Londýn, Praha - Nenajdete na světě dva jiné národní ragbyové týmy, které by spolu sehráli více zápasů. Ten, který vypukne v sobotu v pět hodin odpoledne na londýnském stadionu Twickenham, bude už sto padesátý šestý.

Utkají se dva dvojnásobní mistři světa. První a druhý tým světového žebříčku. All Blacks proti Wallabies.

Finále MS ragby sledujte živě dnes od 17:00 živě ZDE

Finále letošního světového šampionátu nemohlo mít lepší obsazení, pokud samozřejmě nefandíte někomu jinému. Pak si ale zase můžete zápas vychutnat v úplném klidu. Bude to stát za to. Zápas, který - jak se s oblibou ve sportovní žurnalistice říká - přepíše dějiny, bude na stadionu sledovat 82 tisíc lidí a desítky milionů u televize po celém světě. V Česku máte šanci na programu ČT Sport. A je skoro jisté, že takový zápas další čtyři roky zase neuvidíte.

Poprvé spolu ve finále

Abychom tedy nejdřív vysvětlily ty přepsané dějiny. Jeden ze soupeřů se jako první národní ragbyový tým stane potřetí v historii mistrem světa. A pokud zvítězí Nový Zéland, bude to zároveň poprvé, kdy nějaká země obhájí titul z předchozího šampionátu.

All Blacks vyhráli turnaj na domácí půdě před čtyřmi lety, po nečekaně dramatickém finále s Francií, kterou přemohli o jediný bod 8:7. Novozélanďané čekali na druhý titul dlouhých 24 let, poprvé ho získali hned na historicky prvním šampionátu v roce 1987. Rovněž doma, taky na stadionu Ellis Park v Aucklandu a zase po finále s Francií.

Australské tituly pocházejí už z 90. let - a pozor, oba si Wallabies přivezli z britských ostrovů. Ten první, roku 1991, dokonce z Twickenhamu a druhý o osm let později, kdy se finále hrálo ve velšském Cardiffu.

Vlastně je trochu zvláštní, že tihle ragbyoví giganti na sebe nikdy ve finále mistrovství světa nenarazili. (Mimochodem, je to teprve podruhé, kdy se ve finále střetnou dva týmy ze stejné polokoule. Po dvaceti letech, poprvé se to stalo v roce 1995, kdy Jižní Afrika porazila Nový Zéland 15:12.) Na šampionátech se potkali třikrát.

Dvakrát byli úspěšnější Wallabies, v semifinále let 1991 a 2003, před čtyřmi lety ve stejné fázi turnaje zvítězili All Blacks. Tyhle výsledky popírají celkovou statistiku, která docela jednoznačně favorizuje All Blacks. Z oněch 155 zápasů, které se hrají už od roku 1903, zvítězili ve 105 zápasech, Australané pouze ve 42.

Rozhodnou kopy. Nebo něco jiného

Před tímhle finále je proto patrně nejjistější uchýlit se k další staré sportovní moudrosti: favorit se hledá těžko. I když přece jen, menším překvapením by bylo vítězství All Blacks, protože v každém zápase, který hrají, je jejich vítězství menším překvapením. Respektive není vůbec žádným překvapením. Jenže Australané už letos All Blacks jednou porazili (poprvé po čtyřech letech) a tak by ani jejich sobotní triumf nebyl úplnou senzací.

"Nový Zéland je velmi silný mentálně, Australané jsou pro ně tradiční soupeř, na kterého umějí zahrát," říká Martin Kafka, bývalý český reprezentant a trenér národního týmu. "Jenže Australané hrají na šampionátu ve velké formě. A chvílemi se mi zdá, že jsou schopni hrát kreativněji, že mají více možností, jak hrát s míčem a v soubojích jeden na jednoho jsou na tom trochu líp."

