Evropu musí vynechat, na Tokio myslí dál. Svobodovi přitom hrozilo, že přijde o nohu

Jaroslav Pešta Jaroslav Pešta
4. 3. 2021 7:31
Šestatřicetiletý překážkář Petr Svoboda získal na evropských halových šampionátech tři cenné kovy. Ten poslední v roce 2017 byl bronzový. Pak mu kariéru začala mařit zranění, ale i přesto se loni stal pošesté mistrem republiky a před dvěma týdny tento úspěch zopakoval a získal nominaci na halové mistrovství Evropy. Na to sice kvůli dalšímu zranění nepojede, ale kariéru rozhodně nevzdává.
Petr Svoboda
Petr Svoboda | Foto: ČTK

Měl jste podobné zdravotní problémy i v minulé sezoně?

Zatímco předloni jsem po operaci achilovky dlouho léčil také koleno, protože k natrženému úponu se přidal křížový vaz, tak loňská sezona proběhla bez komplikací. Vinou koronaviru byly sice zrušeny plánované závody, včetně olympijských her, ale za hezkého počasí jsem se mohl plně věnovat hlavně fyzické přípravě. Koncem roku jsem se pak dvakrát na tři týdny vydal do Španělska a mohu mluvit o velké spokojenosti.

Kdy a kde se tedy zase ozvala bolest?

Někdy v polovině ledna po mém druhém návratu z Tenerife se mi v oblasti achilovka - pata objevily otlaky od bot a začala se ozývat mírná bolest. Ta se však postupně zvyšovala a při náročnějším tréninku v dost velké míře. Lékaři zjistili, že jde o malou trhlinku pod achilovkou a nařídili klidový režim.

Jak jste za této situace ještě mohl startovat na domácím šampionátu a dokonce na 60 metrů překážek zvítězit?

Čas 7,90 mě ani trochu nepotěšil, ale brzy jsem si uvědomil, že jsem předvedl jen přibližně 40 procent z toho, čeho jsem schopen. Po rozběhu jsem se hroznou bolestí nemohl před finálovým závodem ani rozcvičit. Byl jsem však pevně rozhodnutý, že poběžím, i kdybych si měl achilovku třeba utrhnout.

Jak se cítíte začátkem tohoto týdne?

Po sedmi dnech úplného klidu cítím nad patou jen jakousi "zatuchlou" bolest. Současný stav je mnohem lepší, což v pondělí potvrdilo i vyšetření na sonu. Na šampionát do Polska jsem sice odjet nemohl, ale 19. března chci odletět zase na Tenerife a připravovat se tam až do konce dubna.

Máte už aspoň v představách svůj jarní program?

Mým životním cílem je účast na olympijských hrách v Tokiu, a proto bude úkolem mého manažera zajistit můj start na dvou až třech kvalitních závodech a v nich musím zaběhnout na 110 metrů překážek čas 13,50 až 13,60. Věřím, že mám na 13,30, ale to nechci říkat moc nahlas (smích). Bude samozřejmě všechno záležet na mém zdravotním stavu, protože v přípravě udělám pro získání vrcholné formy maximum.

Ohlédnutí za vašimi obrovskými zdravotními komplikacemi vás nezneklidňuje?

Mám za sebou hodně zdravotních problémů, z nichž některé se jevily jako neřešitelné. Téměř čtyři roky jsem s rozsáhlým zánětem od achilovky až po koleno seděl doma, někdy jsem si ani sám nedošel k ledničce pro minerálku. Bylo dokonce období, kdy jsem málem přišel o nohu. V Olympu mně hrozilo ukončení profesionální smlouvy a začínal jsem ztrácet důvěru sám v sebe. Ale text v jedné písničce prozrazuje, že černé mraky se odvalí, bouře se utiší a opět bude svítit sluníčko. A já věřím, že zase budu zdravý a účastí na olympijských hrách v Tokiu si splním své současné největší sportovní přání.

 

Právě se děje

Další zprávy