Točí videoklipy, zahrál si v Čertovi a Káče. Bronz přitom Choupenitch ukoval v garáži

Miroslav Harnoch Miroslav Harnoch
27. 7. 2021 6:54
S jeho olympijskou medailí nikdo nepočítal, ale když se zpětně podíváte na příběh Alexandra Choupenitche, dává jeho úspěch smysl. Synek běloruských zpěváků, kteří kdysi přijeli účinkovat do Janáčkova divadla v Brně, využil celosvětovou karanténu k domácímu tréninku. V garáži si vytvořil vlastní svět a teď má celé jeho snažení bronzový punc.
Šermíř Alexander Choupenitch na OH 2020
Šermíř Alexander Choupenitch na OH 2020 | Foto: Reuters

Tokio (Od našeho zpravodaje) - Klidně by se to dalo shrnout do jedné věty. Za olympijskou medaili po 113 letech vděčí Češi brněnské kultuře. A taky té běloruské.

Před lety totiž běloruští operní pěvci Ivan a Irina Choupenitchovi dostali angažmá v brněnském Janáčkově divadle. Usadili se tu a přivedli na svět malého Sašu. 

Ten tak zpočátku vyrůstal v divadelních šatnách a nebo dokonce i na jevišti, zahrál si v opeře Aida nebo Čert a Káča. Nikoho asi nepřekvapí, že ho chytila i hra na klavír.

A láska k hudbě mu vydržela dodnes, i když úplně uhnul z cesty svých rodičů. Píše texty pro rapové písničky, točí videoklipy například s DJem Witchem. 

"On je pro mě legendou, poslouchal jsem ho už jako malej a bylo to pro mě jednoznačné rozhodnutí. Texty píšu od svých 11 let. Jako malý jsem psal básničky, tou první bylo 'Sám doma', pak tam byla taky třeba 'Óda na lasagne' a podobně. Ale rap do hudby a instrumentálek píšu posledních pár let," přiznal Choupenitch. 

S rodiči si sice o tomhle stylu hudby moc nepopovídá, ale syna kvůli tomu rozhodně nezatracují.

"Baví je to, jak je to veselé. Ale mohl bych to nějak propojit s operou. Úplně to vidím - taťka v župánku jako vždy, mamka hraje na klavír, já bych do toho mohl něco rapovat. Zajímavá myšlenka," zavtipkoval si sedmadvacetiletý šermíř.

To ale neznamená, že něco z operních tréninkových prvků nemůže využít při sportu. Jeho tatínek, skvělý tenorista, mu občas dává lekce zpěvu. "Je to zajímavé. Jde totiž o dýchací cvičení, o kterých jsem dřív jen uvažoval."

Za to, že začal se šermem, mohou také rodiče, konkrétně mamka. Sám neví, kde na tenhle sport přišla a proč se jí pro její ratolest zdál vhodný, snad proto, že tak trochu připomíná balet, ale osobně ho odvedla na první trénink.

Když se prokousal prvním rokem, kdy děti dělají převážně jen pohybová cvičení, s fleretem v ruce už ho to bavilo a brzy začal snít o tom, že něco dokáže. Jako juniorovi mu olympijské hry v Londýně ještě unikly, do Ria už se ale kvalifikoval. 

"Šermuju od devíti let a celou dobu jsem k něčemu takovému spěl a snil o tom. Jsem za to rád, je to skvělá věc, ale nejen pro mě, ale i pro celý český šerm a fanoušky. Mám velkou radost, ale nejen za sebe, i za malé děti, které šermují, a doufám, že je to bude motivovat a dodávat jim to chuť," rozplýval se tehdy.

V Brazílii sice vypadl hned v prvním duelu, ale to mu rozhodně motivaci nevzalo. V dalším olympijském cyklu na sobě tvrdě dřel i v době, kdy byl zavřený v koronavirové karanténě a nemohl testovat formu nikde na závodech.

Z garáže si udělal posilovnu, jezdil na ergometru, cvičil výpady a bodal do polštáře. "Do toho tam mám překážkovou dráhu a můžu jet žebříček na rychlý nohy," popisoval v jarní karanténě.

To ještě ani nevěděl, jestli ho cesta do Tokia čeká. Jenže on následně ovládl olympijskou kvalifikaci, vyrazil na cestu a garážový trénink v pondělí pobronzoval paradoxně právě proti domácímu Japonci.

"Já šermem úplně žiju, dávám do toho všechno a jsem rád, že se mi to vrací. Je to hodně dřiny. A je z toho bronz…," radoval se Choupenitch.

 

Právě se děje

Další zprávy