Velkou Kanadu trápily nervy, Čechy to nabíjelo. Na náš tým jsem pyšný, řekl Pastrňák

Před olympiádou mluvil o akci, na kterou čeká celý život. David Pastrňák, česká hokejová hvězda číslo jedna, měl v Miláně v 29 letech první šanci pod pěti kruhy. Turnaj mu nešel podle představ, ale ve čtvrtfinále proti Kanadě podal nejlepší výkon. Stejně jako celý český tým.

Od našeho zpravodaje v Itálii - Když dostal v přesilovce v první třetině nabito, byla to bomba, která div že neprotrhla síť za brankářem Jordanem Binningtonem.

Český tým díky gólu Pastrňáka vedl 2:1 a obrovského zámořského favorita mučil. V prostředním dějství sice Kanaďané vyrovnali, ale i za stavu 2:2 byla v hale hmatatelná jejich nervozita.

Po Pastrňákovi tvrdě šli, český útočník schytal několik ostrých ran. Ta nejtvrdší od Drewa Doughtyho byla dost možná za hranicí pravidel.

Po těsné porážce 3:4 v prodloužení byl kanonýr z Bostonu pomlácený fyzicky i psychicky. Češi byli kousíček od jednoho z největších olympijských překvapení v historii.

Davide, jak budete tu porážku vstřebávat?

Určitě to bude mrzet. Přeci jen jsme na ten turnaj čekali strašně dlouho. Vést čtyři minuty před koncem proti týmu, jako je Kanada… Bude to strašně mrzet, ale zároveň jsem pyšný na tu naši partu, jak jsme dneska nastoupili a nechali jsme tam všechno od první do poslední minuty.

Po úterním zápase s Dánskem byl trenér Radim Rulík hodně nespokojený a měl k vám proslov. Pomohlo to?

Myslím, že většina kluků bojovala se sebevědomím celý turnaj. Týmově jsme doteď ani neodehráli dobrý zápas po celých šedesát minut. Zároveň jsme si to jako parta moc dobře uvědomovali. Věděli jsme, že jestli takhle nastoupíme dneska, tak dostaneme desítku. Proto jsem strašně pyšný na kluky, jak jsme to s Kanadou odbojovali.

Byla to velká proměna?

Ta bojovnost je to, co dříve zdobilo náš hokej, co nám v minulosti přineslo úspěch.

Martin Nečas a Radim Šimek mluvili o tom, že je jejich šance na konci zápasu budou mrzet dlouho.

Je to kruté. Takový je sport, vedli jsme ještě pár minut před koncem. Proti takovému týmu, kdy veškerý tlak byl na nich. Čerpali jsme z toho, jak jsme viděli, že jsou nervózní. Nám to dodávalo sebevědomí. Obrovský smutek a zklamání, že jsme to nedotáhli do konce.

Byl to druhý zápas ve dvou dnech. Kde jste brali síly?

Všímali jsme si, že hrají pod tlakem. Nebylo jim to příjemné, byli nervózní. My jsme z toho čerpali energii a sebevědomí, hlavně jsme chtěli bojovat. Bohužel to ale nestačilo.

Jak jste vnímal ve druhé třetině tvrdý zákrok Doughtyho na vás?

Samozřejmě jsem to neviděl dobře, ale z mého pohledu jsem dostal do hlavy buď loktem, nebo rukavicí. Dostal jsem to přímo do pusy. Celkově ti rozhodčí… Nečiho (Martina Nečase) tam Kanaďan před koncem třetí třetiny úplně zpomalil v samostatném úniku, zahákoval ho. Do Dostyho (Lukáše Dostála) tam taky vjeli…

Bylo důležité, jak jste vy byli tvrdí a intenzivní v soubojích?

Určitě, hráli jsme fyzicky, vyhrávali jsme souboje. Kluci to nastavili strašně brzy - Gudy (Radko Gudas) a Ruttič (Jan Rutta) tam hitovali. Dostali jsme se rychle do hry. Na tohle jsme zvyklí, někdy je potřeba se i takhle probudit.