Čeká vás olympiáda v Riu, s jakým cílem na ni pojedete?
Alžběta Dufková: Na Evropě to naposledy byla sedmička, což jsme splnily, dokonce nám šesté místo uteklo jen o šest setin bodu. Na olympiádě je cílem vždycky finále, kam postupuje dvanáct dvojic, takže bychom rády tam. A desítka by byla úplně parádní.
Jak často trénujete a jak dlouho vám zabere příprava na olympiádu?
AD: Momentálně máme hodně náročnou přípravu, náš tréninkový den se skládá ze tří až čtyř částí. Dva tréninky jsou ve vodě, zbytek je suchá příprava. Na suchu máme cvičení zaměřené na posilování různých partií. Pilujeme hlavně to, co nejvíce potřebujeme, flexibilitu, dynamiku, rychlost. Cvičíme různě, s pomůckami, balanční věci, je to spojené s jógou, baletem, přes gymnastiku a podobné sporty, ze kterých akvabely vychází a čeho jsou komplexem. Plus samozřejmě máme kondiční plavecký trénink.
Trénujete denně?
AD: Ano, kromě soboty, kdy máme volno, a v neděli máme pouze odpolední fáze. V pondělí až pátek jedeme každý den minimálně pět hodin. Musíme také dodržovat regeneraci.
Jak dlouho secvičujete olympijskou sestavu?
AD: Obě sestavy jsme letos sestavily nově, stejně jsme to udělaly i před Londýnem. Každý se na olympijskou sezonu snaží udělat něco nového, překvapit jak rozhodčí, tak diváky a zároveň to udělat tak, aby to bylo podle nejnovějších trendů.
Soňa Bernardová: S tím, že nové sestavy jsme začaly skládat v září a ještě během kvalifikace jsme změnily technickou sestavu, a to proto, že volná sestava byla v závodech hodnocená mnohem výš než ta technická, takže jsme ji chtěly doladit.
Nemůžu se nezeptat, akvabely jsou známé svým výrazným líčením, jak dlouho trvá se na závod takto připravit?
AD: Líčení i s vlasy asi hodinku před závodem. Musíme třeba nalíčit pusu, aby bylo vidět, že se člověk směje. Pak sladit stíny k plavkám, ozdobu do vlasů… Je to holt umělecký sport.
Máte nějaké speciální líčení?
AD: Samozřejmě voděodolné. Třeba do vlasů si dáváme želatinu, protože to je to jediné, co v té vodě drží. Když si dá člověk normální gel, tak jak skočí do vody, tak je okamžitě pryč. Želatina, když zaschne jako na dortu nebo tlačence, tak vydrží všechno.
Sezona nás vyjde na dva miliony
Jak jste se vlastně staly akvabelami?
AD: Mě dali naši do oddílu, když jsem byla malinká, abych se naučila plavat. A nejspíš ani sami nečekali, že mě to tak chytne.
A vy, Soňo?
SB: My jsme bydleli kousek od bazénu a pro rodiče asi bylo jednodušší, když mě mohli v uvozovkách odložit a nemuseli se mnou někam dojíždět. Plus moje maminka byla závodní plavkyně a nechtěla, abych taky závodně plavala, protože to je hrozná dřina, a myslela si, že akvabely to mají, lehčí a ono se to ukázalo naopak. Respektive ne naopak, ale je to jiné. Řekla bych časově náročnější.
Je dnes mezi dětmi zájem o váš sport?
SB: Rozhodně, je tu široká základna. Na dětských soutěžích je třeba i dvě stě malých akvabel. Je pravdou, že málo dětí vydrží do pozdějšího věku, ale u těch malých dětí, co mají strašně rády vodu, to není jen o plavání, ale je to pro ně i něco zajímavějšího.
Počítám, že být v Česku akvabelou vás asi neuživí?
AD: Máme podporu z fondu ministerstva, plavecký svaz nám pomáhá se zajištěním bazénů i se soustředěními. Snažíme se spolupracovat se zahraničním trenérem, tak i to se nám svaz snaží pokrývat. Momentálně nám po úspěšné kvalifikaci pomáhá i olympijský výbor, máme i podporu z Jihomoravského kraje.
