reklama
 
 

V patnácti poráží na čtvrtce dospělé. Nad mistryní světa Malíkovou kroutila hlavou i Hejnová

3. 9. 2017
Běžkyně Barbora Malíková je už v patnácti letech velkým příslibem české atletiky. Opavská závodnice ovládla v letošní sezoně na hladké čtvrtce republikový šampionát dospělých a na MS U18 v Keni zlomila časem 52,74 národní dorostenecký rekord. "Lepší už to ani být nemohlo, čas stanovený pro tuhle sezonu jsem překonala o sekundu a půl," prozradila v rozhovoru pro Aktuálně.cz čerstvá absolventka základní školy a nadaná výtvarnice. "Baruška přišla jako zakřiknutá dívenka, ale změnila se," vypráví trenérka Jana Gellnerová.

Opava - V příjemném areálu opavského atletického stadionu se střídají novináři se zástupci televize. Důvod? Barbora Malíková, patnáctiletá slečna se zálibou v rýsování, která má za sebou již v útlém věku skvělé výsledky. "Je toho dost, musíme přizpůsobovat trénink i výjezdy," říká o zvýšeném zájmu o svou svěřenkyni trenérka Jana Gellnerová.

Není se co divit, Zuzana Hejnová označila talentovanou běžkyni z Opavy za přírodní úkaz, poté co Malíková vyhrála čtyřstovku na republikovém šampionátu dospělých v Třinci, získala titul dorostenecké mistryně světa v Keni nebo skončila stříbrná na Evropském festivalu mládeže v Györu.

Jste čerstvou absolventkou základní školy. Jak jste si užila letní prázdniny? Kolik času vám sebraly tréninky a závody?

Barbora Malíková (BM): Měla jsem spoustu tréninků a závodů. Stihla jsem i dovolenou, ale na kamarády už mi tolik času nezbylo. Samozřejmě jsem ale ráda, že jsem měla prázdniny vyplněné aktivitou, která mě baví. O prázdninách jsem měla čtyři až pět tréninků týdně, vždycky to bylo o přípravě před závody a pak o regeneraci.

V červenci jste se stala v Nairobi dorosteneckou mistryní světa v běhu na 400 metrů. Už jste dokázala pořádně vstřebat zážitky a úspěch?

BM: Určitě už jsem to vítězství naplno docenila. Je to obrovský úspěch, za který jsem strašně ráda.

Zvykly jste si na větší mediální zájem?

Jana Gellnerová (JG): Je toho dost. Musíme tomu přizpůsobovat i trénink a výjezdy.

BM: Navíc já a rozhovory. To je kategorie sama pro sebe (smích).

JG: Ale ne, Bára už to zvládá krásně. Zpočátku z toho byla vyděšená, když přišly první velké úspěchy v hale. Halovou sezonu ani nechtěla jít, říkala, že ji vynecháme. Naštěstí jsme to neudělaly a úspěchy se dostavily.

Na MS jste po finále musela dát i rozhovor v angličtině…

BM: Myslím, že tohle zrovna byla tragédie (úsměv). Bylo to hned po doběhu, kdy neumím pořádně mluvit ani česky, natož anglicky. A na otázku Jak se cítíte? umí hned po závodě dobře odpovědět málokdo.

Do Keni jste odlétaly s medailovými ambicemi. Nemusela jste svou svěřenkyni trochu krotit?

JG: To ne. Ona je skromná, a ještě vždycky řekne, že nemáme natrénováno. To je její. Ale stanovily jsme si cíl, za který jsem považovala pokoření českého rekordu. Bára tomu nechtěla věřit a nakonec zaběhla ještě rychleji, než jsem si přála.

BM: Nemám rychlost, nemám natrénováno, je to tak (smích). Zaběhla jsem závod v čase 52,74, o sekundu a půl rychleji, než jsem pro tuto sezonu chtěla.

