Reklama
Reklama

Vyhrál olympijský duch, nakazil nás, jásal šampion. Connor? Už nikdy si nekoupí drink

Hokejový svět čekal 12 let na olympiádu s nejlepšími hráči planety a v milánském finále se dočkal vskutku famózní tečky. Kanaďané s Američany předvedli bitvu jako řemen. Kdo ji sledoval, musel být do hry vtažený na každé jedno střídání. Vítězně z ní odešly Spojené státy.

Americký hokejista Dylan Larkin oslavuje milánský olympijský triumf.
Americký hokejista Dylan Larkin oslavuje milánský olympijský triumf.Foto: Reuters
Reklama

Od našeho zpravodaje v Itálii - Vloni na jaře vyhráli Američané po 65 letech mistrovství světa. A po vítězství 2:1 v prodloužení proti Kanadě jsou nyní po 46 letech i olympijskými vítězi.

"Je to neuvěřitelné. Mít zlatou medaili po takovém zápase, to je nejlepší pocit, jaký jsem v hokeji zažil. Vyhrát s touhle skupinou kluků, všichni jsme si zasloužili,“ vyprávěl útočník Dylan Larkin.

V prodloužení byl jedním ze tří amerických hráčů, kteří byli u vítězné branky.

Brankář Connor Hellebuyck si poradil s nájezdem jmenovce Connora McDavida ze strany a Američané vyrazili dopředu. Cale Makar uprostřed prohrál důležitý souboj, Zach Werenski o chvíli později přihrál Jacku Hughesovi, a ten rozhodl.

Reklama
Reklama

"Prostě ten puk chtěl a zatraceně, uklidil ho do brány. To superhvězdy v takový moment dělají,“ říkal zaníceně Larkin a k dobru přidal, jak se v tu chvíli na ledě choval on.

"Když se podíváte na video, uvidíte, že už jsem se točil zpátky dozadu. To je rozdíl mezi hráči, když jeden z nich v takovém zlomovém momentu chce dostat puk na hůl,“ smál se.

Střelec Hughes přitom prošel na konci finále zajímavou emotivní sinusoidou.

V 54. minutě ho do obličeje trefil vysokou holí Kanaďan Sam Bennett a byl vyloučen na čtyři minuty. Jenže Američané přesilovku za stavu 1:1 nevyužili, navíc v 57. minutě fauloval vysokou holí naopak Hughes.

Reklama
Reklama

Trnul na trestné lavici, aby nerozhodli Kanaďané. Nestalo se, a hrdinou byl nakonec Hughes.

"Moment, kdy rozhodl, se mnou zůstane do konce života,“ rozplýval se Larkin. Všichni Američané byli vmžiku na ledě, nad nimi poletovaly helmy a hokejky.

Co jim pomohlo strhnout bitvu velmocí na jejich stranu? Podle Larkina se na týmu podepsaly zážitky z celé olympiády.

"Dnes jsme všichni v týmu měli olympijský duch. A když reprezentujete Spojené státy, tohle je strašně mocná věc,“ začal útočník, který už šestým rokem šéfuje jako kapitán Detroitu.

Reklama
Reklama

"Spoustu jsme toho prožili v olympijské vesnici. Když máte možnost mluvit s nejlepšími sportovci světa, nakazí vás to. A my Američané máme nejlepší krasobruslaře, nejlepší rychlobruslaře. Vítězná mentalita je hrozně nakažlivá a nám tohle pomohlo,“ pokračoval Larkin.

Jestli v tom byla skrytá i narážka na Kanaďany, kteří se z olympijské vesnice zkraje her přesunuli na hotel? Kdoví.

I Larkin ale musel uznat, že v základní hrací době finále měl k vítězství blíže soupeř. Kanada rivala přestřílela, měla několik tutových šancí. Většinu ovšem zastavil gólman Hellebuyck, vytáhl 41 zákroků.

"Ten kluk by si už v Michiganu nikdy neměl sám koupit drink,“ zasmál se Larkin s odkazem na stát, odkud Hellebuyck pochází.

Reklama
Reklama

V zámoří chytá dlouhé roky za Winnipeg, třikrát získal Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře NHL a před 11 lety vychytal nulu proti Česku v duelu o bronz na mistrovství světa v Praze.

Velkého týmového triumfu se však 32letý brankář dočkal až v Miláně.

"Je mi jasné, že náš zlatý gól uvidím mnohokrát. Ale mnohem více času mi sebere prohlídnout si, kolik šancí Kanaďané nedali,“ kroutil hlavou Larkin.

Ve druhé třetině jel proti Hellebuyckovi v samostatném úniku McDavid, ve třetí části zase hokejkou zázračně vyrazil šanci Devona Toewse a vychytal nájezd Macklina Celebriniho.

Reklama
Reklama

Pomohlo mu i štěstí, když Nathan MacKinnon minul prázdnou bránu. Na kanonýra jeho poměrů nepochopitelně.

Při zlatých oslavách potom Američané stejně jako vloni na MS ve Stockholmu vytáhli dres s číslem 13 a jmenovkou Gaudreau.

Připomněli tak útočníka Johnnyho Gaudreaua a jeho bratra Matthewa, které v srpnu 2024 usmrtil opilý řidič. Johnny byl duší amerického týmu, reprezentoval na pěti světových šampionátech.

Trenér Mike Sullivan podotkl, že by jistě nechyběl ani ve výběru pro milánskou olympiádu.

Reklama
Reklama

"Johnny a Matty by tady měli být. Pořád je to naše největší ztráta - amerického hokeje i nás všech. Nějakým způsobem jsou ale stále s námi a byli i součástí toho gólu. Strašně nám chybí, oslavíme to i s nimi,“ poznamenal Larkin.

Reklama
Reklama
Reklama