Když se vrátíme do olympiády v Pekingu. Měl jste šanci na medaili v semifinálovém souboji s Kazachem Mambetovem?
Několik předchozích výher prozrazovalo moji dobrou formu a měl jsem na úspěšnou sérii navázat. Kazach byl k poražení, ale moje příliš velká touha po medaili přinesla i několik chyb, které mě o ní připravily. Především psychicky jsem tento zápas nezvládl.
Považujete za normální, že teprve po osmi letech se zjistí použití zakázané látky?
Považuji to – bez nejmenší nadsázky – za šílenost. Avšak na druhé straně chápu snahu olympijského výboru, aby si současní sportovci pomoc dopingem rozmysleli. Myslím si, že dost jich to může odradit. Jistě si uvědomují, že současné nové přístroje jsou schopné odhalit užití zakázaných látek i po mnoha letech. Těch důkazů už je ve světě dost. Například diskařka Věra Cechlová se až po devíti letech radovala z dodatečně přidělené bronzové medaile z Atén.
Jaký budete mít pocit po přidělení tohoto olympijského kovu?
Samozřejmě že už jsem se dávno smířil s tím, že v mojí sbírce bude olympijská medaile chybět. Vždyť ještě čtyři roky po Pekingu jsem zápasil a do konce loňského roku byl reprezentačním trenérem. Už je to hodně dávno, ale pokud bronzovou medaili obdržím, budu mít velkou radost. Splní se mi velké olympijské přání a budu mít důkaz, proč jsem tento sport dělal.
Už se samozřejmě nedočkám emocí a obrovského zážitku na stupních vítězů. Leda, že by se slavnostní ceremonial opakoval. (smích) Ale pozor: není tajemstvím úvaha, že by se tyto dodatečně udělované medaile měly předávat při nějakých významných sportovních akcích. Tato myšlenka se mi líbí, vrátila by se důstojnost tohoto aktu, kterou poštovní zásilka určitě není.
Od Českého olympijského výboru byste obdržel tehdy stanovenou prémii pro medailisty ve výši 300 tisíc korun. Potřeboval byste tyto peníze spíš před osmi lety, nebo dnes?
V tom bych nějaký rozdíl neviděl, peníze byly potřeba tehdy a byla by to pro mě příjemná částka i v současnosti. Před osmi lety bych si však za ně asi pořídil víc. Leda, že bych Český olympijský výbor požádal vzhledem k oficiálně uznávané inflaci o nějaký příplatek. (smích)
Myslíte si, že vaše medaile by pomohla celému českému zápasu?
Je to pravděpodobné. Zkušenosti prozrazují, že olympijské úspěchy přilákají k příslušnému sportu dost chlapců i děvčat. Totéž by asi bylo i v případě řecko-římského zápasu. A navíc, svaz by při rozdělování financí obdržel ze státní či olympijské pokladny i od obchodních partnerů asi víc peněz, které by šly účelně využít k dalšímu rozvoji tohoto sportu.
Umíte si představit, k čemu by medaile, kromě už zmíněné finanční prémie, pomohla i vám?
Z Pekingu si česká výprava odvezla jen šest medailí, takže nešlo o žádný přetlak, každý kov měl obrovskou hodnotu. Kdybych ho získal, zařadil bych se do velice úzké vybrané společnosti, určitě by se zvýšil zájem sponzorů, ve sportovním i společenském světě bych byl víc na očích. Třeba by se objevily i některé další možnosti, což ani dodatečně přidělená medaile už nesplní.
A kudy vedla vaše cesta po skončení trenérské práce u reprezentace?
Stal se ze mne malý podnikatel. V mém rodišti, tedy v Havlíčkově Brodě, máme rodinnou benzinovou pumpu, v níž už v této roční době zápasím už jen s nevlídným zimním počasím. (smích)
