


Vedle strhující a nečekaně vyrovnané bitvy přineslo olympijské čtvrtfinále mezi hokejisty Česka a Kanady i jeden nepříjemný aspekt: výkon rozhodčích. Kouč českého týmu Radim Rulík se do mužů v pruhovaném bez okolků obul. A za Atlantikem tím rozpoutal bouři.

Rulíkovy výroky byly nebývale ostré. Trenéra pískání rozhodčích sžíralo po celou dobu turnaje, vybuchl ale až na základě toho, co viděl ve středečním klání s Kanadou.
„Co si k nám rozhodčí dovolují, je pro mě neakceptovatelné. Nerozumím tomu, nechápu to,“ spustil po porážce 3:4 v prodloužení.
„Mám z toho pocit, že se Kanady každý bojí, aby náhodou něco nepískli. Tlačili jsme proti šesti, ať se na mě nikdo nezlobí. Nechci se vymlouvat, ale videa mi dávají za pravdu,“ řekl také.
Konkrétně mu vadil například ostrý zákrok Drewa Doughtyho na Davida Pastrňáka nebo hákování Martina Nečase v úniku na samotném konci základní hrací doby.
Za celý zápas vyfasovala Kanada od švédsko-americké dvojice Mikael Holm - Chris Rooney dva menší tresty, Češi o jeden více.
Výrok, že Češi „tlačili proti šesti“, tedy i proti rozhodčím, však v zámoří vyvolal silně nechápavé reakce.
Už během zápasu se tam totiž řešila hrubá chyba sudích ve prospěch Čechů. Ti prokazatelně hráli v šesti, když Ondřej Palát skóroval z protiútoku na 3:2. Celá šestice se pak zúčastnila gólové oslavy v útočném pásmu.
„Tohle je opravdu neuvěřitelné,“ kroutil hlavou novinář Michael Russo z webu The Athletic.
Dlouhotrvajícího prohřešku proti pravidlům si nevšiml nikdo z rozhodčích a - podle absence protestů - ani nikdo z kanadského týmu.
I mezi Čechy zřejmě převažovala nevědomost. Hráči, s nimiž po zápase mluvil James Duthie z televize TSN, prý „byli v šoku“, když jim usvědčující materiál ukázal. Pouze jeden přikývl, že o hře s více hráči v poli věděl.
Proto Rulíkova slova o „tlačení proti šesti“ vyvolala takové pozdvižení.
„Kdo mu to řekne?“ rýpl si do českého kouče bývalý vynikající kanadský obránce Chris Pronger. Jednoduše tím shrnul převažující sentiment za Atlantikem.
„Rulíkova slova nestárnou vůbec dobře,“ napsal magazín Sports Illustrated. „Jeden z nejdůležitějších momentů zápasu, kdy se Češi třetím gólem dostali do vedení, totiž nastal v okamžiku jasného porušení pravidel z jejich strany.“
„Rulíkovy výroky jsou rozhodně fascinující,“ přidal ve stejné souvislosti web Daily Faceoff.
V samotném kanadském týmu se česká hra v šesti tolik neřešila, po výhře měl favorit jiné starosti. Když na toto téma dostal otázku trenér Kanady Jon Cooper, jen se usmál a odešel.



Motoristé chtěli v Praze, Brně i Ostravě uspět, nakonec ale slavili jen v jednom z těchto měst. V hlavním městě jim nepomohla ani symbolická účast ministrů Petra Macinky a Borise Šťastného. Filip Turek, čestný prezident strany a jedna z nejvýraznějších tváří, jakkoliv kontroverzní, přitom do voleb tentokrát nešel. Mohlo to straně ve výsledku uškodit?



„Špatné, špatné, špatné.“ Tak znělo hodnocení člena vedení ODS, když viděl některé výsledky své strany ve volbách. A i když se šéf občanských demokratů Martin Kupka snažil před novináři hledat pozitiva a „prodávat“ dobré výsledky, bylo v centrále strany o volební sobotě zřejmé, že spokojenost rozhodně nepanuje. Podle straníků je tak na čase promluvit do duše neúspěšným kolegům.



Moskvu pobouřil nedávný projev nizozemské ministryně obrany. Ta při jednání v parlamentu uvedla, že Rusko už není pouze „agresorem“, ale je „nepřítelem“. Ruské velvyslanectví v Nizozemsku ostře reagovalo prohlášením, že její slova překročila „všechny myslitelné meze přijatelnosti“. Moskva je podle něj bere velmi vážně a považuje je za „projev touhy vyprovokovat ozbrojený konflikt“.



Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder vyrazil do Moskvy obhlédnout supermarkety, v nichž nově působí v dozorčí radě. Nakonec ale zamířil i na oslavu narozenin Vladimira Putina. Kreml tvrdí, že se ruský prezident o návštěvě svého „starého přítele“ dozvěděl až z médií. Schröder přitom patří k nejvýraznějším západním politikům, kteří ani po ruské invazi na Ukrajinu nepřerušili vazby na Moskvu.



Mohl by to být nález, který po více než 350 letech odhalí, kde skončil slavný mušketýr d’Artagnan. Kostra objevená letos na jaře v nizozemském Maastrichtu odpovídá některým indiciím. Jenže s každou další analýzou se jistota vytrácí. Kdo tedy leží v hrobě, který může ukrývat jednu z nejslavnějších postav francouzských dějin?