Je potřeba mít zahraničního trenéra?
SB: Není to potřeba, ale je vhodné zůstat v kontaktu se špičkou a tohle je právě jeden ze způsobů.
AD: Jak se u plavců zrychlují časy, tak i u nás se sport vyvíjí. Před padesáti lety se leželo na hladině, dělaly se obrazce a to byl vrchol. Všechno se ztěžuje a zrychluje.
Jak finančně náročný je to sport?
AD: Letos jsme to počítaly a dohromady nás to vyjde na dva miliony za sezonu. To je velká částka.
SB: Ono záleží, kde máte soutěže. Do Maďarska se dostane pochopitelně jednodušeji než do Číny nebo Brazílie. Taky je náročné se připravovat na olympijské úrovni. Musíte platit trenéry, zahraniční soustředění, pronájmy bazénů. Ten je tady dokonce občas dražší než výjezd do zahraničí.
AD: Teď jsme jely na týden na Floridu a vyšlo nás to, dvě letenky a bazén tam, o padesát procent levněji, než kdybychom stejné soustředění měly týden tady.
SB: Protože tady jedna nebo dvě lajny v bazénu stojí tisíc na hodinu. Takže když potřebujeme celý bazén, je to finančně nákladné.
AD: A to potřebujeme být v bazénu i pět hodin denně. Třeba když trénujeme na oddílovém bazénu, který je menší, tak ho máme celý, ale je nás tam plno, takže se dostaneme tak jednou za půl hodiny k tomu, abychom si pustily hudbu.
Takže nejdražší položkou jsou pronájmy bazénů?
SB: Bazénů a trenérů.
AD: Mimochodem, příští rok je mistrovství světa a rády bychom, kdyby se podařilo tam vyslat celou týmovou sestavu.
SB: Mladší ročníky, když vidí, jak je finančně náročné se účastnit velkých soutěží, tak jejich nadšení upadá. Ale žákyně ve věku deset až třináct let mají docela dost soutěží i v rámci republiky, což je pro rodiče ještě finančně únosné.
Z bazénu odbíhám k soudu
Čím se živíte v civilním životě?
AD: Já ještě studuji ruský jazyk a literaturu na Masarykově univerzitě. Ještě mi zbývá dopsat diplomku a udělat státnice. Doufám, že už to zdárně ukončím.
SB: Já mám vlastní advokátní praxi.
Jak to zvládáte?
SB: Je to trošku šílený. Samozřejmě mám tým výborných spolupracovníků, takže když jsem na tréninku, tak oni připravují podání nebo spis na jednání a podobně. Mám i tolerantní klienty, se kterými si mohu dávat schůzku i v hodiny, které nejsou úplně běžné, nebo případně i řešíme věci po mailech.
Takže se dá říct, že jdete z bazénu do soudní síně?
SB: Rozhodně. (směje se)
AD: Často to je tak, že Soňa vybíhá z bazénu, protože musí být za chvíli na soudu.
SB: Je pravda, že když je nařízené jednání na osmou hodinu ráno, tak s prosíkem koukám na soudce, jestli by to nemohl posunout na později, že mám ještě trénink. Snažím se to vždycky nějak zkoordinovat. Různě upravujeme hodiny na bazénu, takže naše tréninky se mění z týdne na týden kreativně podle jednání a podle toho, jak jsou volné pronájmy bazénu.
A trénujete pouze v Brně?
SB: Ještě jsme měly týdenní soustředění ve Francii se Stephanem (Stephana Miermont, choreograf) na začátku července a potom ještě přímo v Riu před olympiádou na aklimatizaci.
A když jsme u Ria. Plánujete, Soňo, jet i na další olympiádu?
SB: (smích) Já jsem neplánovala žádnou olympiádu, vyjma té první.
A jak se tedy stalo, že pojedete už na pátou?
SB: To je taková souhra náhod a překvapení. Je pravdou, že jsem myslela, že tato olympiáda už ani nevyjde, ale moje náhradnice ze zdravotních důvodů nemůže, tak jsem se zase vrátila do plného tréninku.
A bude to tedy vaše poslední olympiáda?
SB: Já myslím, že ano.
