Video ve fotbale není transparentní. Učte se od pozemních hokejistů, říká rozhodčí

Miroslav Harnoch Miroslav Harnoch
20. 7. 2020 11:04
Jeho maminka ještě pod jménem Alena Kyselicová přivezla stříbrnou medaili z olympijských her jako pozemní hokejistka. Jakub Mejzlík přesto do 25 let pobíhal po fotbalových trávnících a v mládežnické reprezentaci se potkal třeba s Petrem Čechem nebo Milanem Barošem. Nakonec si ale splnil sen a v rozhovoru pro Aktuálně.cz se mohl rozpovídat o tom, jak pojede na hry do Tokia jako sudí pozemářů.

Maminka hrála a trénovala pozemní hokej, hrají ho i obě vaše sestry, proč to vás minulo?

Protože tatínek byl fotbalista. Naši mi říkají, že k fotbalu mě to táhlo odmalička. Navíc pozemák začaly hrát ségry a trénovali jsme vlastně vedle sebe. Fotbal jsme kopali na Slavii a o padesát metrů výš bylo hřiště na pozemák a tam jsem utíkal se jen tak odreagovat s kamarády. Pak jsem se dostal do fotbalového béčka Slavie, hráli jsme na starém dřevěném Edenu a zažil jsem nejlepší léta. 

A nemrzelo mamku, že jste zvolil jinou cestu?

Myslím, že ne. Nebo aspoň podle toho, co mi říkala. Byl jsem nezlomný v tom rozhodnutí hrát fotbal. Nemohla s tím moc udělat.

Navíc jste pařil mezi talentované beky, zahrál jste si i v mládežnických reprezentacích, že?

To už je před mnoha lety a mnoha kily. Prošel jsem si kategoriemi od 15 do 18 let. Bylo to fajn, fotbal mi toho dal spoustu, naučil jsem se fungovat v kolektivu. 

Adéla Mejzlíková, Alena Mejzlíková, Tereza Mejzlíková
Adéla Mejzlíková, Alena Mejzlíková, Tereza Mejzlíková | Foto: ČTK

Co jste tam měl za spoluhráče?

Jako ročník 81 jsem tam měl Petra Čecha, Milana Baroše nebo Tomáše Hübschmana. Na Slavii jsem hrál zase s tehdy mladšíma klukama Lukášem Váchou, Tomášem Necidem. Byla to fajn parta dobrých kluků. 

Bylo na nich vidět, že to dotáhnou dál než vy?

Určitě, pro ně byl fotbal všechno, pro mě asi jen do dvaceti let. Poslední rok, kdy mě fotbal ještě bavil, byl ve druhé lize na Xaverově, kde nás trénoval Luděk Klusáček, tam se nás sešlo dost vysokoškoláků, to mě bavilo, byla dobrá atmosféra v týmu. V nějakých 25 letech jsem zjistil, že vášeň z fotbalu vyprchává a hraju ho jen ze setrvačnosti, pro peníze. Takže nakonec bylo snadné skončit. Poznal jsem, že už se lepšit nebudu a bylo lepší to odpískat.

A šel jste pískat… Ale tedy pozemní hokej, pořád ve vás hořela ta touha dostat se na olympiádu, když jste o ní slyšel od maminky básnit?

Samozřejmě, i se to nabízí. Když máte v rodině takovou zkušenost, dotkne se vás to. Pro mě v pozemáku nikdy nebude víc mistrovství světa než olympiáda.  Všechny tyhle multisportovní akce jsou skvělé ozvláštnění. Zažil jsem už univerziádu, která byla v Kazani pojata velkolepě, a myslím, že olympiádu v Tokiu, pokud tedy nakonec bude, si užiju ještě víc.

Vy jste byl blízko splnění olympijského snu už před čtyřmi roky v Riu, proč to nakonec nevyšlo?

