Někdejší vícebojařka Špotáková se poprvé jako oštěpařka představila na mistrovství Evropy 2002 v Mnichově. Tam se letos - už jako trojnásobná mistryně světa a majitelka dalších medailí z vrcholných akcí - po dvaceti letech vrátila a v dramatickém finále vybojovala posledním pokusem bronz. Ten s ní oslavili i partner Lukáš a oba synové, devítiletý Janek a čtyřletý Darek.
"Každá pohádka má svůj konec a tahle pohádka má nádherný happy end," poznamenala Špotáková na setkání s novináři v restauraci U Pinkasů, kde slavila své medaile.
Triumfovala na olympijských hrách v Pekingu 2008 a Londýně 2012. V roce 2016 přidala na hrách v Riu de Janeiro bronz a po druhé mateřské pauze se chtěla loučit na olympiádě v Tokiu. Ta byla kvůli koronaviru o rok odložena a nakonec se konala v bublině bez diváků, takže Špotáková postrádala olympijskou atmosféru a vypadla v kvalifikaci.
Atletickou kariéru si o další rok prodloužila a bezprostředně po evropském úspěchu si nebyla jistá, jak se svou budoucností naloží. Nakonec se rozhodla pro odchod z vrcholné scény. V pokročilém sportovním věku už je pro ni příprava náročná. "Tělo už si stěžuje. Nějakou dobu mi nadává, že bych se k němu měla chovat líp," řekla. Trénink už byl bojem o to, aby se udržela zdravá.
Ve čtvrtek v Curychu se jí při rozcvičení ozvala achilovka, takže nemohla podat maximální výkon. "Byla jsem naštvaná. Říkala jsem si, proč se mi to muselo stát před posledním závodem. Zase bez nohy 59 metrů docela jde," poznamenala.
Nyní se chystá věnovat rodině a pracovat na Dukle s mladými atlety.
Zlatý hod Barbory Špotákové ve finále olympiády v Pekingu nezapomenutelně zvěčnil finský komentátor a jeho emotivní výkřiky pitkälle! pitkälle! (finsky "dále").
