Jedno srdce lodi hodně pomůže, říká Šlouf, i když někdy odejde předčasně z tréninku

Jaroslav Pešta Jaroslav Pešta
29. 8. 2019 14:35
Jednou ze tří českých lodí, které si na mistrovství světa v rychlostní kanoistice dojely pro letenku na olympijské hry do Tokia, byl deblkajak. "Mám obrovskou radost, čtvrtého místa si cením víc než bronzové medaile ze čtyřkajaku na předloňském šampionátu v Račicích," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Radek Šlouf, který po minulé sezoně vytvořil sehranou dvojici s úřadujícím vicemistrem světa Josefem Dostálem.
Radek Šlouf s Josefem Dostálem na MS v Szegedu
Radek Šlouf s Josefem Dostálem na MS v Szegedu | Foto: ASC Dukla/Ivana Roháčková

Co vlastně stálo za začátkem vaší spolupráce s Josefem Dostálem?

Ještě loni v létě jsme jezdili na čtyřkajaku. Prožíval jsem však určitý kanoistický útlum a potřeboval jsem nějakou změnu. A protože i Josef se rozloučil se čtyřkajakem, tak jsem se zařadil do jeho několikačlenné skupiny. A začátkem roku jsme se dohodli, že to spolu zkusíme na deblkajaku.

Co vám tato zkouška prozradila?

Nejprve jsme se dva týdny připravovali na lyžích v Itálii, pak šest týdnů ve Spojených státech a potom tvrdě trénovali v Račicích. V květnu jsme se zúčastnili Světového poháru v Duisburgu, ale tento test moc příznivý nebyl. Skončili jsme osmí a to tam ještě nejméně tři špičkové dvojice nepřijely. Přesto jsme se nerozešli, cítili jsme, že něco pozitivního v nás je, a tak následovaly tři měsíce více než náročné přípravy.

Jenže jste si nemohli ověřit, jak na tom jste, že?

Žádné mezinárodní závody už nebyly, takže na šampionát do Maďarska jsme odjížděli rovnou z tréninku. Přesto jsme si věřili, že pro olympiádu potřebného umístění do šesté příčky dosáhneme. A my nakonec dokonce sahali po bronzu.

Mrzí, že jste na něj nedosáhli?

Škoda, byli jsme pomalejší jen o 23 setin vteřiny… Ale i tak jsem z "bramborové" medaile nadšený. Vždyť se nám otevřely dveře na olympijské hry, kvůli kterým kanoistiku od klukovských let dělám.

Zkoušel jste na deblkajaku jezdit také s někým jiným?

Zkoušel jsem to ještě s dalšími dvěma kajakáři, ale žádný z nich nebyl lepší než Josef, který má velké zkušenosti a rozumíme si nejen v kajaku. Při našem téměř každodenním styku si sice občas jdeme na nervy, dvakrát jsem dokonce odešel předčasně z tréninku, ale brzy se náš jinak hezký vztah vždycky vrátí do normálu.

Myslíte si, že v Maďarsku vás teď zdobila vrcholná forma?

Byli jsme oba v pohodě a chtěli jsme ji na naší cestě k vytčenému cíli také využít. To se nám podařilo, ale to samozřejmě vůbec neznamená, že jsem plně spokojen se svojí současnou výkonností. Cítím, že se stále zlepšuju, a v tomto trendu hodlám pokračovat, což by se mělo projevit i v dalších výsledcích.

Máte tím už na mysli vystoupení v Tokiu?

Jistě! Josef je známý svými vysokými ambicemi, k čemuž také nemám daleko. Jsem však přece jen víc opatrný, nemám toho tolik za sebou. Na jaře nás však čekají různé závody, na nichž bych měl potvrdit stoupající výkonnost. A budu jen rád, když zjistím určité rezervy, na nichž bude třeba před olympiádou ještě pracovat. Základem však pořád zůstane nutnost táhnout za jeden provaz. Když má loď jedno srdce, tak to oběma jejím "obyvatelům" hodně pomůže.

 

Právě se děje

Další zprávy