Letošní sezonou jste se trochu zdravotně protrápil, jak jste na tom teď, těsně před olympiádou?
Už snad budu v pohodě. Trápilo mě rameno, bolest šla od krku dolů do lopatky. To mě hodně omezovalo. V tuhle chvíli mě už nic netrápí, takže doufám, že to tak bude trvat a na olympiádu budu maximálně připravený.
Daří se vám držet váhu v normě, než přijde olympijské vážení?
Já jsem naopak rád, že mi v poslední době šla váha trochu nahoru. Pořád jsem měl nějakých sto dva nebo sto tři kilo, teď mám nějakých sto sedm, což je na shazování před závodem celkem fajn. Když mám víc kilo, tak se cítím silnější, teď je to ideální.
To zvládnete během pár dnů shodit sedm kilo?
Ano. Všechno to máme založené na vodě. Začíná se to řešit necelý týden před závodem. Chodíme běhat ve speciálním neoprenu, v něm se vypotíme, odvodníme a nepijeme. Tím se to dá rychle shodit a pak po vážení zase vodou nabrat zpátky.
Stihl jste dohonit formu?
Tak já přes to zranění trénoval, nechtěl jsem mít úplný výpadek, že bych vůbec nic nedělal. Pral jsem se i tak, ale úplně jinak než normálně. Ramenu jsem hodně ulehčoval, snažil jsem se ho vůbec nepoužívat, i když to bylo těžké. Natrénováno mám, když už jsem byl zdravotně v pohodě, tak jsem objel hodně přípravných kempů. Používám teď stejné chvaty jako vždycky, jen se snažím do nich dostávat z nových pozic tak, abych byl stoprocentně připravený.
Jak moc jste se za ty čtyři roky od olympiády v Londýně změnil?
Na poslední olympiádě jsem byl oproti ostatním judistům ještě hodně mladý, přesto věřím, že jsem měl na lepší výsledek než sedmé místo. Připravil jsem se o to malou chybičkou, kvůli které jsem prohrál čtvrtfinále. Za ty čtyři roky jsem dost vyzrál, zjistil jsem, že se kolikrát není dobré do něčeho bezhlavě hnát. Víc nad tím přemýšlím, vím, na co si dát pozor, jsem zkušenější.
Na zlato bude útočit 10 až 12 lidí
Myslíte, že si v Riu vzpomenete na tu smolnou prohru v olympijském čtvrtfinále s Rusem Chajbulajevem?
Nejvíc jsem na to myslel do roku 2014; do mistrovství světa, kde jsem to Rusovi vrátil na jeho domácí půdě v Čeljabinsku. Do té doby mě to pořád štvalo, protože tolik šancí člověk v životě nedostane. V prvním kole se mi podařilo porazit favorizovaného Japonce, se kterým jsem se nikdy neuměl moc prát. Pak přišel zápas s Rusem, který jsem také výborně rozjel, celou dobu jsem vedl, pak přišla zbytečná chyba na zemi a prohrál jsem. Možná i díky téhle chybě jsem se pak dostal k titulům mistra Evropy i světa. Každopádně to pořád mrzí, olympiáda je jednou za čtyři roky a náš sport se nedá dělat do čtyřiceti, abych měl spoustu dalších možností. O to větší motivaci teď mám do Ria.
Máte zmapované největší protivníky?
Těch velkých soupeřů bude hodně, odhadem takových deset nebo dvanáct lidí, kteří klidně mohou dosáhnout na zlatou medaili. Špička je hodně vyrovnaná, jednou vyhraje ten, podruhé ten. Málokdy se stane, že by vyhrával jeden a ten samý. Roli v tom hrají různé maličkosti, jak se člověk vyspí, v jakém je rozpoložení a náladě.
Při těch největších úspěších vás doprovázela manželka a byla takovým vaším talismanem, po narození potomka ale bude muset tentokrát zůstat doma, neznervózňuje vás to?
Je pravda, že když jsem dosáhl nějakého úspěchu na mistrovství světa nebo Evropy, tak u toho byla, nicméně teď musí být doma s malým, tak nemůže se mnou. Ale já věřím, že to zvládnu i bez nich. Naopak mi s narozením syna přibyla další motivace, takže doufám, že tu medaili vybojuju, přivezu ji domů a spolu s rodinou si odpočinu, protože přeci jen byla kvalifikace hodně dlouhá.
Vím, že jste otcem teprve pár týdnů, přesto se zeptám. Změnilo vás to jako sportovce?
Změnilo. Člověk si uvědomí, že jsou i jiné a důležitější věci než judo, že to není jen o tom, jezdit a sbírat medaile. Což nechci říkat, že už je teď nechci sbírat, ale vím, že když to nevyjde, doma na mě čeká rodina a nic se neděje.
Syna možná pošle mezi hokejisty
Bude ze syna judista?
Samozřejmě bych ho chtěl dát na judo. Aby se naučil základy, naučil se padat, koordinaci těla a podobně. Jinak ale uvidíme, co ho bude bavit, tam ho dáme. Já jsem jako dítě vždycky chtěl hrát hokej, takže tomu bych se třeba taky nebránil. Když se to nesplnilo mně, tak se to může povést jemu. Určitě ho do ničeho nutit nebudu.
A kdy ho vezmete na ryby?
(smích) Myslím, že hned po olympiádě vyrazíme, naházím pruty do kočáru a pojedeme k vodě.
Spousta sportovců se Ria obává, vy to ale máte obráceně, je to vaše oblíbená destinace, že?
Je to tak. Mně se tam moc líbilo, byl jsem tam v roce 2013 na mistrovství světa a bylo to tam pěkný. Myslím, že to tam bude v pořádku, na dobré úrovni. I to zabezpečení tam snad klapne a všechno bude v pohodě.
Vy se alespoň umíte bránit…
Tak když za vámi vyběhne někdo se zbraní, tak toho s ním asi moc neuděláte, ale doufejme, že tam nic podobného hrozit nebude.
