Nečas mohl zasadit smrtící ránu. Faul? Nechápu, co tady švédský sudí dělá, zlobil se

Byl nejlepším českým hokejistou na olympiádě v Miláně, nasbíral i nejvíce bodů. Také ve čtvrtfinále Martin Nečas zatápěl Kanaďanům svým pohybem a minutu před koncem třetí třetiny jel sám na branku. Symbolicky mohl právě on zasadit smrtící ránu.

Od našeho zpravodaje v Itálii - 59. minuta se chýlila ke konci a stav byl 3:3, když českého útočníka nastřelil Devon Toews. Nečas vyrazil za odraženým pukem a kanadskému bekovi ujížděl.

Toews, shodou okolností Nečasův spoluhráč z Colorada, se snažil situaci zachránit a pomohl si holí. Nečase trochu zpomalil, přesto se Čech dostal k bekhendovému blafáku.

Jenže Jordana Binningtona v brance nepřekonal. Okamžitě rozhazoval rukama, rozhodčí však Toewse nepotrestali. V prodloužení pak Kanada rozhodla o výhře 4:3.

"To bylo hákování, to byl normální hák na ruce,“ hlásil v přímém přenosu České televize při nájezdu Nečase také bývalý útočník Jakub Voráček.

Martine, jak jste to viděl? Měl jste pocit, že jste byl faulován?

Trochu jsem tam cítil hokejku, ale nevím… Nevím, co tady pan švédský rozhodčí (Mikael Holm, pozn. red.) dělá. Takže tak.

Cítil jste, že i některé další situace mohly být posouzeny jinak?

Teď to říkám trošku v emocích, ale určitě byl rozdíl mezi ním a rozhodčím z NHL. Už jsme ho (Holma) měli několikrát a nechápu, co tady dělá.

Co jinak říct k zápasu s Kanadou? Jaký byl?

Pokud jsme chtěli medaili, museli jsme porazit takhle silný tým. Měli více ze hry, to bylo jasné. Ale my jsme hráli, jak jsme měli. Na protiútoky, kterých jsme tam měli dost. I v tom prodloužení jsme měli šanci, nedali jsme. Oni měli a dali.

Přihrál jste tam Radimu Šimkovi, říkal, že mohl dát životní gól. Vás ta vaše šance bude strašit dlouho?

Určitě bude. Nevím, co k tomu více říct... Šancí tam bylo dost, mohli jsme vyhrát. Bohužel se to nepovedlo. V hlavě mi to bude ležet dlouho.

Mohla sehrát roli nějaká tíha toho okamžiku?

Ne, byl jsem unavený. Věděl jsem, že za mnou jedou. Snažil jsem se hodit mu to mezi nohy. Trošku mi to uteklo, nepovedlo se to.

Byl to od celého týmu srdnatý a bojovný výkon. Byla to velká změna oproti předkolu s Dánskem?

Bylo vidět, že jsme hráli hráli za to, co máme na hrudi. Každý jsme hráli srdíčkem a pak je to úplně jiné. Každý jsme blokovali střely, jezdili jsme dozadu na 110 procent. Věděli jsme, že dopředu ty šance přijdou. Přesně tak to bylo. Dosty (Lukáš Dostál) chytal výborně. Byla tam od nás jediná taková chyba.

Jaká?

Nechtěli jsme inkasovat v přesilovce, což se stalo. Jinak jsme hráli opravdu dobře, ale je jasné, že oni nějaké góly dají. Možná je to nejlepší tým v historii.

Když jste v 53. minutě přihrál na gól Ondřeji Palátovi, vedli jste 3:2. Byli jste v euforii?

Zbývalo asi pět minut do konce, tušili jsme, že to může být vítězný gól. Bohužel.

Kanada suverénně prošla skupinou, vy jste ji jako první dostali do úzkých. Bylo cítit, jak je nervózní?

Ano, stejně jako jsme byli my včera s Dánskem ve třetí třetině. Akorát na ně to byl ještě větší nápor. Pak tam měli hezkou teč, srovnali na 3:3. My jsme měli šance, ale nedá se svítit.