Naši mě vyrobila tak, že jsem víc svalový typ než atletický. Navíc se projevil i konec s fotbalem. Byl jsem zvyklý na nějakou činnost dvakrát denně a přešel jsem do byznysu, kde není tolik času na těle pracovat. Musel jsem tedy v dalším olympijském cyklu zapracovat na váze a teď si to konečně nějak sedlo. Loni před mistrovstvím Evropy, kde se o účasti na olympiádě rozhodovalo, jsem si dal trochu drastičtější program a zabralo to.

Takže dieta?

Bylo to hrozný, jsem požitkář, rád vařím a jím, takže to není vůbec jednoduchý. Ale když má člověk sen a ví, že jedna z těch věcí, které mu vyčítají, je to, jak v televizi vypadá, musí na tom zapracovat. Světová organizace pozemního hokeje razí teorii, že bychom my rozhodčí měli vypadat stejně jako ti hráči. Což je ale zvláštní, protože my jsme amatéři, zatímco většina kluků tam jsou profíci, kteří mají nastavený režim jako největší fotbalové hvězdy. My to děláme ve svém volnu. Ale všechno jde, když se chce.

Takže na rozhodcovství ještě doplácíte?

Máme hrazenou cestu, tedy letenku, ubytování, dostáváme diety na jídlo, ale jinak je to prostě hobby. Zaznívají hlasy, že by se z nás měli stát alespoň poloprofíci, ale zatím je to nastavené takhle. Věřím, že se to v následujících pěti letech změní.

Jak to bude v Tokiu? 

Už teď víme, že dostaneme sto dolarů na den, ale co vím, tak to bude oříšek. Dát si oběd a večeři za tuhle cenu bude dost výzva. Ale nechci, aby to vyznělo špatně. Musíme pro ten sen něco obětovat. 

Čím se tedy živíte?

Jsem manažer golfového hřiště na Zbraslavi. Je to práce, která mě ohromně baví, pořád jsem ve sportovním prostředí. Navíc mi umožňuje cestovat po světě. Mám na starosti hlavně marketing a obchod, tak se spousta úkolů dá řešit i přes internet. Ale nemohl bych cestovat, kdybych neměl úžasnou ženu, rodinu a babičky, ségry, které pohlídají malého synka Jonáše. 

Když si v Tokiu splníte olympijský sen, na co pomýšlíte dál?

Chtěl bych olympiád zvládnout víc. Chci, aby můj vrchol byl na hrách v Los Angeles, kde by mi bylo 47 let. A tam pískat finále. Teď si jedu olympiádu oťukat, byl bych rád za semifinále, ale není to jen o těch výsledcích. Už tak je zázrak, že někdo ze země, kde je asi tři nebo čtyři tisíce pozemních hokejistů se dostane takhle daleko.

V pozemním hokeji se čile využívá video při rozhodování o klíčových situacích hry, taky zažíváte kritiku podobnou té ve fotbale?

U nás ne. Jsem moc rád za to, jak se video v pozemáku využívá. Je stoprocentně nejdál ze všech sportů, kde ho rozhodčí využívají. Určitě to k nám patří, protože míček tu lítá tak rychle, že nemám šanci kolikrát postřehnout, co se stalo. Ve fotbale je to zvláštní, nechytili to za správný konec.

V čem?

V pozemáku máme možnost, že si sám hráč může vzít challenge, jako je to v tenise, když se mu něco nezdá. Má jen jednu a když má pravdu, ta možnost mu zůstane i dál v zápase. Máme videorozhodčího každý zápas, který sedí v přenosovém voze a všichni na hřišti na velkoplošné obrazovce vidí, které záběry on zrovna prohlíží a podle čeho se rozhoduje. Všechno je transparentní.

A vy sám se tedy můžete podle videa rozhodnout?

Ne. Veškerá zodpovědnost je na videorozhodčím, nemůže se stát, že videorozhodčí řekne, jako to bylo u Martina Frýdka ve finále českého fotbalového poháru, že za jeho faul má přijít červená, pak ale přiběhne sudí Královec a řekne, ´za mě žlutá´. Tohle vyvolává jen zbytečné emoce. 