Vyhrála jste v Nairobi všechny závody od rozběhu až po finále. Co všechno se muselo k tak skvělému výsledku sejít?

BM: Měla jsem kolem sebe suprové lidi, kteří si pomáhali navzájem. Ať už trenérka, fyzioterapeutka anebo doktor. Sedla mi rozcvička, počasí a povrch na hlavním i vedlejším stadionu. Lepší už to být ani nemohlo.

Vítězný závod Barbory Malíkové na dorosteneckém MS 2017 v Nairobi a nový dorostenecký rekord České republiky v hodnotě 52,74 sekundy:

🇰🇪 Kdo neviděl, nechť zíra 😲... suverénní výkon Báry Malíkové a zlatá radost! 🥇💪🇨🇿

Zveřejnil(a) Jsem Atlet dne 14. Červenec 2017

Ve finále byly včetně vás jen dvě Evropanky. Všimla jste si toho, nezalekla jste se trochu přesily závodnic z dalších kontinentů?

BM: Moc jsem se o to nezajímala. Nekoukala jsem se na jejich časy z rozběhů, osobní rekordy nebo z jakých jsou zemí. Věděla jsem, že mám před sebou rychlou soupeřku, a té jsem se chtěla držet.

Závod jste hlavně zvládla skvěle takticky a po vyrovnané třístovce jste ve finiši soupeřky smázla…

JG: Určily jsme si, jak poběží, a vyšlo to. Všichni zpočátku hleděli a ptali se mě, co to dělá. Odpovídala jsem, že jde stupňovaně, ať se nebojí, že její čas přijde.

BM: Hodně čtvrtkařů běhá tak, že první dvoustovku napálí a pak už to nějak doumírá do konce. Já to mám opačně. Trvá to, než se rozběhnu.

Jak se vám v Keni líbilo, pokud se nebudeme bavit o stadionu, o atletice? Na takové místo se člověk jen tak nepodívá…

JG: Moc jsme toho nepoznaly, hlavně z bezpečnostních důvodů. MS se konalo v oblasti univerzity Kenyatta, na předměstí. Ovál byl ohraničen betonem, všude bylo spoustu bran a kontrol. Bylo nám doporučeno, ať raději nechodíme do centra Nairobi. Náš areál hlídalo hodně vojáků, ale uvnitř jsme viděli třeba čtyřleté školní děti ve stejnokrojích…

BM: Za stadionem byla vytvořená vesnička, kam jsme si mohly zajít a něco nakoupit.

V červenci jste se účastnila ještě Evropského festivalu mládeže v Györu, kde jste skončila druhá. Jak jste brala toto umístění?

BM: Nejdříve jsem to moc nebrala, ale když jsem si uvědomila, co všechno jsem v sezoně absolvovala a kolik muselo mé tělo vydržet, tak to snad ani lépe dopadnout nemohlo. Nabrala jsem tam další zkušenosti, a o to v téhle kategorii především jde.

Ještě se vraťme k republikovému šampionátu dospělých v Třinci, který jste vyhrála v 15 letech. To zní až neuvěřitelně…

BM: Už předtím jsem byla druhá na mistrovství republiky dospělých v hale, čehož jsem si napoprvé vážila asi více. Samozřejmě jsem byla ráda i za tuto výhru, ale v mém závodě nebyly takové hvězdy jako Zuzana Hejnová, Denisa Rosolová nebo Marcela Pírková.

JG: Hejnová tam běžela dvoustovku a také ještě nijak nevynikala, teprve se dostávala do formy před Londýnem. Je tam hodně aspektů, do kterých my nevidíme. Bára měla u ostatních děvčat konkurenci, ale ukázala, že skutečně patří mezi nejlepší i mezi ženami.

Jsou Zuzana Hejnová s Denisou Rosolovou vašimi vzory?

