Česká výškařská kometa se nešetří. V létě čekají Hrubou tři velké akce, včetně olympiády

Jaroslav Pešta Jaroslav Pešta
30. 6. 2016 12:51
Skokanka do výšky Michaela Hrubá na sebe upozornila už loni. Probojovala se do finále na pražském halovém mistrovství Evropy, z mistrovství světa do 17 let v kolumbijském Cali si přivezla zlatou medaili a v anketě Atlet roku byla vyhlášena nejlepší juniorkou. Z letošních výsledků ji zdobí především titul mistryně republiky v kategorii žen, druhé místo v Diamantové lize z norského Osla a splněné limity na mistrovství Evropy i olympijské hry. "Včetně juniorského mistrovství světa mě v létě jako jedinou českou atletku čekají tři významné soutěže a ve všech chci bojovat o přední umístění,“ usmívala se při rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Michaela Hrubá při představování nových dresů atletické reprezentace
Michaela Hrubá při představování nových dresů atletické reprezentace | Foto: Milan Kammermayer

Sklízíte úspěchy v hale i pod otevřeným nebem. Které prostředí vám víc vyhovuje?

Mám raději halu, protože výkony venku může ovlivnit nepříznivé počasí a není moc příjemné, když ve stejném čase probíhá hned několik disciplín a provází je hlučnější divácká pozornost. Možná i proto mám z haly osobní rekord o dva centimetry lepší než z venku. Ale snad to brzy změním.

Proč jste se tedy v březnu nezúčastnila halového mistrovství světa v americkém Portlandu?

Trochu mě to mrzelo, zvláště když na zlato stačilo 196 centimetrů, což je jen o centimetr víc, než je můj osobní rekord. Třeba jsem tedy mohla bojovat o některou z medailí, ale po dohodě s trenérkou Nezdařilovou jsme daly přednost důkladné přípravě před velice náročným letním obdobím.

Už ve středu 6. července začíná mistrovství Evropy. S čím byste byla v Amsterdamu po úspěšném vystoupení na Diamantové lize v Oslu spokojená?

Především nevím, co od svého prvního startu na "venkovním“ mistrovství Evropy mohu očekávat. Velice si samozřejmě cením druhého místa na nedávném velice sledovaném závodě v Oslu, ale špatné počasí výkony většiny atletek hodně ovlivnilo. Nakonec na druhou příčku stačilo 185 centimetrů. Bylo by báječné, kdyby se mi podařilo vytvořit osobní rekord, tedy víc než 193 centimetrů, což by mohlo stačit na medaili. Spokojená však budu i s jakýmkoli pěkným finálovým umístěním.

Jaká by na šampionátu měla být konkurence?

Také bych ráda věděla, kdo z elitních výškařek do Amsterdamu přijede a kdo mistrovství před olympiádou vynechá. Zatím je asi jisté jen to, že budou chybět dvě výborné Rusky. Všechny nejlepší skokanky jsou Evropanky, které v loňských světových tabulkách obsadily nejvyšších deset příček. Je však také zajímavé, že žádné z nich se zatím letos nepodařilo zdolat laťku na dvou metrech.

Jak vás mezi sebe přijala současná skokanská elita?

Všechny holky mě přijaly doslova skvěle. Asi proto, že mé dosavadní juniorské výkony jsou srovnatelné se seniorskými a možná i z toho důvodu, že ženská výška trochu stagnuje, není na tak vysoké úrovni jako třeba před třemi či čtyřmi lety. Pole těch nejlepších je hodně vyrovnané a žádná není jasnou favoritkou. Můj vstup do velkého atletického světa jsem tedy měla ulehčený.

Navázala jste už s některou soupeřkou užší vztah?

Ano, s Italkou Trostovou, jejíž osobní maximum je 197 centimetrů. Nejvíc si s ní rozumím a je to můj vzor. Bavíme se spolu a povídáme si nejen o skákání do výšky.

Na juniorském šampionátu v Polsku pak budete chtít navázat na loňský triumf v kategorii dorostenek?

Stát se také juniorskou mistryní světa je mé velké přání, a proto také má příprava včetně načasování optimální formy mířila k třetí červencové dekádě. Kdyby se mi to podařilo, byl by to pro mě velký úspěch.

Zatím jako jediná česká juniorka jste si už skočila i pro letenku do Ria. S jakými záměry se tam vydáte?

To může aspoň trochu napovědět už příští týden mistrovství Evropy. Potěší mě pěkný výkon a na co bude stačit, prozradí moje soupeřky.

Pěkným výkonem myslíte zdolání laťky ve dvou metrech?

Třeba!

 

Právě se děje

Další zprávy