„Nechci být nevděčný, ale...“ České naději vadí spojování s rodiči, může být leteckým inženýrem

Zažil svou premiéru pod pěti kruhy. Na olympijských hrách startoval biatlonista Petr Hák ve vytrvalostním závodě a byl členem mužské štafety, která si v Anterselvě dojela pro skvělé šesté místo. Dvaadvacetiletý závodník a syn slavných biatlonových rodičů má do budoucna velké ambice, a to nejen co se týče sportovní kariéry.

Z 81. místa na dvacetikilometrové trati pochopitelně nemohl být nadšený. Po olympijské štafetě už ale působil spokojeněji. Češi si v Anterselvě vyjeli šesté místo a Hák zažil svou týmovou premiéru.

Na stojce sice musel třikrát dobíjet, ale hrozbu trestného kola nakonec odvrátil.

„Rozklepaly se mi tam nohy, bylo to hrozně těžké. Kdybych poslední ránu nedal, úplně bych nás pohřbil. A v posledním kole jsem se musel sedřít do krve,“ komentoval zběsilý úprk, po kterém předal finišmanovi Michalu Krčmářovi s dosažitelnou ztrátou na elitu.

Po olympiádě dal svazový šéf Jiří Hamza jasně najevo, že biatlonovou reprezentaci čeká výrazné omlazení. Hák má být jednou z nadějí, zatím se ale ve Světovém poháru výrazněji neprosadil. V posledních dvou sezonách nastoupil jen do tří závodů.

Minulý rok přitom ještě zářil mezi juniory, z MS v Östersundu si odvezl dva bronzy. Rozdíl oproti dospělému biatlonu je ale brutální.

„Vnímáte, že najednou vám chlapi ujíždějí o dost víc než předtím vrstevníci. Je to velká fyzická změna. Najednou potřebujete střílet přesněji a rychleji než v juniorech,“ vysvětlil.

Hák ví, že musí zabrat. Jeho cíle jsou totiž vysoké.

„Světový pohár je pro mě cílem. Chtělo by to. V tom jsem dost ambiciózní. Jakýkoli náznak delšího neúspěchu v řádu let, to by mě nebavilo. Určitě nechci jezdit takovou dobu nižší soutěže. Cíl je být na topu,“ podotkl.

Čeká ho těžká šichta. Zvlášť, když biatlonovou kariéru kombinuje s náročným studiem letecké dopravy na ČVUT. Že by školu kvůli sportu obětoval? Nepřipadá v úvahu.

„Upřímně, s mojí školou a její náročností to moc nejde. Nějak se to musí skloubit. Školu studujete, abyste se něco naučili. Musíte tam chodit. Mám dost specifický obor, jde to těžce, ale takhle sezona se daří skloubit parádně. Jsem vděčný škole, že mi umožnila během zkouškového odjet na olympiádu,“ prohlásil.

„Nevím, jak to bude do budoucna. Bude to obrovsky těžké, ale nějak to půjde,“ dodal. Zatím je na bakalářském studiu, bude ale potřebovat dostudovat inženýra.

Sportovec z Mrklova u Vrchlabí jako by byl k biatlonu předurčený. Maminka Eva závodila na hrách v Lillehammeru 1994, Naganu 1998 a Salt Lake City 2002. Je také mistryní světa ze štafety z roku 1993. Táta Zdeněk se zúčastnil olympijských her v letech 1980 a 1984.

Petr přitom začal s biatlonem až v patnácti letech, předtím se věnoval běžeckému lyžování.

„Nechci být nevděčný rodičům, ale chci si razit svou cestu. Ve finále mi vadí, když mě všichni spojují s rodiči, kteří už dlouho nezasahují do realizačního týmu,“ podotkl v cíli olympijské štafety.

„Razím si svou cestu i tím, že studuju vysokou školu. Oni také studovali, ale myslím, že ji nedokončili. Oni také studovali, ale myslím, že nedokončili. Já jsem ambiciózní, vybral jsem si dvě cesty a věřím, že je dokážu skloubit,“ uzavřel Hák.