BM: Já přímo nemám žádný vzor. Dívám se na styly běhání, časy, ale jednoho nebo dva vzory nemám. Proti Denise jsem závodila minulý rok na baráži o extraligu a byla jsem na společných závodech i se Zuzanou, ale neběžela jsem s ní.

JG: To byla Bára o rok mladší a viděla jsem, že z nich byla roztřepaná. Ještě neměla sebevědomí na takové úrovni, kde by mělo být.

Bavili jsme se o překážkářkách, zatímco vy kombinujete čtvrtku spíše s půlkou nebo dvoustovkou. Nezkoušíte běh přes překážky?

BM: Já bych třeba ráda běhala překážky, ale bojím se jich. Mám z nich blok, zkoušeli jsme to ještě v mladším žactvu, ale asi to nepůjde. Osmistovku chodím, jenže v lásce ji zrovna nemám.

JG: Baruška musí dostat do hlavy, že bude tu osmistovku chtít běhat, že na to má. Musí se k tomu sama dostat, na kratší tratě ji nepouštím ráda, protože má slabší startovní reakci. Zůstaneme u čtvrtky, na půlku máme ještě čas.

Nejde si nevšimnout spousty náramků na vaší ruce. To jsou talismany?

BM: Dá se to tak říct. Při závodění mi nevadí, naopak když jsem si je jednou sundala, měla jsem takový divný pocit. Lidi si zvykli, že to ke mně patří. Teď mám i náramek s keňskými barvami, náramek proti dopingu a další od kamarádů.

Kdy jste poznala, že máte pod rukama takový talent? 

JG: Spoustu lidí si myslí, že jsem to viděla hned, ale není to pravda. Baruška přišla jako útlounká dívenka s brejličkami, moc nemluvila, byla až trochu zakřiknutá. Ale dívala se kolem sebe, vnímala a rostla. Větší zlom přišel v roce 2015, kdy už jsem poznala, že toho můžeme hodně dosáhnout.

Přechod ze základní školy na střední bývá pro dospívající složitým obdobím. Projevuje se někdy puberta?

JG: Základem je výborná spolupráce s rodiči a hlavně Baruška chce. Puberta se samozřejmě občas projeví, ale to musí být, to k tomu patří. Kdyby to tam nebylo, nic by nedokázala. Musí být takový rvavý typ.

BM: Někdy se musím do tréninku trochu nutit, třeba když jdeme běhat kopečky (smích). Ale samozřejmě vím, že i tohle je nutné.

Vedle atletiky se úspěšně věnujete také výtvarné výchově a rýsování, jak to zvládáte skloubit dohromady?

BM: Odmalička jsem chodila na keramiku a později jsme se s rodiči domluvili, že se tomu začnu věnovat všestranněji, aby se to dalo využít i na střední školu. No a teď jsem se dostala na střední na architekturu. Vedle atletiky stíhám jednou týdně zaskočit i na uměleckou školu.

Vidíte svou budoucnost v architektuře?

BM: Atletika a architektura jsou teď dvě hlavní věci, kterým se věnuji. Uvidíme časem, možná k tomu ještě něco přibude.

Zpět k atletice. Jaké jsou teď vaše nejbližší cíle?

JG: Budeme pozvolna pokračovat, všeho s mírou. Uvidíme, jak se Bára vyrovná s novou školou a dále si budeme stanovovat cíle. Letos jsme si splnily časový cíl na osmistovce, čtvrtku jsme o hodně překonaly. Bára si vyzkoušela velkou zátěž a zvládla to krásně. Náročné jsou přelety, přejezdy, na festivalu v Györu byly až do noci různé akce, bylo hrozné vedro. Je to jedno s druhým.

BM: Ještě jsme si cíle nedávaly, budeme se soustředit na mistrovství republiky. Dále bude ještě mistrovství Evropy dorostenců, ale konkrétní cíle si určíme až v říjnu po skončení této sezony.

autor: Ondřej Zoubek | 3. 9. 2017

Související

    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama