Komunisté ji otrávili, vzali i peníze od sponzora. Příběh Češky, která chtěla dobýt svět

V roce 1984 si splnila dětský sen. Na olympijských hrách v Sarajevu získala ve sjezdu bronzovou medaili. Navzdory klackům, které jí pod nohy házel tehdejší režim. "Vzali mi i peníze, které jsem za medaili měla slíbené od sponzora," vzpomíná v rozhovoru pro Aktuálně.cz jedna z nejlepších alpských lyžařek československé historie Olga Charvátová-Křížová.

„Zase tolik na to nevzpomínám. Jen občas, většinou takhle před olympiádou, kdy mi to novináři připomenou,“ říká Charvátová-Křížová.

Zrovna je v Rakousku na závodech. U lyžování zůstává dodnes a stále pracuje jako technická delegátka Mezinárodní lyžařské federace. A doma v krkonošském Strážném pořád vede skupinku malých hobby lyžařů.

„Dnešní děti jsou jiné, celá doba je jiná, rodiče jsou jiní. Na děti toho dnes působí hrozně moc, i při tréninku musí být motivované, musí to být pro ně zábava. Možná méně než my dnešní děti ví, za čím si jít. Impulsů z okolí mají tolik, že to nemají tak vyhraněné,“ vypráví.

Sama si šla za svým cílem od dětství. Byla mu blízko už v roce 1980. V sedmnácti letech splnila všechna kritéria nutná k nominaci na olympijské hry v americkém Lake Placid: nejdřív ve Světovém poháru dojela do 15. místa, potom do desátého a nakonec se objevila i v elitní šestce. Jenže komunisté přesto rozhodli jinak.

„Poslali tam tehdy štafetu běžkyň, hokejisty, skokany a jen dva sjezdaře. Ošidili mě, bylo to hodně špatné,“ vzpomíná i dnes s hořkostí v hlase. Na otázku, jak velké zklamání prožívala, odpovídá jednoslovně: „Obrovské.“

Komunisté, kteří lyžování pejorativně nálepkovali jako „kapitalistický sport“, už tehdy do duše mladé nadšené sportovkyně zaseli jed, který i v dalších letech postupně ubíjel její lásku k alpským disciplínám.

O čtyři roky později už Charvátová nicméně na olympijské hry jela. A v Sarajevu se zařadila mezi velké české sportovní legendy.

Ve sjezdu na hoře Jahorina byla ještě na posledním mezičasu nejlepší ze všech, ve spodní části trati se ale dostala mimo ideální stopu a nakonec nestačila o 12, respektive 17 setin na dvojici švýcarských soupeřek.

„Olympijský bronz byl pro mě přesto splněným dětským snem. Jinak mi ale nijak výrazně život nezměnil,“ říká.

I přes obrovský úspěch záhy zjistila, že sportem si na živobytí nevydělá. Komunistický režim ze slíbených odměn podstatnou část nenasytně ukousl.

„Slibovali nám nějakých 80 tisíc korun. Jenomže hokejisté byli druzí, těch bylo hodně, tak se to měnilo a dostala jsem jenom 30 tisíc. Měla jsem dostat ještě zajímavou odměnu od společnosti Rossignol, protože jsem jezdila na jejích lyžích, jenže tu mi také sebrali,“ vzpomíná.

V hlavě jednadvacetileté závodnice se přesto rodil další velký sen: dobýt svět alpského lyžování a vyhrát celkové pořadí Světového poháru.

„Stále mi ale házeli klacky pod nohy. Potřebovala jsem kvůli svému snu trénovat víc než ostatní. To mi však nedovolili. Jezdila jsem všechny disciplíny, ale měla jsem tréninku jako ti, co jezdili třeba jen slalom. To pro mě bylo málo. Dala jsem si podmínku a řekla, že když mi to nesplní, končím,“ vypráví.

V roce 1986 i přes omezené možnosti nebyla daleko. Ve slalomu byla celkově čtvrtá, v obřím slalomu pátá, v super obřím slalomu šestá. V celkovém hodnocení seriálu jí těsně unikla třetí příčka a skončila čtvrtá.

Po sezoně, v pouhých třiadvaceti letech, oznámila konec sportovní kariéry. „Zrovna jsem dokončila studia na fakultě tělesné výchovy a sportu a měla jsem v hlavě srovnané, co budu dělat dál,“ říká. Místo závodění začala učit tělocvik na technologické fakultě ve Zlíně.

„Byla to určitá jistota, byla jsem za to místo vděčná. Nastoupila jsem do normálního života,“ podotýká.

Lyžování z jejího života nikdy nezmizelo. V předžákovském a žákovském věku vedla ve Strážném dnešní olympioniky Ester Ledeckou a Jana Zabystřana.

„Ester byla moc šikovná, bavil ji sport, vždycky byla nesmírně sportovně nadaná a pozitivní. To samé Honza. Vždy to byl velmi chytrý kluk a sportovec každým coulem. Oba měli štěstí, že se jim rodiče plně oddali a udělali pro ně všechno,“ podotýká Charvátová-Křížová.

Oba její bývalí svěřenci teď společně s ní patří mezi pětici českých a československých vítězů individuálních závodů Světového poháru. Ledecká vyhrála čtyři závody, Charvátová a Šárka Strachová dva. Po jednom mají Zabystřan a Jana Gartnerová.