Reklama
Reklama

Je tu už staletí, a vědci ho pořád nechápou. Diskutovaný sport je tak trochu magií

Curling je globálně spíše menším sportem a plně profesionálně se hraje jen v pár zemích. Přesto – i na probíhající zimní olympiádě – přitahuje spoustu pozornosti a kontroverzí. Pojí se s ním i jedna záhada.

Curling - Men's Round Robin Session 10 - United States of America vs Italy
Američtí reprezentanti v curlingu na OH 2026Foto: REUTERS
Reklama

V olympijské Cortině d'Ampezzo zaujal curling úctyhodnými gesty fair play, například v podání české dvojice, ale i nečestným jednáním. To měl na svědomí Kanaďan Marc Kennedy, který „cvrnkl“ prstem do kamene za tzv. hog line, což se nesmí. Kupodivu z toho byla jedna z největších kauz her.

I tímto způsobem poznávají diváci sport, který jinak v hierarchii zůstává daleko za ledním hokejem nebo alpským lyžováním.

Pozoruhodné je, že leccos o curlingu nevědí ani ti, kteří se mu věnují na plný úvazek nebo ho pilně sledují.

A není řeč o maličkostech. Záhadou zůstává už to, z čeho je název sportu odvozený, tedy kroucení kamene.

Reklama
Reklama

Curling vznikl asi před pěti stoletími v oblastech dnešního Skotska, kde ho původně hráli na zamrzlých jezerech. Později se mu skrze výzkum začali věnovat i vědci. A co je zajímavé, pořád nepanuje shoda na tom, proč se kámen kroutí tak, jak se kroutí.

Když hráč vhodí speciální žulový kámen do hry, dá mu dle potřeb hry mírnou rotaci buď po směru, nebo proti směru hodinových ručiček. V prvním případě se pak kámen navzdory intuici stáčí doprava, nikoliv doleva. Trajektorie se následně ovlivňuje také metením.

„Vědecká komunita stále nenašla shodu na fyzikálních principech curlingu, a není to nedostatkem úsilí,“ pověděla stanici BBC Jennifer Vailová, která se zabývá tribologií, tedy vědeckým studiem tření, opotřebení a mazání. „Je to už více než sto let, co se vědci snaží tento jev pochopit, ale mechanismy, které stojí za tím, jak se kámen stáčí, zůstávají nevyřešeny.“

Zmatečně může působit už samotné klouzání kamene, respektive jeho dolního prstence, který je jako jediný v kontaktu s ledovou plochou.

Reklama
Reklama

Ačkoliv z televizních záběrů se to zdát nemusí, led má k hladkosti toho hokejového daleko. Před zápasy je pokropen drobnými kapkami vody, aby se dosáhlo drsného povrchu.

„Bez tohoto zdrsnění by tření zabránilo kameni dosáhnout cíle,“ pokračovala Vailová. „Může se to zdát nelogické, protože hrbolaté silnice nás při jízdě zpomalují, ale v curlingu tyto kamínky snižují kontakt mezi kamenem a ledem, čímž se snižuje tření.“

Jak potom kámen klouže, „led se natolik zahřeje, že se roztaví a vytvoří neuvěřitelně tenkou vrstvu mazací vody.“

„To snižuje tření, pomáhá udržet kámen v pohybu a zároveň ovlivňuje jeho trajektorii,“ dovysvětlila Vailová.

Reklama
Reklama

Stáčení kamene pak ovlivňují i hráči svými košťaty. Byť ani u nich nepanuje shoda na tom, jestli například funguje lépe metení pouze na jedné straně kamene, nebo metení pod určitým úhlem.

Jinak má hrát roli zmíněný prstenec, rotace při odhozu nebo nerovnoměrné třetí, kdy zadní část „drhne“ led jinak než přední, čímž vzniká boční síla, která kámen stáčí. Na celém mechanismu stáčení se ale vědci stále neshodli, takže je curling tak trochu magií.

Jen vtipálci mají jasno. Kameny se prý zkřivují, protože do nich proklínaný kanadský hříšník Kennedy vždycky „cvrnkne“.

Reklama
Reklama
Reklama