A taky další bývalý reprezentant Antonín Brabec, dnes sportovní ředitel České ragbyové unie, vidí zápas jako úplně otevřenou záležitost: "Může rozhodnout několik maličkostí, někdo se může zranit, jako na předchozích šampionátech, kdy se Novému Zélandu zranili útoková spojka či kopáč. A náhradní útoková spojka Australanů Ashley Cooper přece jen nemá takovou formu. Kopy, ať už trestné nebo ze hry, obvykle vyrovnané zápasy rozhodují."

Třeba jako finále let 2003 a 2011, kdy oba soupeři (Austrálie a Anglie, respektive Nový Zéland a Austrálie) položili vždy stejný počet pětek - jednu. Anebo i před osmi lety, při finále Jižní Afrika - Anglie, kdy jsme neviděli pětku vůbec žádnou.

Oba týmy mají skvělé kopáče: All Blacks Dana Cartera, vůbec nejlépe bodujícího hráče ragbyové historie a Wallabies Bernarda Foleyho, který na tomhle mistrovství předvedl možná vůbec nejlepší individuální výkon, když osobně 28 body deklasoval domácí Anglii a poslal jejich hráče už po základní skupině domů k televizorům.

A mimochodem, pokud by pokračoval trend neustále se snižujícího počtu bodů ve finálových zápasech, můžeme se také v sobotu dočkat výsledku 6:3.

Souboje titánů

Podle Martina Kafky bude pro vývoj zápasu klíčový souboj třetích řad, tedy hráčů s čísly 6 až 8. A tady najdeme v obou sestavách plejery absolutní světové špičky, možná nejlepší na svých postech.

Zvlášť duel kapitána All Blacks a možná vůbec nejslavnější novozélandského ragbisty všech dob Richieho McCawa a australské superhvězdy Davida Pococka bude velkolepý... "Oba hrají velmi podobným agresivním stylem, na samé hraně pravidel," říká Kafka. "Ale ani jeden z nich nechtějí při hře ublížit nebo někoho zranit."

Těch soubojů, které vás zvednou z křesla, ale bude jistě víc. Kdo by se netěšil, až se potkají třeba křídla Julian Savea a Nehe Milner - Skuddr z All Blacks se svými protějšky Adamem Ashley - Cooperem a Drew Mitchelem? Tříčtvrtky Ma´a Nonu a Matt Giteau? Mlýnové spojky Aaron Smith a Will Genia? Co víc byste chtěli?

Jisté také je, že tímhle zápasem něco velkého ve světovém ragby končí. Konkrétně jedna desetiletá éra, v níž se pro většinu světa slovo "ragby" spojovalo skoro automaticky s All Blacks a jmény jejich dvou největších hvězd: Richieho McCawa a Dana Cartera. Pro oba mistry světa z roku 2011 je to poslední zápas za národní tým.

Novozélandský playboy Carter odchází po turnaji do francouzského Racingu Metro, aby se s platem 1,5 milionu eur stal nejlépe vydělávajícím ragbistou světa. A přesun do Evropy také znamená pro třiatřicetiletou legendu automatický konec v týmu All Blacks.

A pro Richieho McCawa, trojnásobného nejlepšího ragbistu světa, který jako kapitán vedl All Blacks téměř deset let, může být sobotní finále, 147. zápas za All Blacks (žádný ragbista nehrál za svou zemi častěji) vůbec posledním zápasem v jeho kariéře. I když to McCaw, jemuž bude na Silvestra 35 let, ještě oficiálně neoznámil a definitivně se hodlá rozhodnout až po šampionátu, novozélandský tisk to bere za hotovou věc: Richie se loučí. A s ním další velká jména All Blacks: Conrad Smith, Tony Woodcock, Ma´a Nonu a Keven Mealamu opuštějí tým, který v čase ragbyového boomu posledních let přitáhl k tomuhle sportu miliony fanoušků po celém světě. A také v Česku.

Zbývá poslední krok. V sobotu po sedmé večer, pokud se nebude prodlužovat, předá princ William Pohár Webba Ellise kapitánovi mistrů světa pro rok 2015. Nejlepší šampionát v historii skončí. U toho prostě nelze chybět.