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 3 minutami

Cena emisních povolenek v EU se vyšplhala na rekordních 99,22 eura za tunu

Cena emisních povolenek v EU se vyšplhala na rekordních 99,22 eura za tunu. Problémy s dodávkami plynu totiž vedou k většímu využívání uhlí.

Zdroj: ČTK
před 4 minutami

Řetězec kin Cineworld se chystá vyhlásit bankrot. Působí i v Česku

Britská společnost Cineworld Group, která je druhým největším provozovatelem kin na světě, se chystá v příštích týdnech vyhlásit bankrot. Informoval o tom dnes list The Wall Street Journal (WSJ), který se odvolává na zdroje obeznámené se situací. Cineworld prostřednictvím divize Cinema City působí také v České republice.

Zdroje uvedly, že firma si kvůli chystanému vyhlášení bankrotu najala právníky ze společnosti Kirkland & Ellis a poradce ze společnosti AlixPartners. Podle zdrojů se předpokládá, že Cineworld požádá o ochranu před věřiteli ve Spojených státech, kde v roce 2018 koupil řetězec kin Regal. Firma zvažuje také insolvenční řízení v Británii, uvádí s odvoláním na zdroje WSJ.

Cineworld ve středu uvedl, že navzdory postupnému růstu poptávky z útlumu způsobeného pandemií covidu-19 zaostává návštěvnost kin za očekáváním, a to v důsledku omezené nabídky filmů. Firma nyní zkoumá své strategické možnosti, včetně případné restrukturalizace dluhu, která by pravděpodobně vedla k výraznému snížení podílů stávajících akcionářů.

Zdroj: ČTK
před 28 minutami

Český čtyřkajak byl na kilometru na ME pátý

Čtyřkajak Tomáš Sobíšek, Michal Kulich, Vilém Kukačka, Martin Sobíšek obsadil ve finále mistrovství světa rychlostních kanoistů v Mnichově páté místo na kilometrové trati a postaral se o nejlepší český výsledek v dnešních bojích o medaile. Neolympijskou disciplínu ovládli domácí Němci, za kterými česká posádka zaostala téměř o pět sekund.

"Finále hodnotím kladně, jelo se nám super. Byl to náš první kilák, takže jsme úplně nevěděli, co od toho čekat. Předjely nás lodě se zkušenými kajakáři, takže si myslím, že to dopadlo dobře," řekl Tomáš Sobíšek.

Sedmý skončil na pětistovce kajakář Jakub Zavřel a na kilometru deblkajak Eliška Betlachová, Adéla Házová. Kanoistka Denisa Řáhová byla na pětistovce osmá. Ani jedna z těchto tratí v současnosti nepatří do olympijského programu.

před 1 hodinou

Ministerstvo zdravotnictví nechystá na začátek školního roku kvůli covidu žádná nařízení pro školy

Na začátek nadcházejícího nového školního roku se ve školách nechystají žádná protiepidemická opatření proti covidu-19. Jejich případné zavedení později bude záležet na dalším vývoji epidemie. V pátek to oznámil ministr školství Vladimír Balaš (STAN). Nevyloučil zpřísnění v případě výrazného zhoršení situace, například zavírání škol by podle něj ale ministerstvo školství nepodporovalo. Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že v současné situaci nejsou opatření nutná, vývoj chce sledovat.

"Nepředpokládá se, že bychom plošně testovali, že bychom školy zavírali, ale samozřejmě může nastat situace, že na přechodnou dobu nebude žádné zbytí," uvedl Balaš. Současný vývoj epidemie podle něj nenasvědčuje tomu, že by kvůli epidemii měly nastat vážné problémy. Ministerstvo podle něj bude situaci sledovat a radikálněji by se řešila jen v případě, že by například vážně onemocnělo větší množství učitelů. "Věřím, že to zvládneme. Budu muset vycházet z toho, co nám řekne ministerstvo zdravotnictví a krajské hygienické stanice," dodal.

Zdroj: ČTK
Další zprávy