem 545 centimetrů. Čekala jsem, že za příznivých podmínek bude bojovat o přední umístění a jemu se nepodařilo ani postoupit z kvalifikace. I takové selhání však do sportu patří.

A závěrem: Jak jste s celkovým vysvědčením české výpravy na mistrovství světa spokojena?

Bylo to krásné, zajímavé a pro českou atletiku i velice úspěšné mistrovství. V hodnocení národů skončila Česká republika jedenáctá, jen těsně za Německem. V hodnocení za umístění do osmého místa získala 37 bodů, což je o 23 víc, než na posledním šampionátu v Pekingu, kde se o jedinou medailovou radost zasloužila Hejnová. Některým atletům se možná podle jejich představ nedařilo, ale za úspěch lze považovat už samotnou nominaci na vrcholnou událost roku. Několik mladých atletů pak mělo možnost v souboji se špičkovými atlety nasbírat velice cenné zkušenosti.

 

Právě se děje

Další zprávy