Jaká bude olympiáda v jihokorejském Pchjongčchangu bez hvězd NHL?
Dort bez třešničky. Bohužel. Je to škoda. Nejlepší hráči tam vesměs nebudou, ale pořád si myslím, že je to skvělý turnaj. Když vyhrajete, máte zlato z olympiády. To už vám nikdo nevezme.
Nebude mít tohle zlato menší cenu?
Ne. Akorát tam nebudou největší hvězdy.
Co říkáte na českou nominaci?
Tohle mi nepřísluší komentovat. Je to věc trenérů a manažera. Je jasné, že v jejich očích sestavili nejlepší mančaft. Myslím, že máme šanci uspět. Olympiáda bez hráčů NHL je taková, jaká je, takže pevně věřím, že přivezeme medaili.
Jak vzpomínáte na poslední hry bez hokejistů NHL? V Lillehammeru jste reprezentoval Kanadu.
Vzpomínám jenom v dobrém. Takový podnik je sen pro každého hokejistu. Měli jsme hráče jako Paul Kariya a Chris Kontos, kteří byli v podobné situaci jako já, a olympioniky. Nikdo nám nedával velké šance. Byl to pro nás obrovský úspěch, na druhou stranu i obrovské zklamání, protože jsme ve finále prohráli na nájezdy.
Byli jste tehdy kvůli absenci hvězd více semknutí? Jakou náladu jste z týmu cítil?
I když jsme neměli takový mančaft, nenašel se hráč, který by nevěřil, že uspějeme. Kanaďané jsou pořád semknutí. A jejich hokejové sebevědomí je asi něco, s čím se narodili.
Na sklonku kariéry jste zažil v Soči i olympiádu s hráči NHL. Lišila se hodně oproti té v Lillehammeru?
Obě olympiády pro mě byly nádherné. Když jsem hrál v Lillehammeru, nepřišlo mi to ochuzené. Neviděl jsem kaňku. V té době byla olympiáda bez hráčů NHL normální. Teď je to špatně, protože si fanoušci na něco zvykli. Větší nezájem je za mořem znát hlavně u Američanů, u Kanaďanů tolik ne.
Hraje významnou roli i časový posun?
Těžko říct. Za sebe můžu říct, že když je olympiáda, mistrovství světa nebo Světový pohár, tak mě zajímá zápas, ne čas.
Na All Star Cupu děláte generálního manažera extraligovému výběru. Láká vás tahle pozice i mimo exhibici?
Zatím takhle nepřemýšlím.
Jak vypadá váš režim po kariéře?
Snažím se hodně sportovat. Hraju tenis, golf. Minulý týden jsem přiletěl, trávím hodně času v Miami, kde je počasí přes zimu krásné, což si užívám. V budoucnu se to ale může změnit.
Když jste v roce 2014 ukončil hráčskou kariéru, mluvilo se o vašem působení v Liberci. Řekl jste, že tomu chcete dát čas. Změnilo se něco?
Je to stejné. Liberec je pro mě srdcová záležitost, možná, že jednoho krásného dne čas nastane, ale momentálně ne. Liberec je v dobrých rukou, není důvod tam cokoliv měnit.
A co reprezentace?
Uvidíme. Hokej mě baví a zároveň mi chybí. Pevně věřím, že jednou se do něj vrátím, ale nevím, v jaké pozici.
Vás bratr Jaroslav působí ve Spartě jako asistent trenéra. Co tato dráha? Stres by vám nevadil?
Nevadil, je to součást práce. S tím do toho jdete. Každý hokejista vám samozřejmě řekne, že je daleko jednoduší hrát než trénovat, ale stres je skoro stejný. Jsem na něj zvyklý.
Co se musí změnit, abyste se do nějaké funkce vrhl?
Zaprvé o mě musí být zájem. Pak záleží na situaci, podmínkách a tak dál. Taky musím přemýšlet nad tím, že můj život by se úplně změnil. Jak jsem ale řekl, k hokeji bych se jednou hrozně rád vrátil.
